Článek
Jednoho dne se mi na telefonu objevilo jméno volajícího, které jsem tam neviděl roky. Lucie. Moje dávná láska. Že by se spletla? Nebo si dala někde skleničku a vzpomíná na staré časy? Ani jedno. Bohužel. Důvod jejího telefonátu byl čistě pragmatický, potřebovala poradit s nákupem ojetého auta. Proč zrovna ode mě, netuším. Možná proto, že v době, kdy jsme se znali, jsem vystřídal tři nebo čtyři auta. Takže mě asi považovala za znalce. Navíc prý někde slyšela, jak se na autě dá podvodem vydělat i 50 tisíc
Nemám víc, než 75 tisíc
Na nákup auta měla ovšem hodně omezený rozpočet. Celých 75 tisíc korun. Takže částku, za kterou se běžně prodávají kvalitní horská kola. Nedala si to vymluvit. „Mám jenom 75 tisíc, ani korunu navíc,“ zdůrazňovala v každém telefonátu a zprávě, kterých začalo přibývat. Někdy mi za den poslala do Whatsappu třeba i deset inzerátů na auta v ceně 50 – 75 tisíc korun. „To bílý je hezký, to by mi slušelo,“, psala například v jedné takové zprávě. Vůbec neřešila značku, pohon ani rok výroby. Prostě „musí být hezký a nesmí stát víc než 75 tisíc“.
Co byste za ty peníze chtěli ?
Asi po týdnu hledání v inzerátech se mi podařilo najít dvě auta, která se, alespoň podle popisu, tvářila tak, že by mohla „castingem“ projít. Nissan Juke a Kia c'eed. Málokomu se Juke líbí, ale Lucie z něj byla nadšená. Ovšem pouze do té doby, než jsme se na něj přišli do autobazaru podívat, takhle poničený interiér auta jsem tedy snad ještě neviděl. Potrhané sedačky, volant ošoupaný, jako kdyby auto mělo za sebou půl miliónu kilometrů, a ne 170 tisíc, jak se psalo v inzerátu. Popraskané a odřené plasty v interiéru také nevypadaly příliš vábně. Celé to završil prodejce, který auto nejdříve nemohl nastartovat, aby po několikátém pokusu prohlásil: „Co byste za ty peníze chtěli.“
Bylo hezké a levné
Vyrazili jsme tedy do druhého bazaru obhlídnout Kiu. Obyčejná bílá barva autu docela slušela, najeto skoro 200 tisíc kilometrů, ale uvnitř to rozhodně nebylo poznat. Motor naskočil hned, prověření v databázích nehlásilo žádný problém s kilometry ani vážnou havárií. Jelo to, svítilo, brzdilo, z výfuku nekouřilo, Lucii se auto líbilo, takže za dvě hodinky odjížděla ve svém novém fáru. Prý o víkendu vyrazí s dcerou na výlet.
První výlet byl pro auto „konečná“
Nejsem žádný automechanik, takže jsem na autě žádnou závadu nepoznal. Ale ona tam asi byla. O víkendu se jí na dálnici někde u Benešova rozsvítila kontrolka, kterou někteří přezdívají „vrtulník“, nebo „kuře na grilu“. A bylo to. V servisu jí prý řekli, že oprava by byla dražší než auto. Benzínová „jednačtyřka“ prý trpí na poddimenzovaný katalyzátor, který se časem začne drolit a v průběhu času vydře nasátý prášek válce natolik, že motor ztratí kompresi.
Poraď si sám
Bazar reklamaci odmítl, Lucie se odmítá se mnou dále přátelit a já od té doby odmítám každého, kdy by chtěl s čímkoliv poradit. Poraď si sám, říkávala moje babička. Až teď vím, jak velkou pravdu měla.
