Článek
Genetické testování embryí není žádná novinka. Dlouho slouží například k hledání závažných dědičných problémů. Teď se ale objevují firmy, které chtějí z DNA vyčíst mnohem víc a jednotlivá embrya mezi sebou porovnávat podle jejich předpokladů.
Zatím rozhodně nejde o spolehlivou předpověď budoucího člověka. Přesto už vznikají služby, které ještě před narozením nabízejí rodičům výběr, který předchozí generace prakticky neznaly.
Zdravější, chytřejší a vyšší?
Princip je jednoduchý. Při umělém oplodnění může vzniknout několik embryí. U nich lze hledat některé genetické vady způsobující vážné dědičné nemoci. Pokud rodiče vědí, že mohou dítěti takové nemoci ušetřit, proč by to neudělali?
Novější metody ale zkoušejí odhadovat i budoucí rizika. Neříkají, co člověka určitě čeká. Pouze počítají, že jedno embryo má podle jeho DNA větší či menší pravděpodobnost určitých problémů než jiné.
Představme si pět embryí. Jedno má nejlepší zdravotní výsledky, druhé nižší riziko určité nemoci, třetí předpoklad vyššího vzrůstu, čtvrté lepší odhad některých rozumových schopností a páté je téměř ve všem průměrné. Které má dostat přednost?
U vážné nemoci se odpověď zdá jednoduchá. Ale co obezita, psychické poruchy, malý vzrůst nebo inteligence? Kdy ještě chráníme dítě před nemocí a kdy už vybíráme vlastnosti, které se nám líbí?
Rodiče dnes platí za nejlepší školy, doučování nebo trenéry. Pokud by jednou mohli zaplatit také za lepší genetické předpoklady, část z nich to pravděpodobně udělá. Problém je, že nejdříve si podobnou výhodu budou moci dovolit hlavně bohatí. Nerovnost by tak mohla začínat už v laboratoři.
Jakmile navíc embrya seřadíme podle výsledků, automaticky vzniknou i ta „horší“. Co když se dítě jednou dozví, že jeho sourozenec měl lepší skóre? Nebo že samo bylo až další volbou?
Citlivá je i otázka lidí, kteří dnes žijí s postižením nebo genetickým onemocněním. Snaha zabránit utrpení dává smysl. Výběrem proti určitým vlastnostem ale společnost zároveň může vysílat nepříjemný vzkaz: lidé jako vy by se možná vůbec nenarodili.
Tady se objevuje i slovo eugenika. Dříve o tom, kdo je žádoucí, rozhodoval stát a často brutálními způsoby. Moderní verze by mohla vypadat úplně jinak: rodiče, soukromá firma a dobrovolná volba. Je to pořád eugenika, pokud nikdo nikoho nenutí?
Navíc člověka nelze sestavit jako postavu ve hře. Geny mohou ovlivňovat více věcí zároveň a velkou roli hraje také prostředí, výchova nebo životní styl. Lepší číslo proto automaticky neznamená lepší život.
Největší změna může přijít, pokud budou podobné technologie jednou levné a mnohem přesnější. Dnes řešíme právo rodičů je využít. Jednou se možná budeme ptát na opak: budou mít právo je nevyužít?
Představme si rodiče, kteří odmítnou možnost výrazně snížit riziko vážné nemoci a jejich dítě později skutečně onemocní. Bude to stále považováno za smůlu, nebo se okolí začne ptát, proč tomu rodiče nezabránili?
A pokud jednou půjde některým problémům opravdu předcházet ještě před narozením, může se změnit i pohled společnosti. To, co dnes považujeme za normální, může být jednou vnímáno jako zbytečné riziko.
Co když jednou nebude stačit narodit se zdravý?
Temná budoucnost nemusí vypadat jako laboratoř plná geneticky upravených superdětí. Člověk může už před narozením dostat čísla, která ho budou provázet životem.
Pokud budou genetické odhady výrazně přesnější, nemusí zajímat jen rodiče. Mohou se o ně zajímat pojišťovny, zaměstnavatelé nebo banky. Vedle příjmu či zdravotní historie by tak jednou mohlo existovat další číslo: genetické skóre.
Člověk nemusí být nemocný ani mít žádný problém. Algoritmus ho přesto může předem označit za rizikového.
A právě tady může být větší nebezpečí než v samotných superdětech. Ne že vzniknou dokonalejší lidé, ale že ostatní začneme hodnotit podle toho, co se jim možná jednou stane.
Anketa
Zdroje:
