Navštívila manžela odsouzeného za čtyři vraždy. Z věznice už živá neodešla

Stephanie Diane Dowellsová přijela v listopadu 2024 do kalifornské věznice Mule Creek navštívit svého manžela Davida Brinsona. Nešlo o běžné setkání u stolu pod dohledem dozorců, ale o několikahodinovou rodinnou návštěvu v soukromém apartmánu uvnitř vězeňského areálu.

Dne 13. listopadu krátce po druhé hodině ráno Brinson kontaktoval personál a oznámil, že jeho žena ztratila vědomí. Dozorci zahájili oživování a přivolali záchranáře. Přes veškerou snahu byla žena ve 2.51 hodin prohlášena za mrtvou.

Teprve následná pitva ukázala, že nešlo o náhlou zdravotní příhodu. Úřad koronera označil smrt za zabití způsobené uškrcením. Americký pojem homicide v tomto kontextu znamená, že člověk zemřel jednáním jiné osoby. Sám o sobě však ještě neurčuje trestní vinu konkrétního pachatele. Podrobnosti případu zveřejnil mimo jiné San Francisco Chronicle.

Vyšetřování trvalo několik měsíců. Dne 13. srpna 2025 byl Brinson obviněn z vraždy své manželky. Ve vztahu k její smrti je proto stále nutné mluvit o obviněném, nikoliv pravomocně odsouzeném pachateli.

Otázky rodiny i veřejnosti vyvolala především Brinsonova minulost. V roce 1993 byl odsouzen za vraždy čtyř mužů při loupeži. Soud mu uložil čtyři po sobě jdoucí doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění.

Přesto získal možnost strávit se svou ženou dlouhou návštěvu mimo nepřetržitý dohled. Právě tento rozpor působí na případu nejvíce znepokojivě. Člověk odsouzený za několikanásobnou vraždu se nemohl vrátit na svobodu, ve vězení však mohl být se svou partnerkou desítky hodin o samotě.

Stephanie přitom manžela podle rodiny podporovala a snažila se ho vést k lepšímu životu. Pracovala jako kadeřnice, měla vlastní podnikání a žila se synem, snachou a malým vnukem. Její blízcí později otevřeně žádali vysvětlení, jak mohl člověk s tak násilnou minulostí projít výběrem pro soukromou návštěvu. Jejich výpovědi zaznamenal časopis People.

Podobným setkáním se běžně říká manželské či intimní návštěvy, oficiálně však Kalifornie používá výraz rodinná návštěva. Rozdíl není pouze ve slově. Program nemá sloužit jen k sexuálnímu kontaktu partnerů, ale také k udržování vztahů mezi vězněnými lidmi, rodiči, dětmi a dalšími nejbližšími příbuznými.

Podle kalifornské vězeňské správy probíhají návštěvy v soukromých prostorách připomínajících malý byt a obvykle trvají 30 až 40 hodin. Přijet mohou manželé, registrovaní partneři, rodiče, sourozenci nebo děti. Rodina si platí jídlo, ubytovací prostor poskytuje věznice.

Soukromí je podstatou programu. Návštěvníci a vězni proto nejsou po celou dobu pod přímým dohledem, jako by tomu bylo v běžné návštěvní místnosti. V případě nouze mohou kontaktovat personál, dozorci však nejsou neustále přímo uvnitř apartmánu. Právě tento princip měl rodinám nabídnout alespoň krátký pocit normálního života. Ve Stephaniině případě ale současně vytvořil prostor, v němž pomoc nepřišla včas.

Brinsonova účast v programu nebyla administrativní chybou vzniklou přehlédnutím jeho rozsudku. Kalifornský zákon od roku 2016 výslovně stanoví, že vězeň nesmí být z rodinných návštěv vyřazen pouze proto, že si odpykává doživotí bez možnosti propuštění.

To neznamená automatické právo na soukromý apartmán. Žádost prochází schvalováním, posuzuje se chování vězně, jeho současné disciplinární postihy i dostupnost zařízení. Vyloučeni jsou například odsouzení k smrti, někteří sexuální pachatelé, lidé v přijímacím řízení nebo vězni s aktuálním disciplinárním omezením. Samotná dávná násilná trestná činnost však podle pravidel nemusí představovat nepřekročitelnou překážku. Příslušné ustanovení kalifornského trestního zákoníku zmiňuje doživotně odsouzené zcela konkrétně.

Právě zde leží jádro sporu. Dobré chování uvnitř věznice nemusí automaticky znamenat, že člověk nepředstavuje nebezpečí pro partnera ponechaného s ním o samotě. Na druhou stranu nelze z každého násilného rozsudku bez dalšího vyvozovat, že během návštěvy určitě dojde k útoku. Bezpečnostní systém proto musí pracovat s individuálním rizikem, nikoliv pouze s názvem původního trestného činu.

Stephanie nebyla jedinou návštěvnicí, která v roce 2024 zemřela během soukromého pobytu v Mule Creek. Už 1. července našel personál bez známek života sedmačtyřicetiletou Taniu Thomasovou. Také ona byla na návštěvě svého uvězněného partnera a také její zranění odpovídala uškrcení.

Z její vraždy byl obviněn Anthony Curry, který si odpykával dlouhý trest za pokus o vraždu a únos automobilu. Vinu odmítl. V obou případech tedy zůstává trestní odpovědnost věcí soudu, podobnost událostí je však mimořádná: dvě ženy, jedna věznice, soukromá rodinná návštěva a smrt uškrcením během několika měsíců.

Místní státní zástupce uvedl, že během více než 25 let ve funkci předtím v souvislosti s rodinnými návštěvami v Mule Creek podobné násilí nezaznamenal. Věznice přitom v roce 2024 pořádala v průměru téměř čtrnáct takových návštěv týdně. Podle CBS Sacramento tedy nešlo o okrajově využívaný program.

Rodiny obou zemřelých žen začaly požadovat přísnější posuzování vězňů a účinnější ochranu návštěvníků. Nevolají nutně po kamerách v ložnicích, které by samotnou myšlenku soukromé rodinné návštěvy zničily. Zpochybňují však, zda před schválením stačí kázeňské hodnocení vězně a zda by systém neměl lépe zohledňovat násilnou minulost, partnerské vztahy a aktuální riziko.

Pozůstalí po Stephanie podali také civilní žalobu proti kalifornským úřadům. Federální soud ji v původní podobě odmítl s odkazem na právní ochranu státních zaměstnanců, žalobcům však umožnil podání upravit. Soudce současně zdůraznil, že nerozhoduje o samotné podstatě tragédie. Jednání popsala agentura Courthouse News Service.

Rodinné návštěvy vznikly s obhajitelným cílem: nepřerušit všechny vztahy člověka jen proto, že je ve vězení. Případ Stephanie Dowellsové ale ukázal jejich nejnebezpečnější slabinu. Soukromí, které mělo na několik hodin vrátit pocit blízkosti a důstojnosti, může bez správného vyhodnocení rizika skrýt i násilí. Dveře apartmánu tentokrát neoddělily manžele od vězeňského světa. Oddělily ženu od pomoci.