Článek
Když slyším politiky nebo automobilky mluvit o elektromobilitě jako o „nezvratné budoucnosti“, mám chuť se zeptat: pro koho přesně? Protože rozhodně ne pro mě, ani pro většinu lidí, které znám. Elektromobily se tváří jako symbol pokroku a udržitelnosti, ale ve skutečnosti jsou spíš symbolem přepychu, který si mohou dovolit jen ti, kdo mají garáž, solární panely a dvě auta doma.
Já takový nejsem. Bydlím na okraji menšího města, denně dojíždím čtyřicet kilometrů do práce a další desítky na schůzky. Nabíječku nemám, a i kdybych ji chtěl, nemám ji kam dát. Večer zaparkuju na ulici, ráno odjíždím. Tak to má většina lidí. Jenže tenhle „detail“ politici a ekologičtí aktivisté z městských kanceláří neřeší. Ti nabíjejí auta v podzemní garáži u bytu a v práci mají zásuvku od firmy.
Tak je to u nás. Šéf je milovníkem elektromobility, a tak máme ve firmě tři elektrická azta. Nebudu jmenovat značky, jsou to spíše ty základnější a levnější modely. Žádná Tesla, Audi, dokonce ani škodovka. Možná právě proto vnímám elektromobilitu jako šílenost, která spíše obtěžuje, než že by měla zpříjemňovat život.
Mluví se o tom, jak elektromobily šetří planetu. Ale už se moc nemluví o tom, že výroba baterií je ekologická katastrofa, že lithium se mnohdy těží v podmínkách, které by v Evropě neprošly ani omylem, a že proud do té zásuvky taky nevyrábí kouzelné víly, ale pořád z velké části uhelné elektrárny. Tak kde je ta udržitelnost?
A pak jsou tu dotace. Bez nich by si většina těch aut na trhu nenašla kupce. Elektromobilita je dnes závislá na státních penězích jako pacient JIPky na přístrojích. Takže životně. Kdyby se dotace vypnuly, prodeje spadnou. A automobilky to moc dobře vědí. Jenže už jsou v pasti – investovaly miliardy a teď musí dělat, že je všechno v pořádku.
Nejvíc mě ale dráždí ten moralistní tón, se kterým zastánci elektromobility mluví. Jako by každý, kdo má diesel nebo benzin, byl nepřítel planety. Jenže realita je jinde. Elektromobily zatím nejsou řešením, ale hračkou pro bohaté. Symbolem zeleného statusu, který si může dovolit ten, kdo nikdy neřešil, kolik stojí kilowatthodina, ani jestli v zimě dojede na hory.
Já říkám otevřeně – elektromobilita není budoucnost. Je to módní vlna, která se jednou zlomí o realitu běžného života. A pak možná konečně začneme mluvit o skutečně smysluplných řešeních. Ostatně u některých politiků i automobilek už jisté náznaky „couvání“ vidíme. Jen se obávám, že už je příliš pozdě.
