Článek
Církev sex nezakazovala, chtěla ho dostat pod kontrolu
Představa středověkých manželů, kteří se dotkli pouze kvůli početí dítěte a zbytek života strávili se sepjatýma rukama, je mimo realitu. Lidé měli milostné vztahy, dopouštěli se nevěry, navštěvovali nevěstince a vyprávěli si pořádně peprné příběhy. Jenže nad tím vším stál systém pravidel, který dnes působí až nepříjemně osobně.
V západní a střední Evropě si církev od vrcholného středověku stále důrazněji nárokovala dohled nad manželstvím. Nešlo jen o obřad. Církevní soudy řešily platnost sňatků, příbuzenství partnerů, nevěru, odloučení i sexuální prohřešky. Odborná Cambridgeská historie středověkého kanonického práva připomíná, že manželství bylo zároveň posvátnou institucí i základem majetkového a společenského uspořádání.
Zajímavé je, že bez významu nebyla ani vůle nevěsty. Středověké kanonické právo postupně prosadilo zásadu, že manželství vzniká souhlasem obou partnerů. Rodiny samozřejmě tlačily, domlouvaly věna a hlídaly majetek, ale vynucený svazek mohl být právně napadnutelný.
Po svatbě však nastoupila takzvaná manželská povinnost. Muž i žena měli podle kanonistů právo požadovat intimní styk a druhý partner ho neměl bezdůvodně odmítat. Na rovinu, s dnešním pojetím svobodného souhlasu to má společného málo. Ukazuje to ale, že církevní představa nebyla jednoduše „žádný sex“. Správně mělo znít: sex ano, ale v manželství a podle stanovených pravidel.
Teologové řešili dny, polohy i důvod, proč spolu lidé spí
Povolený nebyl automaticky každý styk mezi manželi. Duchovní doporučení a zpovědní příručky rozlišovaly, kdy, proč a jak se člověk intimně chová. Za hlavní ospravedlnění bylo považováno početí potomků, případně zabránění tomu, aby některý z manželů hledal sex jinde.
Zapovězené nebo přinejmenším nevhodné bývaly postní a významné sváteční dny, doba před přijímáním, někdy také těhotenství, kojení či menstruace. Jednotliví autoři se lišili a pravidla se během staletí měnila. Rovněž se hodnotily sexuální polohy a praktiky. To, co nevedlo k početí nebo obracelo očekávanou aktivní roli muže a pasivní roli ženy, mohlo být označeno za nepřirozené. Přehled Univerzity v Leedsu upozorňuje, že středověký výraz sodomie označoval podstatně širší okruh jednání než pouze vztahy mezi lidmi stejného pohlaví.
Tady je však potřeba brzdit. Texty teologů popisují především ideál a zákaz, nikoli přesný obraz každé ložnice. To, že kněz určitou praktiku odsoudil, ještě neznamená, že ji lidé nedělali. Spíš naopak: podrobné zákazy obvykle vznikaly právě proto, že dané chování existovalo.
Církev se k soukromí dostávala také prostřednictvím zpovědi. Člověk měl pojmenovat hříchy, dostat pokání a slíbit nápravu. Kontrola proto nemusela vypadat jako hlídka za dveřmi. Stačilo, že se intimní život stal tématem svědomí, veřejné pověsti a případně soudního řízení.
Nevěstince fungovaly a lidé se bavili obscénními příběhy
Největší rozpor představovala prostituce. Církev ji odsuzovala jako hřích, některá města ji však tolerovala, vymezovala jí konkrétní ulice nebo povolovala veřejné nevěstince. Nešlo o projev liberálnosti. Úřady ji často chápaly jako menší zlo, které má držet neprovdané muže dál od „počestných“ žen.
Moderní výzkum navíc opouští jednoduchou představu, že všechny prostitutky stály úplně mimo společnost. Přehled v odborném časopise The English Historical Review ukazuje, že sexuální práce byla součástí městské ekonomiky a ženy, které ji provozovaly, pocházely z různých vrstev. Některé čelily násilí a vyhnání, jiné dokázaly využívat městské soudy a měly vazby na běžnou komunitu.
O cudnosti společnosti nesvědčí ani oblíbená literatura. Francouzská fabliaux a později některé Chaucerovy příběhy byly plné nevěr, svádění, nahoty, tělesných funkcí a výsměchu kněžím i žárlivým manželům. Harvardova univerzita je popisuje jako často obscénní a hrubé komické příběhy o řemeslnících, studentech, duchovních a nevěrných manželkách. Nebyl to věrný záznam každodenního života, ale publikum zjevně vědělo, čemu se směje.
Nejpřísněji dopadala pravidla na ženy a lidi bez majetku. Šlechtic nebo zámožný měšťan si mohl milostný skandál dovolit snáz než služka, které těhotenství mimo manželství zničilo pověst i obživu. Erotika ve středověku proto měla daleko k romantice. Touhu lidé znali stejně jako dnes, jen o jejích následcích rozhodovala církev, rodina, sousedé, peníze a společenské postavení.
Středověká ložnice tedy nebyla cudná. Byla hlavně mnohem méně soukromá.
