Článek
Bratři se nepřestali vídat kvůli jediné hádce
Starší František patřil k Bartoškovým vzpomínkám na pardubické dospívání. Jejich vztah nebyl idylický ani výjimečně nepřátelský. Jako chlapci se přetahovali o otcovy svetry, prali se a František využíval převahu staršího sourozence. Jiří později tyto střety vyprávěl s humorem.
Jejich životy se začaly vzdalovat poté, co Jiří v roce 1965 odešel z domova. Zamířil na studia a následně do divadelního světa, zatímco František zůstal spojený s Pardubicemi. Z pozdějších formulací někdy vzniká dojem, že spolu bratři přerušili veškerý kontakt. Bartoškova vlastní vzpomínka zveřejněná v roce 2000 ale popisovala setkávání o Vánocích, Velikonocích a při rodinných událostech (připomínka sourozeneckého vztahu).
Nebyl to tedy příběh jednoho dramatického rozchodu. Spíše dvě postupně se rozbíhající životní cesty, mezi nimiž zůstalo rodinné pouto, ale také vzdálenost.
Předvánoční návštěva přišla pozdě
Nejtěžší okamžik nastal v prosinci 2007. Jiří Bartoška se svou rodinou chtěl Františkovi před Vánoci přivézt dárky. Bratr však nezvedal telefon. Herec se proto vydal na poštu a chtěl mu poslat telegram se zprávou, že přijedou.
Už tehdy měl nepříjemný pocit, že se něco stalo. K Františkovi se však zpráva nedostala. Podle později zveřejněných Bartoškových vzpomínek byl jeho bratr v té době již mrtvý.
František zemřel sám ve svém pardubickém bytě. Byl invalidním důchodcem a dožil se necelých 64 let. Podle staršího článku Aha mu Jiří vypravil v Pardubicích pohřeb 29. prosince 2007, tedy právě v den, kdy by František oslavil narozeniny.
Přesná příčina smrti není ve spolehlivých veřejných pramenech doložena. Jisté je především to, co Bartošku zasáhlo nejvíc: bratr odešel bez přítomnosti blízkého člověka.
Jeho slova vyjadřovala lítost, nikoliv přiznání viny
Když o Františkově smrti Bartoška na začátku roku 2008 promluvil, nesnažil se svůj pocit schovat do uhlazené věty. „Blbě umřel a to je mi strašně líto. Člověk by neměl umírat sám,“ řekl podle vzpomínky později zveřejněné v knize Barťák – životní příběh sympaťáka českého filmu a citované také Bleskem.
Právě zde je potřeba rozlišovat lítost od viny. Některé pozdější texty tvrdily, že si herec bratrovu smrt nikdy neodpustil. Veřejně doložený výrok ale neříká, že se cítil odpovědný za Františkův život nebo jeho konec. Vypovídá o něčem jiném: bolelo ho, že poslední chvíle přišly v samotě a že plánovaná návštěva už nic nezměnila.
Silná je také obyčejnost celé situace. Žádná filmová scéna ani velké gesto, pouze telefon, který nikdo nezvedl, a telegram, který přišel pozdě. Člověk může vědět, že dospělý sourozenec nese odpovědnost za vlastní rozhodnutí, a přesto si klást otázku, zda neměl zavolat dříve nebo přijet častěji.
Pardubice zůstaly domovem, i když v nich už nikoho neměl
Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně, jeho dospívání však patřilo Pardubicím. Navštěvoval tamní gymnázium a právě ve městě prožil první lásky, přátelství i studentská léta. Mezi známé absolventy školy jej řadí také historický přehled pardubického gymnázia.
Později vzpomínal, že po smrti rodičů a bratra už v Pardubicích nikoho blízkého nemá. Město pro něj přesto nebylo pouhou položkou v životopisu. Zůstávalo místem, kde vznikla jeho rodina i první představa o světě před tím, než přišla JAMU, divadlo, film a Karlovy Vary.
Smrt Františka tak uzavřela víc než jeden sourozenecký vztah. Přerušila také poslední přímé rodinné spojení s městem, do kterého se Bartoška mohl vracet jako domů.
Veřejnost znala muže, který nerad odhaloval vlastní nitro
Bartoška si během kariéry vybudoval pověst člověka s nadhledem. Pomáhal mu hluboký hlas, pohotový humor i schopnost působit klidně uprostřed festivalového shonu. Od roku 1994 stál v čele karlovarského filmového festivalu a spolu s Evou Zaoralovou jej proměnil v mezinárodně respektovanou přehlídku.
Oficiální profil festivalu připomíná téměř sedmdesát filmových rolí, dva České lvy a medaili Za zásluhy I. stupně. Současně uvádí, že Bartoška neměl rád patetické bilancování a dlouho odmítal nabídky na životopisnou knihu či filmový portrét (KVIFF).
Právě proto jeho vzpomínka na Františka působí tak nezvykle otevřeně. Nejde o dokonale vystavěný příběh slavného muže, ale o několik vět člověka, který už nemohl změnit poslední kapitolu života vlastního bratra.
Jiří Bartoška zemřel 8. května 2025 ve věku 78 let. Letos 24. března by oslavil 79. narozeniny, jak vyplývá z údajů Biografického slovníku českých zemí. Vedle jeho rolí, ocenění a zachráněného festivalu po něm zůstala také prostá připomínka, že ani sebevětší úspěch člověka neochrání před lítostí nad tím, co už nestihl.
