Článek
Pak přijde rozchod a digitální čistka. Fotky mizí, vyznání se mažou a během jednoho večera se z profilu vypaří několik let života. Za nějaký čas přijde někdo nový a celý seriál začíná znovu. Nové fotky, nová životní láska, nové „navždy“.
U jednoho vztahu to možná nikoho nezarazí. Jenže co když se stejný scénář zopakuje pětkrát, desetkrát nebo ještě víckrát? Má se po každém rozchodu znovu vymazat kus vlastní minulosti? Nebo je normální nechat veřejně viset polibky a vyznání lidem, kteří už dávno patří někomu jinému?
Galerie bývalých lásek?
Na první pohled vypadá úplné smazání logicky. Vztah skončil, každý jde jinam, tak proč má ještě za pět let veřejně viset fotografie polibku a pod ní „navždy spolu“? Jenže vztah sice skončil, ale těch několik společných let se skutečně stalo. Vymazáním fotografií se minulost nezmění, jen profil začne vyprávět její upravenou verzi.
Ještě zvláštnější je to u lidí, kteří podobnou čistku absolvují opakovaně. Jeden partner zmizí a přijde další. Znovu fotografie, vyznání a „konečně vím, co je skutečná láska“. Potom další rozchod a za čas další osudový člověk. Kolikrát lze veřejně najít „toho jediného“, než podobná slova začnou ztrácet váhu?
Jenže ani opačný extrém nevypadá lépe. Pokud se nemaže nikdy nic, po několika vztazích může profil připomínat muzeum bývalých lásek. V jednom roce polibky s Petrem, o pár let později dovolená s Martinem a mezi tím vyznání někomu třetímu. A do toho přichází současný partner.
Kde tedy vede hranice? Společná fotografie z dovolené asi nikoho nepřekvapí. Ale co objetí, polibek, fotografie z postele nebo deset let staré vyznání, že právě tento člověk je nejlepší, koho kdy dotyčný potkal? Je to pořád nevinná vzpomínka, nebo už něco, co do nového vztahu nepatří?
Někteří lidé očekávají, že romantické fotografie ex s novým vážným vztahem zmizí. Jenže současný partner přichází k člověku, který měl život i před ním. Požadavek odstranit několik intimních fotografií může být obyčejná ohleduplnost, ale požadavek vymazat celé roky už může připomínat snahu rozhodovat, jaká minulost smí existovat.
Existuje kompromis. Fotografie lze archivovat nebo uložit mimo sociální sítě. Vzpomínka zůstane, jen už nevisí ve výloze. Jenže proč by měl někdo schovávat kus vlastního života pouze proto, že přišel nový partner?
Ještě větší spor nastává, když smazání požaduje samotný ex. Třeba proto, že jeho nové partnerce vadí, že na cizím profilu stále visí jejich polibky. Má na takový požadavek právo? Fotografie zachycuje oba, ale profil patří jen jednomu.
Možná však celý problém začíná mnohem dřív. Ne při mazání, ale při zveřejňování. Večeře, dovolená, výročí, postel, polibky i intimní vyznání. Ze soukromého vztahu vznikne veřejný seriál, a když skončí, musí se řešit, co udělat se všemi starými díly.
Kolik „navždy“ se vejde na jeden profil?
Sociální sítě změnily rozchody způsobem, který předchozí generace téměř neznaly. Fotografie bývalé lásky kdysi skončila v albu. Dnes může roky zůstávat na očích současnému partnerovi, jeho rodině i úplně cizím lidem. Minulost dostala veřejný profil.
Není důvod předstírat, že předchozí vztahy nikdy neexistovaly. Zároveň ale vzniká zvláštní svět, ve kterém mohou vedle sebe veřejně přežívat všechny „životní lásky“ jednoho člověka.
Možná proto není nejzajímavější samotné mazání fotografií, ale potřeba dělat z každého nového vztahu veřejnou událost a z každého silného citu definitivní prohlášení. Internet totiž všechna ta „navždy“ poslušně uchovává.
A tak možná problém nezačíná rozchodem a mazáním. Začíná už ve chvíli, kdy se další „láska života“ musí okamžitě vystavit celému světu.
Anketa
Zdroje:
