Článek
„Kdo se o tebe postará?“ „Ve stáří budeš úplně sám.“ „Jednou zjistíš, jakou jsi udělal chybu.“ Stačí otevřít diskuzi o bezdětnosti a podobné rozsudky padají během několika minut. Jako by tisíce cizích lidí přesně věděly, jak bude vypadat váš život za třicet let.
Je zvláštní, že u téměř žádného jiného životního rozhodnutí si společnost tolik nevěří. Jen u bezdětnosti jako by existovala jediná správná budoucnost a každý, kdo z ní vystoupí, musí být dříve nebo později potrestán.
Jenže co když je pravda mnohem nepříjemnější? Co když věta „jednou budeš litovat“ nevypovídá o budoucnosti bezdětných, ale hlavně o lidech, kteří ji neustále opakují?
Když cizí rozhodnutí bolí víc než to vlastní.
Když člověk investuje dvacet nebo třicet let života do jedné cesty, začne věřit, že právě ta byla správná. Psychologové tomu nepřisuzují zlý úmysl. Je to běžná lidská potřeba utvrdit se, že velká životní rozhodnutí měla smysl.
Čím víc času, energie a obětí něco stálo, tím těžší je připustit, že někdo jiný mohl být stejně spokojený úplně jinou cestou.
Právě proto bývá bezdětný člověk pro část společnosti tak nepříjemný. Ne proto, že nikomu neubližuje. Ale protože svou existencí připomíná, že neexistuje jen jeden správný scénář života. A to je pro mnoho lidí mnohem nepříjemnější myšlenka, než se na první pohled zdá.
Podobný obraz naznačují i výzkumy. Nenašly přesvědčivé důkazy, že by lidé bez dětí litovali svého života častěji než rodiče. Na celkovou spokojenost mají větší vliv zdraví, partnerské vztahy, přátelé, finanční stabilita nebo pocit smysluplného života. Jinými slovy, samotné rodičovství není automatickým receptem na šťastné stáří.
To samozřejmě neznamená, že děti život neobohacují. Pro miliony lidí představují největší radost, jakou kdy zažili. Stejně tak ale dostupná data nenaznačují, že by bezdětnost automaticky vedla k prázdnému a nešťastnému stáří. Přesto se právě tato představa neustále vrací.
Možná tedy nejde o děti ani o stáří. Možná jde o něco mnohem jednoduššího. Přiznat, že vedle našeho života může existovat i úplně jiný, který neskončí katastrofou. A právě tahle možnost je pro některé lidi překvapivě těžko přijatelná.
Dítě není životní pojistka
Společnost bez problémů přijme větu: „Jednou budeš litovat, že jsi neměl děti.“ Zkuste ale nahlas říct opak: „Lituji, že jsem děti měl.“ Najednou nastane ticho nebo pobouření.
Přitom výzkumy ukazují, že část rodičů svého rozhodnutí skutečně lituje. Neznamená to, že své děti nemají rádi. Znamená to jen, že rodičovství není pro každého stejná životní zkušenost. Přesto se o tom téměř nemluví.
Možná právě proto se bezdětným tak často předpovídá budoucí lítost. Připustit, že i rodičovství nemusí být pro každého nejlepší volbou, by totiž zbořilo jednu z nejsilnějších společenských jistot.
Anketa
Zdroje:
