Článek
Moje klientka Lucie žije léta v manželství, které dlouho považovala za relativně spokojené. Manželství, které by většina lidí popsala asi jako „docela fajn.“ Nicméně se v poslední době cítí sama a psychicky v nepohodě.
Lucie má náročnou práci s velkou zodpovědností a její manžel pracuje jako technik. On chodí domů z práce s čistou hlavou. Ona přemýšlí nad tím, co se ještě nestihlo a co všechno se musí. A tak se Lucie rozhodla vzít věci do svých rukou a začít na sobě pracovat. Jenže její manžel to vůbec neocenil.
Lucie začala chodit na kurzy, koučink, číst knihy o osobním rozvoji. Zkrátka se snaží posunout a lépe sama sobě porozumět. Jenže její muž to vidí jinak. Má pocit, že se jeho žena změnila k horšímu. Podle něj je teď náladová, přehnaně emocionální a pořád něco řeší.
Na rozdíl od Lucie byl vychován k tomu, že o pocitech se nemluví. Věří, že každý si je má řešit sám v sobě. Do debat o problémech se pouští vyloženě nerad a má pocit, že všechny potíže jejich vztahu jsou jen Luciiným výmyslem a/nebo její chybou.
I Lucie původně věřila, že za problémy ve vztahu může ona. Měla pocit, že s ní musí být něco špatně, když je neustále nespokojená - jak jí manžel často připomínal. Časem však pochopila, že odcizení v manželství je vždy záležitostí obou. A nyní vyvstává otázka: Co dělat, když se vyvíjíte, ale váš partner zůstává stejný?
Když se růst jednoho setká se stagnací druhého
Je důležité chápat, že růst a změny jednoho z partnerů v manželství často vedou k reakci toho druhého. Ta reakce nemusí být ale vždy pozitivní. Když se rozhodne jeden partner posunout vpřed, může to u druhého vyvolat strach, nejistotu nebo dokonce odpor.
Luciin partner se necítí bezpečně, když pozoruje změny u své ženy. Cítí, že ztrácí kontrolu nad situací, která byla dříve stabilní. Rozvoj jednoho z partnerů může u toho druhého vyvolat pocit ohrožení. To samozřejmě pak často vede k nedorozuměním a konfliktům.
Lucie si uvědomila, že její úsilí o změnu nebylo jen pro ni samotnou, ale také pro zlepšení jejich vztahu. Toužila po větším štěstí a spokojenosti, a to by přece mělo pozitivní dopad i na celé manželství. Místo podpory ale čelila odporu, což je vždycky bolestivé. Zvlášť když vám někdo blízký dává najevo, že vaše snaha o zlepšení je něco špatného. Jak se s tím vypořádat?
Není to vždycky snadné, ale je to určitě možné
Když se ocitnete v situaci jako Lucie, je snadné podlehnout pocitu, že je něco špatně s vámi. Že vaše touha po změně je divná nebo sobecká. Ale ve skutečnosti je to naopak. Pokud cítíte potřebu růstu, je důležité si stát za svým. A přitom nezapomínat, že i váš partner má právo na své pocity a obavy. Klíčem je komunikace – i když se do ní jednomu z vás nechce.
Je důležité vytvořit bezpečný prostor, kde oba partneři mohou mluvit o svých obavách a pocitech bez strachu z toho, že by je druhý soudil. Možná váš partner nechápe, proč se měníte. Třeba to vnímá jako hrozbu. To neznamená, že byste měli od své snahy upustit. Ale možná je dobré mu pomoci pochopit, že se měníte, abyste byli v životě (a tedy i v partnerství) šťastnější. Že je tedy vaší motivací i láska k němu.
Lucie se rozhodla pokračovat ve své cestě. Zároveň se ale snaží lépe komunikovat se svým manželem. Vysvětluje mu, že její změny nejsou namířeny proti němu, ale jsou pro její vlastní dobro. Pro ni je nejcennější, že se naučila respektovat sebe samu. Aniž by přitom ale ztrácela respekt k pocitům svého muže. Manželství není statická záležitost. Je dynamické, neustále se mění a vyžaduje, aby oba partneři byli ochotni růst. Občas chvíli i každý jiným směrem.
Zdroje:
Jména a reálie aktérů byla pro zachování jejich soukromí změněna.
