Článek
Mám takového svérázného kamaráda. Můžu použít i jiný pojmenování jako specifický kamarád, univerzální, jedinečný, prostě svůj. Můžu si i vybrat z hromady příkladů, abych ho trochu popsal.
Když je nervózní, začne třeba koktat. Nejhorší je, když má ve stresu něco vyřídit a nejhorší je když je to po telefonu. Nikdy nic nevyřídí kromě sebe samotného.
Při telefonování, když mluví o časovém údaji, tak se vždy podívá na levou ruku, aby si zkontroloval čas. Akorát, že nikdy neměl žádné hodinky. Pozorovat ho jen při telefonování byla neskutečná sranda. Horší bylo, že to byl i můj pracovní kolega.
Tento člověk se navíc dokáže rozdělit na dva. Ten, co pije a ten, co zrovna nemůže pít.
Ten co pije Vám začne vyprávět příběh, který nikdy nemá konec. On totiž nemá ani začátek. Ale za to vám ho přijde říct několikrát za večer. Občas k tomu přihodí i velice kreativní představení pomocí svých rukou, které mají doplnit jeho nekonečný nepříběh.
Kdykoli mě pozval k sobě, dostalo se mi vždy štědré upřímnosti. Někdo by mohl říct, musím si odskočit. Musím se jít opláchnout. Musím prostě pryč nebo prostě nic neříct a jen odejít. Ne ale můj kamarád.
Musím si jít umýt prdel.
Oukej.
Ale přoč? Ne proč to jdeš dělat, ale proč to musím vědět?
K čemu potřebuji takovou informaci?
Kdyby někdo přišel a ptal se kde jsi, tak mám říct, meje si zrovna prdel?
Nebo kdyby někdo volal? Chviličku, šel si zrovna umejt řiť, bude tu hned.
Nebo kdyby si tam zkolaboval, tak abych doktorovi oznámil co si tam zrovna dělal?
Nevím co se mu stalo, jen vím, že si šel umýt prdel.
A proč to celé píšu? Když si meju prdel, tak si tak nějak občas vzpomenu. Až někdy budete chtít být zbytečně upřímný, tak to nemusíte dělat.
