Článek
Tenis hraju od svých sedmi let. Rodiče mě k tomu přihlásili, protože je to prý elegantní sport. Mně to teda přišlo spíš jako běhání za míčkem, ale nějak mi to šlo, takže jsem vydržel až do sedmnácti. Pak přišly holky, mejdany a taky zjištění, že o víkendech se dá dělat spousta jiných věcí než jezdit na turnaje a honit body.
Tenis mi našel skvělou ženu
Tenis mě ale úplně nepustil. Hraju ho dodnes. A dokonce mi do života přihodil manželku. Seznámili jsme se na Davis Cupu, v O2 areně. Seděla vedle mě, fandila Berdychovi a viděla out dřív než rozhodčí. Prostě žena podle mého gusta. Slovo dalo slovo, párkrát jsem ji nechal vyhrát a byla noha v nohávě.
Sousedi to moc neumí
Jmenuje se Jitka, a taky jako malá hrála tenis. Takže když jsme se po svatbě přestěhovali do baráčku za Prahou, jeden z jejích prvních dotazů byl: „Kde je tady kurt?“ A víte, co – vedle nás bydlí sousedi, kteří taky hrajou. Vláďa s Magdou. Sympatický pár. Jenže na kurtu jsou spíš nadšenci než profíci. Strašně je tenis baví, ale každou čtyřhru jsme je s Jitkou roznesli na raketě. Bez milosti.
Vyměníme se?
A pak jednou Jitka navrhla: „Co kdybychom si vyměnili partnery?“ Vláďa se trochu zpotil. Magda se zasmála. Já naštěstí hned dodal: „Myslíme jako na kurtu, jo?“ Tak jsme to zkusili. Já hrál s Magdou, Jitka s Vláďou. A hele – najednou to byla úplně jiná hra. Míň jistoty, víc zmatku, ale o to víc zábavy. První zápas jsem sice s Magdou vyhrál, takže soused musel platit obě, což ho dost mrzelo, ale od té doby se karta několikrát obrátila a já prohrál.
Je to zábava
Od té doby takhle hrajeme vždycky. Vyměněné dvojice, žádná jistota, žádná nuda. A co je nejlepší? Konečně to není o tom, kdo koho rozseká. Je to o srandě, obědě zdarma a občas i o tom, že si Vláďa postěžuje, že s Jitkou to má mnohem náročnější než s Magdou. A to jsme pořád jenom na kurtu.
