Článek
Na pásce zůstává obsluha těsně nad minimální mzdou
Celostátní medián hrubé mzdy číšníků a servírek dosáhl podle výsledků ISPV za rok 2025 částky 23 993 korun. Jde o údaje za muže i ženy ve mzdové sféře. Pro srovnání, medián všech zaměstnanců činil 43 241 korun. Obsluha v restauracích se tak dostala přibližně na 55,5 procenta celkové úrovně.
Čísla odpovídají tomu, co nám popsaly tři servírky z různých provozů. Jejich jména jsme změnili, údaje o příjmech nikoli.
Devětadvacetiletá Tereza pracuje v pražském bistru. Její hrubá mzda se pohybuje kolem 24 207 korun, což při běžných odvodech, základní slevě na poplatníka a bez dalších slev vychází přibližně na 20 300 korun čistého. Teprve spropitné ji dostane nad hranici třiceti tisíc.
„Na pásce mám něco přes dvacet tisíc čistého. Když je silnější měsíc, můj podíl z dýšek udělá kolem deseti tisíc. Teprve pak už ten příjem vypadá podstatně lépe,“ říká Tereza.
Ve Zlínském kraji bere čtyřiačtyřicetiletá Martina přibližně 23 435 korun hrubého, tedy asi 19 800 korun čistého. Dýška jí přinesou kolem 3 500 korun za měsíc. Domů tak odnese přibližně 23 300 korun.
„Když někdo slyší, kolik se nechává v restauracích na dýškách, může získat pocit, že máme druhou výplatu. Já jsem ráda za tři nebo čtyři tisíce měsíčně. Deset tisíc je pro náš provoz úplně jiný svět,“ popisuje Martina.
Třetí zkušenost přidává šestatřicetiletá Jana z hotelu v lázeňském městě. Její hrubá mzda se drží kolem 24 tisíc korun, čistá přibližně na 20 200 korunách. Zbytek příjmu ovšem prudce kolísá podle sezony.
„V sezoně se můj podíl ze spropitného může dostat ke dvanácti tisícům. Mimo sezonu jsou to někdy jen dva tisíce. Výplata je přitom pořád stejná,“ říká Jana.
Skutečný výdělek odhalí až čas strávený v restauraci
Měsíční příjem sám o sobě neřekne, zda je práce placená dobře. Zásadní je počet hodin, které zaměstnanec skutečně stráví v podniku. Oficiální statistika uvádí u číšníků a servírek průměrně 151,3 odpracované hodiny měsíčně a medián hodinového výdělku 143,10 koruny hrubého.
Jenže směna nezačíná vždy příchodem prvního hosta a nekončí zaplacením posledního účtu. Obsluha připravuje stoly, doplňuje lednice, chystá zahrádku a kontroluje pokladnu. Večer následuje úklid, počítání hotovosti, uzávěrka terminálu a příprava provozu na další den.
„Restaurace je pro hosty zavřená, ale my ještě nekončíme. Než se udělá uzávěrka a všechno se připraví, nějaký čas to zabere,“ upozorňuje Tereza.
Do propočtu jsme proto zahrnuli i šest až osm hodin měsíčně, které oslovené ženy stráví přípravou nebo zavíráním provozu nad běžný rozpis. U Terezy vychází celkový čistý příjem 30 300 korun přibližně na 187 korun za každou hodinu strávenou v restauraci.
Martina se s příjmem 23 300 korun dostává zhruba na 151 korun čistého za hodinu. Rozdíl proti Praze tedy nevytváří ani tak samotná mzda, jako především dýška. Pražský profesní medián byl totiž v roce 2025 pouze o 772 korun hrubého vyšší než ve Zlínském kraji.
U Jany se sezonní výkyv projeví naplno. Při přibližně 168 hodinách strávených měsíčně v hotelu vychází v sezoně její čistý výdělek asi na 192 korun za hodinu. Mimo sezonu klesne na 132 korun. Dělá stejnou práci, základní mzda se nemění, jen přijíždí méně hostů a nechávají méně peněz navíc.
Do hodinového výpočtu patří také příplatky skutečně uvedené na výplatní pásce. U zaměstnanců odměňovaných mzdou standardně náleží za noční práci a práci v sobotu či neděli příplatek nejméně deset procent průměrného výdělku, podmínky však mohou být sjednány odlišně. U přesčasu jde zpravidla o dosaženou mzdu a nejméně 25procentní příplatek, případně o náhradní volno. Podrobnosti shrnuje Státní úřad inspekce práce.
