Máte minci 20 Kč z přelomu tisíciletí? Než ji utratíte, pořádně si ji prohlédněte

Běžná česká dvacetikoruna nese na rubu svatého Václava na koni. V roce 2000 ale ČNB pustila do oběhu také jubilejní variantu k přelomu tisíciletí. Místo postavy světce má fragment pražského astrolábu, lidově prostě orloj, a nápis ROK 2000. Obě mince jsou platným oběživem a obě vytvořil akademický sochař Vladimír Oppl.

První kontrola proto zabere deset vteřin. Otočte minci rubem. Je-li na ní Václav, držíte standardní vzor. Je-li na ní ozubené soukolí a výroční nápis, jde o miléniovou dvacetikorunu. Česká národní banka tyto dvě podoby výslovně rozlišuje; technické údaje běžné dvacetikoruny, tedy třináctihran, průměr 26 milimetrů a hmotnost 8,43 gramu, uvádí v přehledu českých mincí.

Odlišný motiv neznamená chybu ani automaticky vysokou cenu. Jubilejní kus se do oběhu dostal v nákladu deset milionů kusů, běžný václavský vzor v roce 2000 v nákladu pět milionů. Potvrzuje to specializovaný průvodce aukčního domu Aurea. Pět milionů zní méně než deset, ale ve světě oběžných mincí je to pořád velká série. Kdo si za takový kus řekne tisíce jen kvůli roku 2000, spoléhá spíš na neznalost kupujícího než na vzácnost.

Z oběhu poznáte mince rychle. Reliéf je ohlazený, lesk pryč, na ploše jsou vlásečnicové škrábance a hrany mají drobné ťukance. U takového kusu se praktická hodnota pohybuje většinou kolem nominálu. Maximálně může potěšit člověka, který si skládá ročníkovou sbírku.

Jiná situace nastává u mince v kvalitě UNC, tedy bez oběhového opotřebení, nebo u kusu ze sběratelské ročníkové sady. ČNB od roku 1997 razí pro sady také takzvané proof mince ve špičkové kvalitě. Právě původní balení, doložený původ a nepoškozený povrch dávají sběrateli důvod připlatit. Samotný letopočet to nezachrání.

Tohle si lidé často pletou s reklamními cenami. Nabídka za pět set nebo dva tisíce korun není důkaz, že ji někdo za tolik koupil. Nejdřív se dívejte na stejné motivy, stejnou kvalitu a zakončené aukce. A hlavně neporovnávejte obyčejnou dvacetikorunu s raritní desetikorunou z roku 2000 s motivem brněnského Petrova. Ta se razila jen ve zhruba 30 tisících kusech a je to úplně jiný příběh.

Když najdete čistý kus, nedrhněte ho pastou na kovy, octem ani sodou. Lesk získaný v kuchyni není ražební lesk a jemné škrábance umí hodnotu srazit spolehlivěji než dvacet let v kasičce. Minci vezměte jen za hranu, vyfoťte obě strany při denním světle a uložte ji do papírového pouzdra nebo plastové kapsle určené na mince.

Podezřelé bývají i údajné „chyby“, které jsou jen následkem dlouhého oběhu. Křivý okraj, rýha nebo odřený povrch nejsou automaticky vzácná chyboražba. U skutečné výrobní odchylky musí být znak opakovatelný a odborně rozpoznatelný. Než minci nabídnete, pošlete fotografie zavedenému numismatikovi či aukčnímu domu a chtějte konkrétní vysvětlení, ne jen neurčité „mohlo by to být zajímavé“.

Na rovinu, dvacetikoruna z roku 2000 je hezký kousek připomínající přelom tisíciletí, ne tajná výplata z peněženky. Schovat ji má smysl, pokud je opravdu neoběhaná, v sadě nebo má jasně doloženou neobvyklou výrobní vadu. Pro většinu kusů ale platí jednodušší rada: nezbohatnete na nich, přesto je škoda je bez povšimnutí pustit do automatu.