Článek
Když se řekne gejša, mnozí si představí tajemnou ženu v kimonu s dokonalým make-upem, ale skutečnost je mnohem složitější a fascinující. Gejši nejsou, a nikdy nebyly, prostitutky. Jsou to vysoce vzdělané umělkyně a společnice, které zasvětily život studiu a zdokonalování tradičních japonských umění.
Slovo „gejša“ (芸者) se skládá ze dvou znaků: „gei“ (芸) znamenající umění a „sha“ (者) znamenající člověk. Gejša je tedy doslova „člověk umění“ nebo „umělkyně“. Jejich profese je hluboce zakořeněna v japonské historii a kultuře.
Gejši trávily roky, někdy i celá desetiletí, intenzivním výcvikem, který zahrnoval:
- Hudbu: Hru na tradiční nástroje, jako je šamisen (třístrunná loutna), koto (japonská citera) a flétna.
- Tanec: Učení složitých choreografií tradičních japonských tanců, které vyprávějí příběhy a vyjadřují emoce.
- Zpěv: Rozvíjení hlasových dovedností pro tradiční písně.
- Umění konverzace: Mistrovství v elegantní a poutavé konverzaci, schopnost udržet lehkou a zajímavou diskusi o široké škále témat.
- Čajový obřad (Cha-no-yu): Precizní a rituální příprava a podávání čaje.
- Ikebana: Umění aranžování květin.
- Kaligrafie a poezie: Psaní básní a krasopisu.
- Etiketa a elegance: Dokonalé ovládání gest, chůze a vystupování.
Cílem gejš bylo poskytovat zábavu, uvolněnou atmosféru a intelektuální společnost svým klientům, kteří byli často bohatí obchodníci, politici nebo umělci. Jejich krása a styl byly výsledkem precizního líčení, složitých účesů, drahých kimon a především vrozené elegance a kultivovanosti.
Kde gejši působily?
Gejši působily především ve velkých městech Japonska, a to ve specifických čtvrtích zvaných hanamachi (花街), což v překladu znamená „květinové čtvrti“. Mezi nejslavnější a nejstarší hanamachi patří čtvrti v Kjótu, jako jsou Gion a Ponto-chó, které jsou dodnes domovem gejš (zde se jim říká geiko) a jejich učednic (maiko).
Kromě Kjóta byly významné hanamachi také v Tokiu (např. v okrsku Asakusa) a dalších velkých městech. Tyto čtvrti byly centry tradiční japonské zábavy a kultury, kde se nacházely čajovny (ochaya), divadla a domy gejš (okiya), kde gejši žily a cvičily.
Zajímavosti o gejšách:
- Původně muži: V 17. století byli prvními gejšami ve skutečnosti muži, kteří bavili hosty v nevěstincích tancem a vyprávěním příběhů. Ženy začaly tuto profesi přebírat až v průběhu 18. století.
- Make-up a kimona: Typický bílý make-up (oshiroi) měl za úkol zdůraznit rysy obličeje při slabém osvětlení. Kimona gejš jsou nesmírně drahá a složitá, často zdobená ručními výšivkami. Jejich oblékání je samo o sobě umělecký rituál, který trvá hodiny.
- Maiko: Učednice gejš se nazývají maiko. Procházejí intenzivním výcvikem a jejich vzhled (např. delší rukávy kimona, více ozdob ve vlasech a odlišný styl líčení) se liší od plnohodnotných gejš.
- Vzácnost profese: Dnes je gejš mnohem méně než v minulosti, kdy jich byly tisíce. Je to mizející profese, která si klade za cíl uchovat tradiční umění. Mnoho mladých dívek dává přednost moderním kariérám.
- Noční ptáci: Gejši jsou aktivní především večer a v noci, kdy se scházejí s klienty v čajovnách a restauracích.
- Etický kodex: Jejich život se řídil přísnými pravidly a etickým kodexem, který chránil jejich postavení a integritu jako umělkyň.
- Dedičství: Některé gejši se stávají "matkami" (okāsan) svých okiya a předávají své znalosti a dovednosti nové generaci maiko a geiko.
Gejši jsou fascinující symbol japonské kultury, který představuje dokonalou symbiózu umění, disciplíny a elegance. Jsou živými nositelkami tradic, které se snaží uchovat pro budoucí generace.
