Článek
V roce 1954 proběhl v USA nenápadný psychologický experiment. Skupina obyčejných kluků přijela na letní tábor. Žádné problémy, žádná nenávist, žádný konflikt.
Pak přišla jednoduchá věc. Rozdělení na dvě skupiny. Dvě jména. Dvě vlajky. Dva tábory. A najednou se začalo měnit úplně všechno.
Stačilo pár dní a objevily se urážky, ponižování, ničení věcí druhé skupiny a otevřená nenávist. Kluci, kteří se ještě před chvílí normálně bavili, najednou cítili potřebu stát proti sobě.
Nikdo jim neříkal, jak se mají chovat. Nikdo je nenaváděl ani netlačil proti sobě. Přesto velmi rychle začali přemýšlet stylem „my“ proti „nim“.
Právě na tom je ten experiment děsivý ještě dnes. Neukázal totiž jen chování několika dětí v lese. Ukázal, jak překvapivě málo někdy stačí, aby se společnost začala dělit na „naše“ a „cizí“.
Člověk často nehledá pravdu. Hledá nepřítele
Právě tady začíná být celý experiment děsivě aktuální. Společnost si ráda namlouvá, že lidi rozdělují hlavně politici, média nebo propaganda. Jenže někdy stačí mnohem míň.
Stačí pocit, že se prostředí kolem člověka začíná měnit moc rychle.
Jiný jazyk v tramvaji. Přeplněné čekárny. Nervozita ve městech. Dražší bydlení. Vztek na internetu. Pocit, že něco už není stejné jako dřív. A lidský mozek okamžitě začne dělat to, co dělal v tom experimentu před desítkami let.
Rozdělovat lidi na „naše“ a „cizí“.
Nejděsivější je, jak rychle se to stane. Člověk často ani nepotřebuje vlastní zkušenost. Stačí několik videí, pár příspěvků, pár silných historek a najednou má pocit, že přesně ví, kdo je problém.
Přitom mnoho lidí nikdy osobně nezažilo nic, o čem celé dny píšou na internetu.
Jenže dav nepotřebuje fakta. Dav potřebuje emoce. Potřebuje pocit, že někam patří a proti někomu stojí. A čím větší chaos, nejistota a tlak ve společnosti je, tím agresivněji si lidé začnou chránit svoje vlastní teritorium.
Možná právě proto dnes stačí několik vět na sociálních sítích a během pár minut se spustí nenávist mezi lidmi, kteří se v životě osobně nikdy nepotkali.
Možná už jsme si zvykli žít proti sobě
Na podobných situacích je nepříjemné hlavně to, jak rychle člověk začne přebírat atmosféru kolem sebe. Jeden agresivní komentář střídá další, emoce se nabalují a po chvíli už skoro nikdo neřeší, kde vlastně celý konflikt začal. Člověka pak napadne nepříjemná otázka, jestli už část společnosti nezačala hledat další konflikt automaticky, i když k němu vlastně není skutečný důvod.
Internet navíc vytváří zvláštní prostředí. Člověk denně čte stovky cizích názorů, hádek a výbuchů vzteku. Po čase si na to společnost zvykne tak moc, až začne permanentní napětí působit normálně. A možná právě proto dnes tolik lidí reaguje okamžitě útočně i na úplně obyčejné věci.
Anketa
Zdroje:
