Článek
Náš syn měl problémy s dějepisem. Nešlo mu to a nebavilo ho to. Podle jeho výkladu byl Jan Hus slovenský reformátor a Karla IV. považoval za herce z pohádky. Na třídní schůzky jsem šel spíš z povinnosti. Manželka nemohla, tak to zbylo na mě.
Byla obyčejná, přitom strašně sexy
A tam jsem ji uviděl. Třídní a zároveň učitelka dějepisu. Slušně oblečená, trochu nevýrazná až nudná, vlasy stažené do drdolu, brýle, ale ten pohled… Ostrý jako břitva a stejně tak přitažlivý. Měla v sobě něco, co mě hned zaujalo. Sebejistotu, ironii v hlase a zvláštní jiskru. Při debatě o synově neúspěchu mě sjela takovým způsobem, že jsem se chvíli cítil jak ve školní lavici. Sdělila mi, že syn z dějepisu propadá a že je potřeba s tím něco dělat. Slíbil jsem, že to napravíme, ale úplně jsem netušil jak.
Dějepis v hodinovém hotelu
O pár dní později mi přišla zpráva. Zdvořilá, ale zároveň dostatečně neformální. „Nechcete to probrat někde v klidu?“ A tak jsme šli na skleničku. A pak ještě jednou. A pak do penziónu, kde se platí na hodiny. Zajímavá vymoženost, ale přináší to problémy.
Jsi úplně jiný…
Byla vdaná. Já ženatý. V hotelovém pokoji jsme ale byli jen muž a žena, co už dávno zapomněli, jaké to je, když vám někdo přejede nehty po zádech a šeptá, že jste „úplně jiný než ostatní otcové“. Po pravdě? Bylo to naprosto šílené. A zároveň fantastické. Zakázané ovoce chutná sladce, zvlášť když vám šeptá do ucha latinská přísloví a ráno vám pošle úsměv přes emoji.
Syn se zlepšil
A syn? Najednou začal chápat rozdíl mezi Rakouskem-Uherskem a Protektorátem. Práce prý výrazně zlepšil, dostal trojku, a dokonce přišel domů s pochvalou za aktivitu v hodině. Skoro jsem mu zatleskal.
Osudná SMS
Jenže euforie trvala krátce. Manželka jednou večer našla v telefonu zprávy. Nic vyloženě explicitního, ale znáte ženy. Stačí tři smajlíky, jednou „děkuju za včerejšek“ a končíte. Neřekla nic. Jen se změnila atmosféra. Mrazivá rána, ticho u večeře, pohledy, co pálí víc než chilli v guláši. A postel? Dělíme si ji jako by mezi námi vedl ostnatý drát. Prostě nastala doba ledová. Jenže tak daleko jsem se v tom dějepisu rozhodně dostat nechtěl.
Zatloukání moc nepomohlo
Manželce jsem pochopitelně nepřiznal nic. A možná ani nemusím. Ona ví. A já vím, že ví. Doma je dusno, syn si jede svoje, nic netuší, ale já vím, že situace není dlouhodobě udržitelná. Učitelka se odmlčela, zprávy ustaly. Možná má výčitky. Možná dalšího tatínka na pořadí. Kdo ví.
Stálo to za to? Stálo
A tak sedím večer v kuchyni, usrkávám studený čaj a přemýšlím, jestli těch pár hodin vášně stálo za to. Možná ano. Ale stejně vím, že příští třídní schůzky nechám manželce. A synovi koupím knížku o Karlu IV. Aspoň si to příště zaslouží sám.
