Článek
„Ty píšeš na Seznam, jo?“ zeptala se mě kamarádka Denisa, se kterou chodím dvakrát za měsíc na squash. „Píšu,“ povídám. „A mohla bych ti něco poslat, Otiskneš to? Stěhuju se od Milana a mám tedy fakt docela hustej zážitek z hledání pronájmu.“ A tak jsme si plácli. Denisa poslala docela pěkný text. Stačilo jenom udělat drobné korekce, ale jinak ho předkládám v podstatě tak, jak ho napsala. A čtení je to tedy opravdu „hustý“:
Po rozchodu s přítelem a nejasnostech ohledně finančního vypořádání našeho společného bytu, který oba napůl splácíme, jsem se rozhodla, že potřebuji do vyřešení všeho být nějaký čas sama. Nemohla bych s ním bydlet pod jednou střechou a s chladnou hlavou promýšlet, jak byt prodat, pronajmout nebo se vzájemně jeden s druhým finančně vypořádat. Hledala jsem proto na internetu nějaké levnější bydlení, kde budu sama, budu se moci soustředit na práci a zároveň na to, jak celou situaci důstojně vyřešit.
Slibem nezarmoutíš
Na internetu jsou stovky nabídek malometrážních bytů. Mně se zalíbil jeden v pražské Hostivaři. Jednalo se o novostavbu, vše na fotkách vypadalo pěkné, čisté a nové. Navíc byt pronajímala přímo jeho majitelka, takže odpadala provize realitní kanceláři. Co si budeme povídat, každých 15 tisíc se počítá. Majitelka navíc do telefonu slibovala, jak vše v bytě připraví a upraví podle mých požadavků. Domluvili jsme si tedy schůzku a já vyrazila plna naděje na prohlídku bytu, kde sice ještě někdo bydlel, ale údajně mu nájem skončí do konce roku.
Zouvat se nemusíte, přilepili byste se k podlaze
Nejsem z cukru, ale hned po otevření dveří od bytu mi bylo jasné, že papír, v tomto případě vlastně internet, snese vše, a že to bude tak trochu jinak, než se z krásných fotek a vyprávění paní majitelky zdálo. Prudký závan nějakého asijského jídla mě skoro posadil na podlahu. „Pojďte dál,“ říká majitelka bytu, která už v bytě byla společně se stávajícím nájemcem, a dodává: „Zouvat se nemusíte.“ Hurá. Při pohledu na podlahu se mi totiž zouvat zrovna moc nechtělo. Měla jsem pocit, že moje ponožky by v bytě asi nedobrovolně zůstaly.
Uklízet? Proč? Ber, nebo nech ležet
Nevím, jak to máte vy, ale já, kdybych někomu chtěla pronajmout byt, tak ho krásně uklidím, zapálím nějakou vonnou svíčku, upravím se, atd. Obal přeci prodává. Současná nájemnice si s tím ale hlavu příliš nedělala. Po bytě chodila v kalhotkách, v pokoji měla rozložené tři sušáky s vlhkým prádlem, v ruce cigaretu. Majitelka s hrnečkem kávy v ruce, opřená o špinavou kuchyňskou linku plnou špinavého nádobí povídá: „Nájem je 16 tisíc korun, k tomu elektrika a služby. Kauci chci jeden nájem.“
K bytu se asi moc hezky nechovala
Jednalo se o byt 1+kk s koupelnou, ve které byl pouze sprchový kout. Cena nic moc, ale na současnou situaci s nájemním bydlením v Praze asi přijatelná. Když jsem si odmyslela ten nepořádek v bytě, nemuselo by to být zase tak špatné. Všimla jsem si ale okopané zdi v předsíni, vyvrtaných a nezasádrovaných děr od odmontovaných poliček a také šmouh na zdi v místech, kde byla skříň a postel. „Byt tedy vymalujete, jak jste zmiňovala do telefonu, než bych se případně nastěhovala?“ dotazuji se majitelky.
Nejsem charita a nechci, aby mě nájemníci prudili
Odpověď mě doslova šokovala. „To si vymalujte sama, tohle je investiční byt a já nejsem charita. Neprudím nájemníky, a to samé očekávám od nich,“ povídá majitelka. Možná jsem ze staré školy, ale vážně se takhle komunikuje s někým, komu chci něco nabídnout za tržní peníze? Možná kdyby paní majitelka nabízela byt za cenu, která je nižší než tržní. Ale to nebyl tenhle případ. Navíc, nijak jsem nerozporovala cenu, ale to, že do telefonu slibovala hory doly a najednou prý není charita. Přišlo mi to jako velmi neseriózní. Hned cestou zpátky jsem se proto v metru podívala na další nabídky, tentokrát ale už jenom ty, které jsou v nabídce realitních kanceláří.
Levnější, čistší, s parkovacím stáním, a hlavně se slušným chováním
A výsledek? Hned vedle v domě byl totožný byt o tisíc korun levnější, a navíc s parkovacím stáním. Sice mě to bude stát jeden nájem jako provizi realitní kanceláři, ale vyplatí se to. Naprosto profesionální jednání, vše tak, jak bylo inzerováno, prostě pohoda. Možná jsem měla smůlu, ale raději zaplatím za profesionální servis, než se dohadovat s „realitní magnátkou“, která si jako vrchol blahobytu koupí „investiční“ garsonku, o tom, jestli byt po původním klientovi vymaluje, nebo nikoliv. Ale jak jsem četla kdysi někde na internetu v trochu jiné souvislosti. Dokud budou lidé akceptovat řízek bez masa, bude jim ho hostinský servírovat. Dobře nám tak…
