Článek
William Reaves dostal první rozsudek smrti v roce 1987. Po jeho zrušení následoval nový proces a další rozsudek v roce 1992. Florida ho popravila smrtící injekcí až 20. října 2026. Bylo mu 77 let. Od druhého odsouzení tedy uplynulo 34 let, jak vyplývá z popisu případu agenturou AP.
Podobné případy ukazují zvláštní vlastnost amerického trestu smrti. Rozsudek může pocházet z doby, kdy dnešní rodiče ještě chodili do školy. Popravu však nařizují jiní představitelé státu a její provedení může vypadat jinak, než si kdokoli při původním procesu představoval.
Kolik lidí Amerika ročně popraví
Jedno stálé číslo neexistuje. V roce 2023 bylo ve Spojených státech popraveno 24 lidí, jak uvádí americký statistický úřad Bureau of Justice Statistics. Následující rok počet vzrostl na 25 a v roce 2025 na 47, podle roční zprávy Death Penalty Information Center.
Většinu nedávného nárůstu vysvětluje jediný stát. Florida v roce 2025 vykonala 19 poprav, tedy přibližně dvě pětiny celkového počtu. Popravovalo se v jedenácti státech. Představa, že celá Amerika postupuje stejně, proto výrazně zkresluje skutečnost. Podrobný rozbor poprav za rok 2025 ukazuje, jak silně záleží na konkrétním místě.
K 25. říjnu 2026 bylo evidováno 32 uskutečněných poprav v šesti státech. Jde o průběžný údaj, nikoli výsledek celého roku. Aktuální seznam popravených zároveň připomíná, že mezi odsouzenými jsou lidé čekající přes třicet let.
Ještě jeden rozdíl bývá přehlížený: počet poprav není počtem nových rozsudků smrti. V roce 2025 bylo nově uloženo 23 trestů smrti, přestože popravených bylo 47. Systém tak současně rozhoduje o nových případech a vykonává rozsudky z dávné minulosti.
Injekce převažuje, dusík a střelba nejsou jen minulost
Z evidence poprav za rok 2025 vyplývá, že 39 lidí zemřelo smrtící injekcí, pět prostřednictvím dusíkové hypoxie a tři před popravčí četou. Všechny tři metody tedy byly skutečně použity během jediného roku.
Smrtící injekce nemá všude stejné složení. Některé státy používají jednu látku, jiné kombinaci několika přípravků. Nemocniční vzhled lehátka a nitrožilního podání přitom sám o sobě nedokládá bezbolestný průběh. Právě riziko utrpení a spory o používané látky patří k důvodům soudních námitek proti této metodě. Přehled způsobů popravy popisuje také právní podmínky, za nichž lze jejich provedení napadnout.
Dusíková hypoxie způsobuje smrt nedostatkem kyslíku. Odsouzený prostřednictvím masky vdechuje dusík místo vzduchu obsahujícího potřebný kyslík. Alabama tuto metodu poprvé použila v roce 2024, Louisiana se přidala v roce 2025. Její používání provázejí soudní spory: v červnu 2026 soudy zabránily Alabamě vykonat tímto způsobem popravu Jefferyho Leeho. Nešlo přitom o plošné zrušení trestu smrti. Rozhodnutí a jeho souvislosti popisuje Death Penalty Information Center.
Popravčí četa se v roce 2025 vrátila do americké praxe po patnáctileté přestávce. Jižní Karolína takto 7. března popravila Brada Sigmona. Oficiální oznámení vězeňské správy potvrzuje použití tříčlenné čety. Do konce roku stejným způsobem zemřeli v tomto státě další dva muži.
V právních předpisech některých států zůstává také elektrické křeslo. Je však potřeba rozlišovat mezi metodou povolenou zákonem a metodou, kterou stát skutečně používá.
Třicet let není předepsaná čekací lhůta
Žádné obecné pravidlo nenařizuje nechat odsouzeného třicet let čekat. Tak dlouhá doba vzniká souběhem různých řízení, rozhodnutí a přerušení.
Rozsudek nejprve prochází odvolacím přezkumem. Další řízení mohou řešit například nedostatečnou obhajobu, zatajené důkazy nebo jiné porušení práv obžalovaného. U státních rozsudků může následovat také přezkum před federálními soudy prostřednictvím řízení označovaného jako habeas corpus.
Jak vysvětluje průvodce amerických federálních soudů, odsouzení se v něm domáhají zrušení či změny rozhodnutí kvůli právním vadám. Přístup k tomuto přezkumu má ovšem zákonná omezení. Nejde o možnost donekonečna opakovat tentýž proces.
Pokud soud zjistí zásadní chybu, může se část případu vrátit k novému projednání. Znovu se pak rozhoduje o vině nebo o trestu. Další čas zabere shánění důkazů a posudků, příprava podání i rozhodování jednotlivých soudních instancí.
Rozsah čekání dobře ilustruje statistika BJS za rok 2023: lidé popravení v daném roce strávili pod rozsudkem smrti v průměru 279 měsíců, tedy 23 let a tři měsíce. Je to průměr konkrétní skupiny popravených, nikoli předpověď pro každého nově odsouzeného.
Čekání neprodlužují pouze odvolání
Představa, že za každým odkladem stojí další podání obhájce, je neúplná. Popravy mohou brzdit také spory o jejich provedení nebo nedostupnost látek pro smrtící injekce. Výrobci postupně omezovali dodávky přípravků k těmto účelům, což některé státy vedlo k hledání jiných metod. Také tento vývoj zachycuje přehled Death Penalty Information Center.
Do délky čekání vstupují rovněž politická rozhodnutí a pozastavení výkonu trestů. Rozsudek přitom může zůstat platný, i když stát po dlouhou dobu nikoho nepopraví.
Pro odsouzeného tak desítky let nemusejí znamenat souvislé čekání na jeden předem známý den. Termín může dlouho chybět, později být stanoven a následně odložen. Nejistota zatěžuje vězně, ale také pozůstalé, kterým další řízení opakovaně připomínají zločin. Rozbor dlouhého pobytu v celách smrti popisuje dopady na obě skupiny.
Někdy dlouhý přezkum odhalí nevinu
Anthony Ray Hinton opustil alabamské vězení v dubnu 2015 po téměř třiceti letech. Původně byl odsouzen k smrti za dvě vraždy. Zásadní roli hrálo tvrzení, že střely souvisely s revolverem nalezeným u jeho matky.
Nové odborné zkoumání toto spojení nepotvrdilo. Po dlouhém soudním sporu, zásahu Nejvyššího soudu a nařízení nového procesu byla obvinění stažena. Případ podrobně popisuje Equal Justice Initiative, jejíž právníci Hintona zastupovali.
Jeho příběh ukazuje, proč nelze dlouhé čekání jednoduše označit za zbytečné protahování. Současně však není důvodem považovat třicet ztracených let za uspokojivý výsledek fungování justice.
Americký trest smrti tak obsahuje problém, který žádná nová metoda popravy neodstraní. Stát chce vykonat konečný trest, ale musí ponechat prostor pro odhalení vlastní chyby. Čas potřebný k takovému prověření může zachránit život. Čas promarněný přehlížením důkazů může tentýž život nenávratně poškodit.
