Článek
Na jedné věci se shodne téměř každý. Nikdo nemá povinnost mít sex. Pokud žena po narození dětí řekne „ne“, je to její právo. O tom dnes vede spor málokdo.
Jenže pak přichází otázka, kterou si lidé pokládají mnohem méně. Co když se z několika odmítnutí stanou měsíce nebo roky? Co když z manželů zůstanou jen rodiče sdílející domácnost, ale ne partnerský život?
Právě tady se společnost rozdělí. Jedni říkají, že muž musí mít pochopení. Druzí namítají, že pochopení neznamená mlčet donekonečna.
Když z ložnice zmizí intimita
Po porodu se ženě změní život během jediného dne. Únava, hormony, kojení, dítě, které ji potřebuje téměř nepřetržitě. Není překvapivé, že chuť na sex může na nějakou dobu zmizet. Většina mužů to chápe a netrvá na tom, aby se všechno vrátilo do starých kolejí během několika týdnů.
Jenže co když se z několika týdnů stanou měsíce? A z měsíců roky?
Muž přestane partnerku objímat. Přestane ji svádět. Ne proto, že by ji přestal milovat. Ale proto, že už dopředu zná odpověď. Další odmítnutí bolí méně, když se o nic ani nepokusí.
Pomalu se mění v člověka, který chodí do práce, stará se o děti, opraví, co je potřeba, zaplatí účty a večer usíná vedle ženy, které se už raději ani nedotkne. Ne proto, že by nechtěl. Protože už nevěří, že je o jeho blízkost zájem.
Právě tady začíná téma, o kterém se mluví mnohem méně. O právu ženy odmítnout sex dnes pochybuje málokdo. Ale co dlouhodobé odmítání udělá s mužem? Kolik let má potlačovat vlastní potřeby, aby nebyl označen za sobce nebo člověka, kterému jde jen o sex?
Možná nejde jen o sex. Možná jde o pocit, že už nejste partner. Že jste se stali spolubydlícími, kteří společně vychovávají děti.
A právě tady přichází otázka, která dokáže rozdělit každou hospodu i internetovou diskusi. Má žena právo říct „ne“. Bez debat. Má ale muž po letech stejné právo říct: „Takový vztah už mi nestačí.“?
Nejtěžší rozhodnutí někdy nemá viníka
Ne každý vztah bez sexu musí skončit. Stejně tak ale ne každý vztah vydrží jen díky tomu, že spolu dva lidé zůstanou kvůli dětem nebo ze zvyku. Někdy se totiž partneři nevzdálí jednou velkou hádkou, ale stovkami malých okamžiků, kdy si přestanou být navzájem opravdu blízko.
Možná je největší chybou čekat, až jeden z partnerů úplně rezignuje. Mluvit o podobných věcech bývá nepříjemné, ale mlčení bývá ještě dražší. Čím déle trvá, tím hůř se hledá cesta zpátky.
Co si o tom myslíte vy? Je dlouhodobě nefunkční intimní život dostatečný důvod k rozchodu? Nebo by měl partnerský slib obstát i v takové zkoušce?
Anketa
Zdroje:
