Článek
Aktovka voněla chlebem a pomazánkou
Obsah školní tašky se lišil podle období, rodiny i dostupnosti potravin. Jeden univerzální socialistický jídelníček proto neexistoval. Přesto se některé svačiny opakovaly tak často, že si je pamatují celé generace.
Základem býval krajíc chleba nebo rozkrojený rohlík. Dovnitř přišlo máslo, sádlo, paštika, salám, tvrdý či tavený sýr. Oblíbené byly také domácí pomazánky, například rybí, vajíčková, budapešťská nebo připravená z tvarohu a pažitky. Kdo měl chuť na sladké, dostal pečivo s marmeládou či medem.
Svačina se obvykle zabalila do papírového ubrousku, voskovaného papíru nebo sáčku, který rodina používala opakovaně. Nepropustné krabičky s přihrádkami byly vzácností. Máslo proto někdy prosáklo až do sešitu a měkké rajče dokázalo v aktovce napáchat pořádnou spoušť.
K běžným vzpomínkám patří i jablko, hruška nebo mrkev. Ovoce ovšem nebylo po celý rok dostupné v takovém výběru jako dnes. V zimě tak měly navrch zásoby ze sklepa, kompoty a pečivo. Pomeranče či mandarinky představovaly spíše sváteční záležitost než každodenní obsah školní tašky.
Mléko v sáčku bylo zážitkem samo o sobě
Část dětí dostávala svačinu prostřednictvím školy. Jedním ze symbolů doby se stalo školní mléko, nejdříve ve skleněných lahvích a později také v měkkých plastových sáčcích. Jejich otevírání vyžadovalo šikovnost. Stačila příliš velká díra nebo neopatrné zmáčknutí a část nápoje skončila na lavici.
Nejde pouze o vzpomínku pamětníků. Československá televize natočila v roce 1976 pořad nazvaný přímo Školní mléko. Vedle obyčejného mléka se objevovalo kakao, ochucené mléčné nápoje nebo jahodové Jovo.
Sladkou část svačiny zastoupil loupák, kobliha, oplatka či sušenka. Některé děti dostávaly také tubu Pikniku, Jesenky nebo Pikaa. Byla skladná, nepotřebovala příbor a představovala rychlou dávku energie. Právě vysoké množství cukru je ovšem důvodem, proč dnes podobné výrobky patří spíše mezi občasné pochoutky.
Některé svačiny by dnes výživově neobstály
Problém nespočíval v samotném chlebu s pomazánkou. Slabinou byla spíše každodenní kombinace bílého pečiva, trvanlivého salámu, paštiky, taveného sýra a sladkého nápoje. Taková svačina může obsahovat hodně soli, nasycených tuků a cukru, zatímco zeleniny a vlákniny nabízí málo.
Podobně dopadá loupák zapitý kakaem nebo oplatka doplněná slazeným jogurtem. Dítě energii získá, ale sytost nemusí vydržet do oběda. Z dnešního pohledu by bylo vhodnější přidat ovoce či zeleninu a část průmyslově zpracovaných potravin nahradit jednodušším zdrojem bílkovin.
Výraz „dnes by neprošly“ však neznamená, že rodiče nesmějí dítěti zabalit salám nebo sušenku. Takzvaná pamlsková vyhláška stanovuje podmínky pro potraviny prodávané či nabízené ve školách. Obsah svačiny přinesené z domova nekontroluje.
Jiná otázka je skladování. Pečivo s vejcem, masem, měkkým sýrem nebo majonézovou pomazánkou by nemělo několik hodin ležet v teplé aktovce. Dnešní termotašky a chladicí vložky proto nejsou pouze módním doplňkem.
Ne všechno staré bylo špatně
Při pohledu zpět snadno vznikne dojem, že socialistické svačiny byly buď poctivější, nebo naopak zcela nevhodné. Ani jeden extrém nesedí.
Krajíc chleba s tvarohovou pomazánkou, jablko a neochucené mléko mohou vytvořit poměrně rozumnou svačinu i podle současných měřítek. Výhodou domácí přípravy bylo také to, že rodiče přesně věděli, co do pečiva vložili. Obyčejná mrkev nebyla méně hodnotná jen proto, že neležela v barevné krabičce.
Naopak nostalgie může zastřít jednotvárnost. Jestliže dítě dostávalo každý den rohlík s levným salámem, mnoho zeleniny, kvalitních bílkovin ani rozmanitosti ve svačině nenašlo. Levné a známé jídlo není automaticky zdravé, stejně jako moderně vypadající výrobek nemusí být nutričně výhodný.
Dnešní krabičky nabízejí větší výběr i nové pasti
Současní rodiče mají k dispozici celozrnné pečivo, několik druhů zeleniny po celý rok, hummus, přírodní jogurty, ořechy, čerstvé sýry i nejrůznější pomazánky. Více se řeší alergie, intolerance a složení výrobků. Běžnou součástí výbavy se stala láhev s vodou a omyvatelný box s několika oddíly.
Do mladších ročníků základních škol se navíc prostřednictvím státem podporovaného projektu dodává ovoce, zelenina, mléko a neochucené mléčné výrobky. Program má podle Státního zdravotního ústavu děti seznamovat se zdravějšími potravinami a zlepšovat jejich stravovací návyky.
Pestřejší nabídka však sama o sobě problém nevyřešila. Sladkou oplatku nahradila cereální tyčinka, kakao vystřídal ovocný nápoj a místo tuby kondenzovaného mléka se objevila přesnídávka v kapsičce. Obal může působit zdravě, výrobek ale stále může obsahovat značné množství cukru.
Ukázalo to také hodnocení svačin školních dětí provedené Státním zdravotním ústavem. Svačinu složenou z pečiva, ovoce nebo zeleniny a vhodného zdroje bílkovin dokázalo sestavit jen 27 procent sledovaných dětí. Sladký nápoj by si vybralo 70 procent z nich. Dnešní děti tedy automaticky nesvačí lépe jen proto, že mají větší výběr.
Dobrá svačina nemusí vypadat jako malé umělecké dílo
Praktický základ může tvořit chléb či jiné pečivo doplněné sýrem, vejcem, tvarohovou nebo luštěninovou pomazánkou. K tomu stačí přidat kus ovoce nebo zeleniny a neslazené pití. U některých dětí poslouží místo pečiva bílý jogurt s vločkami a ovocem.
Velikost porce závisí na věku, pohybu, snídani i době, kdy se podává oběd. Prvňák po vydatné snídani nepotřebuje stejnou svačinu jako dospívající sportovec. Důležité je také to, zda dítě jídlo skutečně sní. Dokonale sestavená krabička, která se odpoledne vrátí netknutá, svůj účel nesplnila.
Ze starých svačin proto není nutné zachraňovat paštiku, sladké tuby ani mléko rozlité po lavici. Smysl má ponechat jejich jednoduchost: pečivo, rozumnou náplň a ovoce. Současnost k tomu přidává větší výběr a lepší znalosti. Zda je skutečně využijeme, už žádná barevná krabička nezaručí.
