Článek
Jeho filmy utržily přes 5,7 miliardy dolarů
Keanu Reeves se dostal do skupiny herců, jejichž jméno dokáže po desetiletí přitahovat diváky. Od Nebezpečné rychlosti a Matrixu se propracoval až k sérii John Wick, která mu po slabším období kariéru znovu nastartovala.
Žebříček serveru The Numbers připisuje filmům, v nichž Reeves zastával hlavní nebo jednu z hlavních rolí, celosvětové tržby přes 5,7 miliardy dolarů. V aktuálním pořadí mu náleží 60. místo mezi nejvýdělečnějšími filmovými hvězdami.
Nejde samozřejmě o jeho osobní příjem. Databáze započítává celou tržbu filmu každému z hlavních představitelů, nikoliv pouze částku, kterou herec obdržel. Číslo přesto ukazuje, v jak mimořádně výdělečných projektech se během čtyř desetiletí pohyboval.
O to silněji působí kontrast s jeho veřejným vystupováním. Nepatří k celebritám, které pravidelně provádějí média svými sídly, ukazují šatníky nebo budují značku na vlastním soukromí. Profil v GQ ho zachytil jako člověka, který se mnohem ochotněji rozpovídá o filmu, knihách či motocyklech než sám o sobě.
Skromnost neznamená, že žije jako chudák
Internet někdy zachází příliš daleko a dělá z Reevese téměř asketu bez majetku. Tak jednoduché to není. Herec vlastní dům v Los Angeles a v roce 2011 spoluzaložil společnost ARCH Motorcycle, která vyrábí zakázkové motocykly za desítky tisíc dolarů. Právě návštěvu jeho motocyklové dílny popsal také zmíněný profil v GQ.
Reeves si tedy umí užívat věci, které ho baví, a rozhodně nežije životem člověka bez peněz. Od většiny nápadně okázalých celebrit se liší spíše tím, že z majetku nedělá veřejné představení. Luxus pro něj podle dostupných rozhovorů nepředstavuje hlavní způsob, jak sám sebe ukazovat okolí.
Podobně dlouhodobě působí i na své spolupracovníky. Režisér Chad Stahelski, který dříve pracoval jako Reevesův kaskadér, v GQ popsal jeho mimořádné pracovní nasazení i ochotu spolupracovat. Místo pověsti nedotknutelné hvězdy tak vznikl obraz herce, který je i po desítkách let ochotný snášet náročný trénink, pády a opakování akčních scén.
Část této zdrženlivosti může souviset také s tím, čím si prošel mimo kamery.
Během několika let přišly tři těžké rány
Reevesova mladší sestra Kim onemocněla leukémií. Dobový profil v archivu Vanity Fair připomíná nejen její dlouhou léčbu, ale také bratrovu podporu v době, kdy se její zdravotní stav zhoršoval. Často opakované podrobnosti o tom, kolik peněz utratil a na jak dlouho přerušil práci, se v jednotlivých textech liší. Samotná nemoc a jeho blízký vztah k sestře jsou však dobře doložené.
Následovala ztráta dítěte. Reevesova partnerka Jennifer Syme v roce 1999 porodila jejich dceru Avu mrtvou. Jejich vztah se poté rozpadl, dvojice si však zůstala blízká. V dubnu 2001 zahynula osmadvacetiletá Jennifer při automobilové nehodě.
Reeves o těchto událostech nemluví často. V rozhovoru pro The Guardian však připustil, že smutek a ztráta člověka jednoduše neopustí. Časem se pouze mění jejich podoba.
Právě tato věta pomáhá vysvětlit, proč jeho zdrženlivost nepůsobí jako dokonale nacvičená hollywoodská role. Zároveň by ale nebylo fér z každého jeho zamyšleného pohledu automaticky dělat důsledek osobní tragédie. Přesně to se totiž stalo u fotografie, která obletěla svět.
