Článek
Co koupíte během manželství, bývá společné
Základní pravidlo je prosté: co jeden nebo oba manželé pořídí za trvání manželství, patří zpravidla do společného jmění manželů. Nezáleží přitom automaticky na tom, kdo vydělává víc, komu chodí výplata na účet nebo kdo je uvedený na faktuře za auto.
Do SJM tak běžně spadá mzda, úspory vytvořené během manželství, auto, vybavení domácnosti i byt koupený po svatbě. Podle občanského zákoníku se výdělek stává součástí společného jmění ve chvíli, kdy s ním člověk může nakládat. Nehraje tedy roli, že si jeden z manželů nechává peníze na vlastním účtu.
Společné jmění navíc nejsou jen věci a peníze. Patří do něj i dluhy převzaté za manželství. Zákon ale dělá výjimku například u dluhu, který si jeden manžel vzal bez vědomí druhého a nešlo o běžné potřeby rodiny. Právě tady bývá rozdíl mezi představou „to není můj problém“ a tím, co pak řeší věřitel.
Dědictví, dar a věci osobní potřeby zůstávají zpravidla jen jednomu
Majetek, který jste měli před svatbou, zůstává váš. Stejně tak dary a dědictví, pokud je dostal výhradně jeden z manželů a dárce nebo zůstavitel neurčil něco jiného. Do SJM obvykle nepatří ani věci osobní potřeby, náhrada nemajetkové újmy nebo peníze získané jako náhrada za zničený výlučný majetek.
Portál veřejné správy mezi výjimkami výslovně uvádí právě dědictví, dar, osobní věci a náhrady. To ale neznamená, že vše kolem takového majetku zůstane oddělené. Máte byt po rodičích jen na sebe? Byt zůstává váš. Jenže nájemné, které z něj během manželství plyne, už podle zákona patří do společného jmění.
Tady je háček. Lidé často zamění vlastnictví věci a peníze, které tato věc vydělává. Dům zděděný po babičce není společný jen proto, že jste se vzali. Výnos z pronájmu ale společný být může. A právě to se při rozvodu nebo dědickém řízení často zjistí až pozdě.
Rekonstrukce domu po rodičích neudělá z druhého manžela majitele
Častý spor vypadá podobně. Jeden manžel vlastní dům už před svatbou, druhý do něj po léta investuje společné peníze, práci i čas. Dům tím automaticky nepřejde do SJM. Pořád jde o výlučný majetek původního vlastníka.
Při vypořádání se ale řeší, co ze společných peněz šlo do výlučného majetku jednoho z manželů. Zákon počítá s tím, že takové vklady mají být nahrazeny a jejich hodnota se zohledňuje podle vývoje ceny majetku. Proto se vyplatí schovávat faktury, smlouvy, výpisy z účtu a doklady o větších opravách. Bez nich se z věty „platili jsme to spolu“ snadno stane jen těžko prokazatelná vzpomínka.
Podobně opatrně je dobré zacházet s většími dary od rodičů. Když rodiče pošlou peníze „vám oběma na bydlení“, může být situace jiná než u daru, který jasně směřoval jen k jejich dítěti. V rodině se to často neřeší, dokud vztah funguje. Když přestane, každé nejasné slovo dostane cenu.
Pravidla lze změnit, ale ne obyčejným papírem doma
Manželé nejsou odkázaní jen na zákonný režim. Mohou si společné jmění zúžit, rozšířit, sjednat oddělená jmění nebo určit, že vznikne až při zániku manželství. Taková dohoda ale vyžaduje notářský zápis, ne domácí dokument stažený z internetu.
Notářská komora ČR připomíná, že notářským zápisem lze do SJM zahrnout i věci, které byly původně výlučné, například pozemek pořízený před svatbou nebo zděděný majetek. Smysl to dává třeba tehdy, když oba společně staví na pozemku jednoho z nich nebo jeden podniká a rodina chce mít majetkové vztahy jasně oddělené.
Při rozvodu je dobré nenechat věci ležet. Když se bývalí manželé do tří let nedohodnou a nikdo nepodá návrh k soudu, nastoupí zákonná domněnka vypořádání. Portál veřejné správy uvádí, že nemovitosti pak přecházejí do podílového spoluvlastnictví se stejnými podíly.
SJM není past ani formalita pro bohaté. Je to základní pravidlo, které se týká bytu, úspor, hypotéky i obyčejného auta. Čím dřív mají manželé jasno, co je společné a co ne, tím menší je šance, že to jednou bude vysvětlovat soud.