Dýško tyto nároky nenahrazuje. Věta „vynahradíte si to na spropitném“ není důvodem, proč by na pásce mohly chybět odpracované hodiny, noc, víkend nebo přesčas.
Stokoruna od hosta nemusí skončit u servírky
Na dýškách je lákavá jejich bezprostřednost. Povedená směna přinese peníze navíc a zaměstnanec má pocit, že host jeho práci přímo ocenil. Současně však není předem jisté, kolik z částky skutečně dostane.
Některé podniky nechávají každému členovi obsluhy to, co vybere u svých stolů. Jinde se všechny peníze vloží do společného balíku a rozdělí podle odpracovaných hodin. Část restaurací dává podíl také kuchyni, baru, pomocnému personálu nebo lidem, kteří myjí nádobí. U spropitného zaplaceného kartou navíc zaměstnanci zpravidla čekají, až je podnik vyúčtuje.
Pro naše výpočty jsme proto nepoužili celkovou částku, kterou hosté nechali v provozovně, ale až podíl skutečně vyplacený konkrétní servírce. Tereza tak dostane kolem deseti tisíc, Martina zhruba tři a půl tisíce. Částky nelze vydávat za pražský nebo zlínský průměr. Ukazují zkušenost tří konkrétních žen.
Společné dělení může zmírnit rozdíly mezi rušnou zahrádkou a prázdnou částí restaurace. Dokáže také ocenit kuchyň, bez níž by spokojený host žádné dýško nenechal. Háček přichází ve chvíli, kdy zaměstnanci nevědí, kolik se vybralo, podle jakých pravidel se peníze dělí a kdy je dostanou.
Před nástupem do restaurace proto nestačí ptát se, kolik se „dělá na dýškách“. Podstatnější je, zda se uváděná částka počítá před rozdělením, nebo po něm, zda do společného balíku vstupuje hotovost i platby kartou a jestli se podíl odvíjí od skutečně odpracovaných hodin.
Hotovost pomůže s nákupem, u hypotéky ale mizí
Neformálně rozdělené dýško má i méně viditelnou nevýhodu. Pokud se neobjeví v evidenci, zaměstnanec je nemůže věrohodně doložit jako pravidelný příjem. V běžném životě může každý měsíc utratit přes třicet tisíc, před bankou však vypadá jako člověk s čistou mzdou kolem dvaceti tisíc.
Česká národní banka připomíná, že žadatel o hypotéku musí prokázat dostatečný příjem a banky mají povinnost jeho příjmy ověřovat. Samotné tvrzení, že člověk běžně dostává několik tisíc v hotovosti, proto nestačí. Konkrétní postup a uznání nepravidelných příjmů záleží na dané bance.
Příjem mimo evidenci nepomůže ani při výpočtu nemocenské a nepromítne se do důchodového pojištění. Dýško tak může nízkou mzdu každý měsíc zalepit, ale při nemoci, výpadku sezony nebo žádosti o úvěr se jeho slabina rychle ukáže.
Změnu má přinést připravované osvobození dobrovolného spropitného od daně a pojistných odvodů. Poslanecká sněmovna příslušný návrh schválila 15. července 2026. K 13. srpnu však ještě nebyl platným zákonem: Senát jej měl podle aktuálního průběhu legislativního řízení projednávat na schůzi začínající 19. srpna.
Sedmiprocentní hranice navíc neznamená, že každý číšník dostane bez odvodů sedm procent tržby restaurace. Jde o limit odvozený od měsíčních příjmů zaměstnavatele ze stravovacích služeb a o celkově rozdělované spropitné. Podnik by musel evidovat, komu peníze připadly.
Právě evidence může pomoci vytáhnout dýška ze šedé zóny. Ani nový režim by z nich však automaticky neudělal stejný příjem, jakým je mzda. Pokud zůstanou osvobozena od pojistných odvodů, nezvýší základ pro nemocenské a důchodové dávky. A jejich výše bude dál záviset na hostech, sezoně a pravidlech konkrétní restaurace.
Na konci proto nerozhoduje nejlepší večer ani nejvyšší dýško. Skutečnou cenu práce ukáže až čistá mzda, příplatky a vyplacené spropitné vydělené všemi hodinami od příchodu do podniku po dokončení uzávěrky. U Terezy je výsledkem slušných 187 korun čistého za hodinu. U Jany to ale podle sezony může být 192, nebo také jen 132 korun.