Jedna lavička z něj udělala symbol osamělosti
V roce 2010 paparazzi zachytil Reevese na lavičce v New Yorku. Seděl sám, jedl sendvič a tvářil se zamyšleně. Internet z obyčejného okamžiku vytvořil meme Sad Keanu. Herec se začal objevovat na upravených obrázcích vedle kreslených postav, filmových hrdinů i historických osobností.
Fotografie se šířila tak rychle, že vznikl dokonce neoficiální den věnovaný jeho rozveselení. Dobovou internetovou reakci zachytil magazín TIME. Nikdo přitom nevěděl, co si Reeves v dané chvíli opravdu myslel.
Sám později celý hlubokomyslný výklad shodil. Vysvětloval, že jednoduše seděl na lavičce a jedl sendvič. Z jediného snímku tak internet vytvořil příběh o osamělém muži zlomeném životem, přestože fotografie nic takového nedokazuje.
Stejně opatrně je potřeba přistupovat k historkám, podle nichž pravidelně tráví čas s lidmi bez domova nebo rozdává velké částky každému, koho potká. Část podobných příběhů stojí pouze na anonymních příspěvcích a pozdějším opisování.
Existují však i gesta zachycená bez složitých legend.
Video z metra ukázalo obyčejnou slušnost
V roce 2011 byl Reeves natočen v newyorském metru. Když si všiml ženy s těžkou taškou, nabídl jí své místo a zbytek cesty stál. Video později znovu připomněl The Independent.
Samo o sobě by podobné gesto nemělo být ničím mimořádným. U jedné z největších filmových hvězd však překvapilo nejen chování, ale také fakt, že vůbec cestovala běžnou podzemní dráhou. Reeves se přitom nerozhlížel po kamerách a následně svůj čin veřejně nerozebíral.
Právě takové chvíle živí jeho pověst mnohem přesvědčivěji než anonymní historky. Nejde o velkolepé dobročinné vystoupení, ale o zdvořilost ve chvíli, kdy člověk neví, že se na něj dívají miliony lidí.
Nadace je skutečná, pohádka o Matrixu nikoliv
Reeves v rozhovoru pro Ladies’ Home Journal v roce 2009 uvedl, že několik let provozuje soukromou nadaci podporující dětské nemocnice a výzkum rakoviny. Dodal, že s ní nechce veřejně spojovat své jméno. Jeho vyjádření později připomněl například Vogue.
To ovšem neznamená, že je pravdivá každá dobročinná historka, která se na internetu objeví. Zvlášť vytrvalé bylo tvrzení, že Reeves věnoval 70 procent svého výdělku z prvního Matrixu na výzkum leukémie. Jeho mluvčí takovou informaci výslovně popřel. Nepravdivý příběh rozebral The Independent.
Skutečnost je méně pohádková, ale důvěryhodnější. Reeves má doloženou soukromou charitativní aktivitu, nechce ji však používat jako součást propagace. Přesné částky zveřejněné nejsou. Není proto potřeba přidávat desítky milionů ani neověřená procenta, aby jeho přístup působil neobvykle.
Legendou se stal, protože se o ni příliš nesnažil
Keanu Reeves není chudý samotář, který odmítl veškerý luxus. Má dům, firmu vyrábějící drahé motocykly a postavení, jež mu umožňuje vybírat si projekty. Ani osobní tragédie automaticky nevysvětlují každé jeho gesto.
Přesto se za internetovou vrstvou skrývá pozoruhodně stálý obraz. Dlouhá léta si chrání soukromí, o charitě mluví minimálně, ve veřejných situacích působí zdvořile a svou bolest neproměňuje v reklamní značku.
Jeho filmy utržily miliardy dolarů, ale největší oblibu mu nakonec nepřinesla drahá auta ani hollywoodské večírky. Stačilo místo v metru, sendvič na lavičce a neochota přesvědčovat svět, že je výjimečný. Internet z něj vytvořil téměř světce. Doložená skutečnost je střízlivější, a možná právě proto působí ještě lépe.
