Článek
Samotné poskytování sexuálních služeb trestné není
České právo prostituci výslovně nepovoluje ani nezakazuje. Jestliže sexuální služby dobrovolně poskytuje dospělý člověk, nejde samo o sobě o trestný čin. To ovšem neznamená, že by se na tuto činnost zákony nevztahovaly.
Nejvyšší správní soud v roce 2025 potvrdil, že příjmy z dobrovolné prostituce podléhají zdanění. Stát tedy očekává přiznání příjmů, aniž by pro samotnou činnost vytvořil zvláštní licenci, registraci nebo jasný pracovní režim.
Právě v tom spočívá ono „napůl mimo zákony“. Jednotlivé předpisy řeší daně, veřejný pořádek, násilí či provoz budov, ale neexistuje ucelený zákon stanovující pravidla pro celý sektor.
Hranici kreslí nátlak, věk a cizí zisk
Zatímco dobrovolná činnost dospělého člověka trestná není, její okolnosti už trestní zákoník postihuje poměrně přísně. Podle § 189 trestního zákoníku se kuplířství dopustí ten, kdo jiného přiměje, zjedná či najme k prostituci nebo z ní kořistí. V základní sazbě mu hrozí šest měsíců až čtyři roky vězení.
Ještě závažnější případy mohou naplnit skutkovou podstatu obchodování s lidmi. Rozhodující může být použití násilí, hrozeb, podvodu, zneužití tísně nebo závislosti. Nelze proto směšovat dobrovolnou sexuální práci dospělých s nucenou prostitucí a vykořisťováním.
Zvláštní ochranu mají nezletilí. Nabídnout nebo poskytnout odměnu za sexuální jednání s člověkem mladším 18 let je trestné podle § 202. Neplatí tedy rozšířená představa, že placený styk s osobou starší 15 let je automaticky legální.
Trestní zákoník postihuje také provozování prostituce v blízkosti škol a míst určených dětem. Stát tedy vymezuje několik pevných zákazů, samotný dobrovolný výkon dospělého člověka však samostatně nereguluje.
Radnice mohou rozhodnout, co se bude dít na ulici
Obce mají v ruce především obecně závazné vyhlášky. Zákon o obcích jim umožňuje kvůli veřejnému pořádku určit místa a dobu, kde lze určitou činnost vykonávat, případně ji na veřejných prostranstvích zakázat.
Radnice tak může zakázat nabízení sexuálních služeb v okolí nádraží, parků nebo obytných domů. Může vymezit jen určitou lokalitu, ale za splnění podmínek také zakázat pouliční nabídku na všech veřejných prostranstvích. Takový postup v minulosti připustil i Ústavní soud.
Za porušení obecní vyhlášky může fyzická osoba podle zákona o některých přestupcích dostat pokutu až 100 000 korun. To je horní hranice, nikoliv automaticky ukládaná částka.
Vyhláška však řeší hlavně viditelnou část problému. Nemůže zavést celostátní registr poskytovatelů, povinné pracovní smlouvy ani jednotná pravidla pro podniky. Nabídka se navíc může přesunout do soukromých bytů, klubů, hotelů nebo na internet. Z pohledu obyvatel může z ulice zmizet, právní mezera tím ale nezanikne.
Zrušení starého zákona žádnou legalizaci nepřineslo
České právo dlouho obsahovalo pozůstatek první republiky. Zákon z roku 1922 zakazoval zřizování a provozování nevěstinců, v moderních podmínkách však prakticky neposkytoval použitelný regulační rámec. Od 1. ledna 2024 byl formálně zrušen.
Jeho konec neznamená, že lze bez dalších omezení otevřít nevěstinec. Provozovatel, který získává peníze ze sexuálních služeb jiných lidí, může stále naplnit znaky kuplířství. Každý případ závisí na konkrétním uspořádání, platbách a vztahu mezi provozovatelem a lidmi poskytujícími služby.
Vznikla tak zvláštní situace. Historický zákaz zmizel, ale žádný nový systém licencovaných podniků jej nenahradil. Běžné provozní předpisy mohou řešit požární ochranu, hygienu, hluk či účel užívání budovy, nikoliv však komplexně samotnou sexuální práci.
Stát vybírá daně, jistotu zaměstnanců ale nenabízí
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odstranilo alespoň jednu pochybnost: dobrovolnost činnosti neznamená osvobození získaných peněz od daně. Soud uvedl, že zákon zdaňuje příjmy obecně, pokud je výslovně nevyjímá.
Mnohem méně jasné zůstává každodenní postavení lidí v oboru. Sexuální práce není běžnou živností s vlastním oprávněním a stanovenými podmínkami. Chybějí jednotná pravidla pro bezpečnost při práci, provoz podniků, vztahy s jejich majiteli i ochranu před ekonomickým zneužíváním.
Sporné jsou rovněž povinné zdravotní prohlídky. Ty se někdy objevují v politických návrzích, samy však mohou vytvářet falešný pocit bezpečí a přesouvat odpovědnost pouze na jednu stranu. Případná právní úprava by proto musela spojit ochranu zdraví se soukromím, dostupnou prevencí a ochranou osobních údajů.
Celostátní návrhy zatím neuspěly
O komplexní regulaci se politici pokoušeli opakovaně. Vládní návrh z roku 2005, který počítal s registrací a dalšími podmínkami, byl nakonec stažen z projednávání. Další obsáhlý návrh předložila Praha v roce 2014, ani ten se však nestal zákonem.
Ani k srpnu 2026 proto Česko nemá účinný zvláštní zákon, který by prostituci upravoval jako celek. Města mohou chránit konkrétní ulice, školy a obytné čtvrti. Policie a soudy mohou zasáhnout proti násilí, kuplířství nebo obchodování s lidmi. Finanční úřady mohou požadovat daně.
Nikdo z nich ale sám neurčí jednotná pravidla pro činnost, která se z veřejného prostoru stále více přesouvá za zavřené dveře a na internet. Radniční zákaz tak může změnit místo, kde je prostituce vidět. K jejímu skutečnému řešení by však byl potřeba celostátní zákon, který současně ochrání veřejný pořádek, práva dospělých poskytovatelů i oběti vykořisťování.
