Článek
Nápoj z babiččiny spíže znovu dává smysl
Obilná káva bývala doma v každé druhé kuchyni. Melta, žitovka, cikorka. Někdo ji pil z úspornosti, někdo ze zvyku, děti ji dostávaly s mlékem a dospělí ji často brali jako chudší příbuznou opravdové kávy. Jenže časy se trochu otočily. Dnes se lidé snaží brzdit kofein, hlídat trávení a večer už nechtějí ležet v posteli s očima jako sova.
A najednou ta stará hnědá směs nevypadá tak hloupě.
Obilná káva se obvykle vyrábí z pražených obilovin, nejčastěji ječmene a žita, často s přídavkem čekanky. Nejde o kávu v pravém smyslu, protože v ní nejsou kávová zrna. Právě proto neobsahuje přirozený kofein, pokud do ní výrobce nepřimíchal skutečnou kávu. To je první věc, kterou se vyplatí na obalu zkontrolovat.
Kofein sám o sobě není nepřítel. Evropský úřad pro bezpečnost potravin uvádí, že u zdravých dospělých nejsou příjmy do 400 mg denně obecně problémem, s výjimkou těhotných žen. Zároveň ale připomíná, že už jednotlivá dávka 100 mg může u některých dospělých ovlivnit spánek, hlavně když přijde večer.
A tady má obilná káva svoje místo. Ne jako lepší člověk v hrnku. Spíš jako klidnější večerní nápoj.
Trávení nepodpoří název, ale složení
Kolem obilné kávy se rádo mluví o trávení. Jenže samotná hnědá barva nápoje ještě střevům nic neslibuje. Rozhoduje složení. Pokud směs obsahuje čekanku, může mít zajímavější výživový profil, protože čekankový kořen je známý obsahem inulinu. Přehledová studie dostupná v databázi National Library of Medicine popisuje čekanku mimo jiné jako zdroj probiotických látek, které mohou souviset s podporou střevní mikrobioty.
Přeloženo do normální řeči: směs s čekankou může být pro trávení zajímavější než čistě obilný nápoj. Ale není to lék na nafouklé břicho, reflux ani rozhozená střeva po svíčkové. Kdo má citlivé zažívání, měl by začít menší dávkou. Inulin a podobná vláknina umí některým lidem pomoct, jiným zase přidat plynatost. Tělo si nečte marketingové slogany.
Ječmen má také svoje plusy. EFSA letos znovu řešila zdravotní tvrzení k beta-glukanům z ovsa a ječmene a jejich vliv na snížení vzestupu hladiny glukózy v krvi po jídle. To ale neznamená, že hrnek obilné kávy automaticky dodá významné množství beta-glukanů. Záleží na receptuře, množství prášku i způsobu přípravy.
Sladký hrnek umí výhodu rychle zabít
Obilná káva má jednu starou českou slabinu. Často se pije s mlékem a pořádnou lžičkou cukru. Někdy se dvěma. A pak se z klidného nápoje stane sladká odměna, která sice nemá kofein, ale pořád přidá energii navíc. Ne tragédii, ale zbytečnost, pokud se pije několikrát denně.
Kdo chce rozumnou variantu, měl by začít u obyčejné směsi bez přidaného cukru a bez aromatické cirkusové přehlídky. Ideální složení je krátké a čitelné: pražený ječmen, žito, případně čekanka. Nic, co by člověk musel luštit jako pojistnou smlouvu.
Obilná káva může dobře fungovat ráno pro ty, kteří kofein špatně snášejí, a večer pro každého, kdo chce teplý nápoj bez rizika, že bude ještě o půlnoci přemýšlet nad účtenkami. S mlékem zasytí víc než čaj, bez mléka je lehčí. Dá se pít horká i vychlazená. Žádná velká věda.
Jen je potřeba nečekat od ní víc, než umí.
Návrat starého nápoje není krok zpátky
Na obilné kávě je sympatické právě to, že si na nic moc nehraje. Není to módní superpotravina z druhého konce světa. Je to obyčejný nápoj z obilovin a čekanky, který přežil hlavně proto, že je levný, jednoduchý a pro spoustu lidí příjemný.
Kdo miluje espresso, obilná káva ho nenahradí. Nebude mít stejnou chuť, vůni ani povzbuzení. Kdo ale hledá něco teplého na večer, chce ubrat kofein nebo si dát nápoj, který se dá pít i s dětmi u stolu, má důvod ji znovu vytáhnout ze spíže.
Babičky ji nepily proto, že četly studie o probiotikách. Prostě ji měly doma. Dnes k tomu jen přibyl lepší důvod: někdy stará věc obstojí i bez nostalgie. Stačí ji nepřesladit a neprodávat jako zázrak.
