Článek
Telefon zazvonil, když už ostatní čekali
Václav Vorlíček popsal zdánlivě prostou situaci. Ozvali se mu z berlínského týdeníku, jehož redaktorka chtěla připravit materiál o filmu Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Režisér proto oslovil představitele hlavních rolí Libuši Šafránkovou a Jaromíra Hanzlíka. Podle jeho slov oba účast přislíbili.
Na smluvené místo na pražské Kampě dorazila redaktorka s fotografem a čekal tam také Hanzlík. Šafránková však nepřišla. Vorlíčkovi měla zavolat až ve chvíli, kdy už setkání začínalo, a oznámit mu, že se nezúčastní.
Nejpodrobněji tuto verzi zachytil v listopadu 2013 server Aha, který citoval režisérovo vyjádření pro Blesk. Vorlíček tvrdil, že herečka důvod neuvedla. Její jednání pak označil za „prvotřídní podraz“ a prohlásil, že ji už nechce ani zdravit.
To je také nejdůležitější hranice celého příběhu. Podrobný popis máme od Vorlíčka, zatímco veřejně dohledatelné vysvětlení Libuše Šafránkové chybí. Nevíme proto, proč skutečně nepřišla ani zda se později pokusila situaci objasnit.
Hanzlík měl přijet až ze Švýcarska
Vorlíčkův vztek zřejmě neposílila jen nepřítomnost samotná. Podle jeho vyprávění vážil Jaromír Hanzlík kvůli rozhovoru cestu ze Švýcarska a němečtí novináři dorazili z Berlína. Režisér tak nezůstal čekat sám. Ocitl se před lidmi, kterým setkání osobně domluvil.
Hanzlíkův tehdejší vztah ke Švýcarsku není vymyšleným detailem. Česká televize připomíná, že se herec v roce 1992 odstěhoval do Bernu. Sám později mluvil o tom, že řadu let pendloval mezi Bernem a Prahou.
Přesné datum nepovedeného setkání však veřejné zdroje neuvádějí. Nelze proto nezávisle ověřit průběh cesty ani to, s jakým předstihem Šafránková účast zrušila. Jisté je pouze to, že Vorlíček tuto okolnost používal jako jeden z hlavních důvodů, proč její neúčast považoval za osobní ponížení.
Nebyla to pro něj jen herečka z jednoho filmu
Tak ostrá reakce překvapí, dokud se nepřipomene jejich společná práce. Vorlíček obsadil tehdy velmi mladou Šafránkovou do titulní role ve Třech oříšcích pro Popelku. Podle Filmového přehledu si jí všiml díky roli Barunky v televizní Babičce.
Popelka z roku 1973 se stala filmem, který překročil hranice Československa a pevně se usadil také v německém prostředí. Šafránková se díky ní proměnila v jednu z nejznámějších tváří Vorlíčkovy tvorby.
O rok později ji režisér znovu obsadil do komedie Jak utopit doktora Mráčka. Hrála v ní vodnici Janu Vodičkovou, která se zamiluje do úředníka v podání Jaromíra Hanzlíka. Filmový přehled řadí snímek mezi nejpopulárnější tituly Vorlíčkovy rozsáhlé filmografie.
Jejich další výrazné setkání přišlo v pohádce Princ a Večernice. Šafránková v ní ztvárnila Večernici a znovu se stala ženskou tváří jednoho z režisérových nejznámějších pohádkových světů. Dobový filmový profil její výkon přímo vyzdvihuje jako jeden z hlavních prvků obsazení.
Vorlíčkova prudká reakce tak nevznikala ve vztahu k někomu cizímu. Šlo o herečku, s níž byl spojen jeho největší mezinárodní úspěch a několik dalších diváckých hitů. Právě proto mohl obyčejný neuskutečněný rozhovor chápat jako zpochybnění dlouholeté profesní vazby.
Dokument k šedesátinám pocit křivdy ještě prohloubil
Režisér ve svém vyprávění připomněl také dokument připravovaný k hereččiným šedesátým narozeninám. Tvrdil, že před kamerou dlouze mluvil o jejím talentu a kvalitách. Když pak Šafránková nedorazila na jím domluvené setkání, vnímal kontrast mezi vlastní vstřícností a jejím jednáním obzvlášť bolestně.
Existence výročního portrétu je doložená. Česká televize uvádí, že díl cyklu Neobyčejné životy věnovaný Libuši Šafránkové vznikl v roce 2013, kdy herečka skutečně oslavila šedesátiny.
Jak přesně spolu časově souviselo natáčení dokumentu a schůzka na Kampě, ovšem nevíme. Stejně tak nelze z veřejné stránky pořadu ověřit délku Vorlíčkova příspěvku. V tomto bodě jsme znovu odkázáni na jeho vzpomínku.
Šafránkové vysvětlení v příběhu schází
Z Vorlíčkových slov vznikl jednoznačný obraz: slíbená účast, hosté čekající na místě a telefonické odmítnutí bez vysvětlení. Chybí v něm však pohled druhé strany. Šafránková veřejně známou odpověď na jeho obvinění nezanechala.
Proto nelze s jistotou psát o rozmarech, nevděku ani úmyslném ponížení. Neznáme její zdravotní stav v daný den, rodinné okolnosti ani předchozí komunikaci. Ani Vorlíčkovo tvrzení, že důvod nesdělila, nedokazuje, že žádný vážný důvod neexistoval.
Veřejný obraz herečky navíc po celý život provázela zdrženlivost. Rozhovory dávala opatrně a své soukromí si chránila. To její neúčast neomlouvá ani nevysvětluje, pouze připomíná, že strohá telefonická zpráva mohla mít více příčin než jedinou titulkovou verzi o hvězdných manýrech.
Společné filmy nakonec přežily i jejich ticho
Václav Vorlíček zemřel 5. února 2019 ve věku 88 let. Česká televize jej připomněla jako autora Popelky, Arabely, Dívky na koštěti a mnoha dalších diváckých titulů. Libuše Šafránková zemřela 9. června 2021, dva dny po svých 68. narozeninách.
V dostupných veřejných materiálech nezůstalo její vysvětlení ani přesvědčivý doklad pozdějšího smíření. Zůstal především Vorlíčkův hněv a jedna schůzka, na níž podle jeho slov marně čekal.
Jejich skutečnou společnou stopu však nakonec neurčuje prázdné místo u stolu na Kampě. Určují ji filmy, v nichž Šafránková před jeho kamerou vytvořila Popelku, vodnici Janu a Večernici. Osobní křivda režisérovi vydržela dlouho, společné dílo je ale přežilo oba.
