Článek
Isabella Bird (1831–1904) patřila mezi nejvýznamnější cestovatele viktoriánské epochy. Navzdory konvencím britské společnosti 19. století procestovala svět bez manžela či jiného mužského společníka. Navštívila Ameriku, Havaj, Indii, Kurdistán, Perský záliv, Írán, Tibet, Malajsii, Koreu, Japonsko a Čínu a své poznatky a dobrodružství publikovala v cestopisech.
V roce 1892 se Isabella Bird stala první ženou, která byla přijata do Královské geografické společnosti. Organizace, která byla do té doby doménou mužů. Fungovala totiž (jako mnohé jiné) pod vlivem dobové představy, že ženy nemají na to být průzkumníky.
Její kariéra nebyla ale omezena jen na dokumentování vzdálených a exotických míst pro vědecký a geografický výzkum. Přinesla daleké horizonty prostřednictvím svých fotografií a textů všem těm, kdo cestovat nemohli.
Zde je výjimečný život Isabelly Bird.
Počátky cestování a první dobrodružství
Isabella Bird se narodila v Yorkshiru v Anglii 15. října 1831 a byla malé, neduživé dítě. Od dětství trpěla různými nemocemi - zejména páteře, nespavostí a častými bolestmi hlavy. A nezdálo se, že by se její zdraví s přibývajícím věkem zlepšovalo. Její otec, reverend Edward Bird, byl knězem a povaha jeho práce často nutila rodinu se stěhovat přes celou zemi.
Jelikož se ani v dospělosti její zdravotní problémy nelepšily, lékař jí doporučil jako léčbu cestování. V domnění, že změna prostředí a čerstvý vzduch by jí mohly pomoci. Takže v roce 1854 poprvé odcestovala s darem 100 liber od svého otce do Spojených států. Po návratu do Británie vydala v roce 1856 svou první cestopisnou knihu, Angličanka v Americe. Kniha byla v Británii nesmírně populární. Její zábavný a přístupný styl psaní umožnil ostatním cestovat s ní z pohodlí domova.
Nezastavitelná touha po objevování světa
Po svém počátečním zámořském dobrodružství nastoupila v roce 1872 na loď směřující do San Francisca, ale skončila na Havaji - tehdy známé jako Sandwichovy ostrovy. Při průzkumu souostroví vyšplhala na sopku Mauna Loa – což nade vší pochybnost prokázalo, že cestování bylo opravdu dobrou léčbou jejího chatrného zdraví.
Další její zastávkou bylo Colorado, kde ušla přibližně 1 300 km ve Skalistých horách. Na své cestě se spřátelila s jednookým psancem, Rocky Mountain Jimem. Vyvolala senzaci tím, že jezdila na koni obkročmo, jako muži. Bird tvrdila, že boční (dámské) sedlo je na dlouhé cesty nepraktické a hrozila, že bude žalovat The Times za to, že její vzhled popsal jako „mužský“.
Letní a zimní kostým od Isabelly Bird
Po návratu do Británie, kde se provdala za skotského chirurga Johna Bishopa, cestovala do mnoha zemí včetně Malajsie, Japonska, Koreje, Číny a Maroka a byla mezi prvními ženami, které byly přijaty do Královské geografické společnosti.
Bishop však zemřel jen o pár let později a zanechal Bird značnou sumu peněz. V roce 1889 byla opět na cestě a zamířila do Indie, Tibetu, Kurdistánu, Pákistánu a Turecka. Otevřela nemocnici John Bishop Memorial Hospital pro ženy v Indii.
V letech 1896-7 vedly její poslední epické cesty podél řek Jang-c'-ťiang a Han v Číně a Koreji. Pak se vydala do Maroka, kde procestovala oblasti obývané Berbery. V roce 1897 byla přijata za člena Královské fotografické společnosti.
Zdraví, které vzkvétalo na cestách
Zdálo se, jako by mnoho jejích nemocí odeznělo, jakmile opustila Británii. Cítila se skutečně zdravá pouze „v tichu a svobodě divočiny,“ jak vysvětlovala svým čtenářům.
O jejích výletech plných nebezpečí a úžasných zážitků četlo domácí i zahraniční publikum. Příběhy o lezení po horách a sopkách, o návštěvách paláců a slumů vzbudily zájem mnoha.
Za zmínku také stojí, že se většina jejích cest odehrála v druhé polovině jejího života. Díky čemuž byly občasné útoky, honičky a tisíce mil na koni ještě působivější. Cestovala až do dne, kdy zemřela ve věku 72 let v roce 1904. Jak se traduje, měla už tehdy sbalené kufry na cestu, kterou plánovala do Číny – i když byla už v té době vážně nemocná.
Dlouho před svou smrtí se stala nejen známou, ale i vzorem pro své současnice. Dokázala překonat nejen své choroby, ale také předsudky a dobové představy o tom, čeho je žena schopna dosáhnout.
Zdroje:
