Článek
Okolnosti a moje nedobrá fyzická kondice vedly o velikonočním víkendu k tomu, že jsem musel navštívit pohotovost. Záda nevydržela moji snahu o úpravu zahrady a bolela tak, že už nešlo jinak. Na pohotovosti jsem byl poprvé, tedy jako doprovod jsem tam několikrát už byl, ale sám ještě nikdy. A musím říci, že ve chvíli, kdy vás něco bolí, vnímáte situaci úplně jinak, že když tam „jenom“ někoho doprovázíte.
Úspěch až na třetí pokus
Tak nějak jsem si myslel, že se zády se chodí na ortopedii. Čekal jsem tedy skoro 40 minut v čekárně ortopedického příjmu, aby mi pan doktor mezi dveřmi vysvětlil, že se zády se chodí na neurologii. OK, je to sice na druhém konci nemocničního areálu, ale co se dá dělat. Šel jsem tedy na neurologii, kde jsem čekal pouhých deset minut. Ani tam jsem ale neuspěl a byl odeslán na „běžnou“ internu.
V ordinaci vládla „pohodinda“
Tam se má asi chodit hned. Ať vás bolí záda, břicho nebo hlava. Podle toho to tam také vypadalo. V čekárně asi dvacet lidí, do ordinace jsem se dostal po hodině a půl. I když, ordinace… Byla to taková velká místnost, ve které bylo snad 15 zdravotníků a doktorů. Všichni byli v dobrém rozmaru, vyměňovali si velikonoční pochoutky, smáli se, povídali si. Kromě doktorky si mě nikdo nevšímal. Prostě velikonoční „pohodinda“. Doktorka mě vyšetřila a sdělila, že dostanu obstřik zad, nějaké léky a do dvou dnů bude pohoda. Postup asi standardní. Až na ten obstřik.
Sundat kalhoty a předklonit se
Sestra mě vyzvala ať si stáhnu kalhoty a spodní prádlo. Myslel jsem, že injekci dostanu do zad, ale prý se to dává, cituji, „do zadečku“. Čekal jsem, že půjdu někam za plentu, nebo do jiné ordinace, ale nikoliv. V místnosti, kde bylo skutečně snad 15 lidí jsem si musel nejen sundat kalhoty, ale také se poměrně nedůstojně předklonit zadkem k „obecenstvu“. Přiznávám, že si mě vůbec nikdo nevšímal, je to pro ně asi běžná věc, ale mně to bylo velice nepříjemné. Tím spíše, když mě k předklonu vyzvala sestra slovy: „Tak vystrčte zadek, nemáte se za co stydět…“
No, záda povolila, ale nevím, zda je to tou injekcí, nebo představou, že bych musel podobný zážitek ještě někdy absolvovat.
