Článek
Před rokem 1989 měli obyvatelé tehdejšího Československa omezený přístup k západní kultuře, včetně populární hudby a videoklipů. Mnozí z nich však využívali možnost sledovat zahraniční televizní stanice, jejichž signál přesahoval hranice. V pohraničních oblastech, zejména na severu a severovýchodě Čech a Moravy, byl dostupný signál polské televize, která nabízela širší spektrum hudebních pořadů než domácí Československá televize.
Chytala se i německá a rakouská televize
Na západě republiky si zase lidé instalovali antény ke sledování západoněmeckých programů ZDF a ARD, na jihu se pochopitelně sledovala rakouská televize. Já měl smůlu, k západním programům jsem se nedostal, ale teta mi nahrávala na videokazety videoklipy z polské televize. A i to bylo mezi mými spolužáky ceněno.
Depeche Mode v naší televizi nebyli
Polská televize totiž vysílala hudební pořady, které představovaly aktuální hudební trendy a videoklipy západních interpretů. Tato vysílání byla pro československé diváky atraktivní alternativou k domácímu televiznímu programu, který byl často zaměřen pouze na propagandistické a kulturně-politické pořady. Vrcholem tehdejší zábavy totiž byla „Hitšaráda“, ve které však vystupovali pouze domácí interpreti. Vidět v tehdejší Československé televizi klipy od Depeche Mode nebo Madonny bylo v podstatě nemožné. Sledování polské televize tak poskytovalo okno do světa populární hudby, která byla v Československu méně dostupná.
50 korun stačilo na 20 piv
A protože byl po takových pořadech hlad, daly se videoklipy na kazetách docela dobře prodat. Na vysoké jsem si takto docela dobře přivydělával. Kazeta za 250 korun československých znamenala výdělek 50 korun. Zdá se to málo, ale v té době stálo pivo v hospodě 2,50 Kč, takže stačilo prodat měsíčně deset kazet a bylo na několik slušných „mejdanů“, a holky jsem mohl zvát na víno, kdykoliv se mi zachtělo.
Spreje Impuls i rtěnky
Taková byla doba. Někdo na škole prodával džíny, jiná zase digitálky nebo audiokazety. Holky si vyměňovaly rtěnky za spreje značky Impuls. To byla hitovka. Ani nevím, jestli se to ještě dnes prodává. Byla to zvláštní doba. Měla svoje kouzlo, ale vrátit bych ji nechtěl ani za nic. Občas ale neškodí si připomenout, jak absurdní doba to byla.
