Článek
Keramický kohout stojí přesně 2 500 korun
Zajímavým příkladem není klasický džbán s květinami, ale nádoba ve tvaru kohouta. Starožitnictví nabízelo ručně malovaný model Ditmar-Urbach za 2 500 korun a položku nyní označuje jako prodanou. Artdecový džbánek měřil přibližně 21 centimetrů, neměl být poškozený a na spodní straně nesl hůře čitelnou značku výrobce.
Stejnou cenu dostal také menší džbánek ve tvaru tukana. Ani ten nebyl bezchybný – nad očima měl drobně otlučenou barvu. Přesto jej prodejce vedl jako prodaný za 2 500 korun.
Právě figurální tvar oba předměty odlišuje od běžného nádobí. Nejde jen o nádobu na vodu, ale také o výraznou dekoraci spojenou s konkrétní továrnou a výtvarným stylem. Na aktuálním trhu se za přibližně stejnou částku nabízejí také kameninové džbány s kovovým víkem nebo prvorepublikové mycí džbány Ditmar-Urbach. Nabídka za 2 500 korun však ještě neznamená, že se za tuto částku skutečně najde kupec.
Jméno Ditmar-Urbach má mezi sběrateli zvuk
Značka Ditmar-Urbach nevznikla jako malá venkovská dílna. Spojovala průmyslovou výrobu ve Znojmě a Teplicích a dodávala užitkovou, dekorativní i sanitární keramiku. Znojemský závod Rudolfa Ditmara začal fungovat v 19. století, později spolupracoval s teplickou firmou bratří Urbachů a roku 1924 vznikla společnost Ditmar-Urbach. Historii podniku popisuje město Znojmo.
Továrna vyráběla ve velkých počtech, takže samotné razítko ještě nedělá z každého výrobku vzácnost. Hodnotnější bývají neobvyklé tvary, povedené ruční dekory, méně časté barevné varianty a zachovalé kusy. Regionální muzeum v Teplicích ostatně ve své výstavě věnované 140 letům závodu připomnělo šíři jeho dekorativní i užitkové produkce.
V domácnostech se mohou objevit i mnohem obyčejnější džbány stejné značky. Velký kus se sériovým dekorem, který byl vyroben v početné sérii a má poškozenou glazuru, nemusí stát více než několik stokorun. Při oceňování proto nestačí přečíst nápis na dně a vyhledat nejdražší nabídku stejného výrobce.
Malovaný unikát překonal cenu tovární produkce
Jinou sběratelskou skupinu představuje ručně malovaná keramika z první republiky. Džbánek z dvacátých let, jehož dekor vycházel z předlohy Josefa Mánesa, se v české aukci prodal za 3 400 korun. Výzdobu vytvořily Jihočeské malovánky Václava Podhrázského a předmět byl zařazen k národnímu dekorativismu. Vyvolávací cena přitom činila jen tisíc korun.
Takový výsledek nevytváří pouhá barevnost. Kupující dostal určeného autora výzdoby, přibližné stáří, doloženou dílnu i konkrétní uměleckou předlohu. Anonymní napodobenina lidového dekoru může vypadat podobně, ale sběratelsky patří do úplně jiné kategorie.
Rozdíl ukazují dokončené prodeje z Tupes. Jeden značený čepák s květinovým dekorem se vydražil za 200 korun, jiný tupeský džbán za 400 korun. Běžné označení „tupeská keramika“ tedy není automatickou vstupenkou k tisícovým částkám. Rozhoduje konkrétní dílna, stáří, malíř, výjimečnost dekoru a zájem alespoň dvou dražitelů.
U opravdu starých kusů se ceny zvedají výrazněji
Ještě jinou ligu tvoří džbány z 18. a 19. století. Bedněný džbán z roku 1836, pravděpodobně z Košolné na západním Slovensku, dosáhl v aukci 12 000 korun. Lehce poškozená glazura mu v tom nezabránila, protože měl přesné datování, charakteristickou podglazurní malbu a pravděpodobnou autorskou značku.
Ve stejné aukci se lidové džbánky s vyobrazeními světců prodaly za 13 až 16 tisíc korun. Nejdražší byl kus se svatou Kateřinou. Tyto výsledky ovšem nelze přenášet na běžnou keramiku z babiččiny kuchyně. Šlo o předměty z první poloviny 19. století, odborně určené a nabízené specializovaným aukčním domem.
Džbán s cínovým víkem vyrobený v Künersbergu mezi lety 1745 a 1768 se zase prodal za 8 500 korun. Měl smetanovou glazuru, kobaltem malovanou krajinu a značku výrobce. Jeho cenu tedy podporovalo stáří, výzdoba, kovová montáž i určené místo výroby.
Nejdůležitější informace bývá na dně
Při domácí prohlídce začněte spodní stranou. Hledejte vtlačené nebo tištěné razítko, malovaný znak, iniciály, číslo formy a zbytky původní etikety. Vyfoťte je při bočním světle, protože mělká značka může na běžném snímku úplně zmizet.
Potom zkontrolujte:
- vlasové praskliny vedoucí od okraje,
- odštípnutou hubičku nebo ucho,
- rozdílný odstín lepidla ve spárách,
- domalovaná místa a přestříkanou glazuru,
- zda kovové víko skutečně odpovídá keramickému tělu,
- rozměry a případné datum či věnování.
Staré lepení se může skrývat pod nečistotou nebo barvou. Podezřelé bývají také příliš lesklé plochy vedle přirozeně zestárlého povrchu. U cennějšího kusu se nevyplatí opravu rozebírat ani se snažit odstranit skvrny agresivním čističem.
Nejvyšší inzerát není odhad ceny
Při hledání srovnání používejte celý popis: výrobce, tvar, rozměr, dekor a číslo modelu. Figurální kohout Ditmar-Urbach není cenově zaměnitelný s obyčejným džbánem stejné továrny. Podobně nelze srovnávat novodobou tupeskou dekoraci s fajánsovým kusem starým dvě stě let.
Přednost mají dokončené aukce. Nabídka za 2 500 korun pouze říká, kolik prodejce požaduje. Výsledek prodané aukce ukazuje, že alespoň jeden zájemce cenu skutečně přijal. Ani dosažená částka však není zaručeným ceníkem pro další kus. Stav může být horší, značka nečitelná a příští aukci mohou sledovat jiní lidé.
Džbánek po babičce proto není dobré automaticky vyhodit, ale ani okamžitě označit za poklad. Nejdříve jej otočte dnem vzhůru, určete výrobce a najděte skutečně srovnatelný prodej. Právě několik písmen pod glazurou může rozhodnout, zda držíte dekoraci za dvě stovky, nebo sběratelský kus za několik tisíc.
Další zdroje:
Komerční aukční portály Livebid, Aukro a Tupes
