Článek
Skleněné prkénko vypadá čistě. Nůž z něj ale trpí
Skleněné prkénko má jednu výhodu: dobře se myje a na lince působí uklizeně. Tím jeho sláva dost často končí. Kdo na něm pravidelně krájí, slyší ten protivný zvuk ostří o tvrdý povrch. A přesně to je problém. Nůž se na skle nemá kam „položit“, rána jde do břitu a ostří rychle odchází.
Do kuchyně patří prkénko, které je stabilní, omyvatelné a zároveň zbytečně neničí nůž. Dřevo je příjemné na krájení, plast se zase snadno udržuje a hodí se pro suroviny, u kterých chcete mít úklid bez debat. USDA uvádí, že neporézní akrylátová, plastová nebo skleněná prkénka a prkénka z masivního dřeva lze mýt v myčce, zatímco laminovaná mohou praskat. U dřeva se ale v praxi vyplatí ruční mytí a pořádné vysušení, jinak se může kroutit a praskat.
Nejde tedy o válku dřevo proti plastu. Jde o to, co se na prkénku krájí a jak se o něj člověk stará. Prkénko může být drahé a krásné, ale když se po práci jen opláchne vlažnou vodou a hodí mokré ke zdi, není to žádná výhra.
Maso má mít vlastní prkénko. Bez výmluv
Syrové maso je v kuchyni jiná liga než chleba nebo okurka. Hlavně drůbež. Stačí šťáva na prkénku, nůž, neumyté ruce a následně salát, který už se tepelně neupravuje. A člověk si zadělá na problém, který se večer neřeší čajem, ale záchodem.
Státní zdravotní ústav u křížové kontaminace doporučuje používat dvě sady nožů, prkének, talířů a dalších pomůcek: jednu výhradně pro syrové potraviny a druhou pro potraviny, které jsou už tepelně upravené nebo se budou jíst bez další úpravy. Přesně tak jednoduché to je.
Doma tedy dává smysl mít jedno prkénko na syrové maso a ryby, druhé na zeleninu, pečivo a hotová jídla. Nemusí to být barevná souprava jako v restauraci. Stačí rozumný systém, který dodržují všichni. Třeba červené prkénko na maso, dřevěné na pečivo a zeleninu. Hlavně žádné „vždyť jsem to jen rychle otřel“.
Rychlé otření hadrem je v tomto případě skoro horší než nic. Hadr roznese šťávu dál po lince a člověk má pocit uklizeno. Jenže pocit není hygiena.
Rýhy jsou malý sklad nečistot
Každé prkénko stárne. Plast se časem rozřeže, dřevo může popraskat, levné tenké desky se prohnou. Hluboké rýhy jsou problém, protože se z nich zbytky jídla a vlhkost dostávají ven špatně. A kde je vlhko, teplo a zbytky potravin, tam se kuchyň rychle mění v inkubátor.
CDC radí po přípravě syrového masa, drůbeže, mořských plodů nebo vajec mýt náčiní, prkénka a pracovní plochy horkou vodou se saponátem. Zároveň doporučuje oddělené prkénko pro syrové maso a samostatné pro ovoce, zeleninu, pečivo a další potraviny, které se už nebudou vařit.
Po umytí musí prkénko vyschnout. Ne ležet ve dřezu, ne stát v louži vedle baterie, ne zavřené mokré ve skříňce. Sucho je v kuchyni podceňovaná zbraň. Prkénko se má po mytí nechat oschnout nastojato, aby kolem něj mohl vzduch.
A když už má hluboké zářezy, smrdí po cibuli i po umytí, viklá se na lince nebo praská, je čas ho vyhodit. Ne každá věc se musí zachraňovat do posledního dne. Některé kuchyňské hrdinství končí salmonelou.
Dobré prkénko je levnější než zničené nože
Češi umí dát tisíce za sadu nožů a potom je trápit na skle, talíři nebo kamenné desce. To je jako koupit si dobré boty a chodit v nich po štěrku jen proto, že to vypadá čistě. Kdo chce, aby nůž držel ostří, měl by krájet na dřevě nebo kvalitním plastu. Sklo a kámen nechat na servírování, ne na cibuli.
Britská Food Standards Agency připomíná, že stejné prkénko a nůž se nemají používat na syrové maso či drůbež a na hotové potraviny, pokud nebyly důkladně vyčištěny a vydezinfikovány. To není přehnaná opatrnost. To je normální kuchyňská kázeň.
Prkénko je jedna z nejpoužívanějších věcí v domácnosti. Denně se na něm krájí chleba, maso, sýr, ovoce i zelenina. Přesto se často kupuje podle barvy, ceny a toho, jestli se vejde do šuplíku. Přitom rozhoduje něco jiného: aby neničilo nože, neklouzalo, šlo pořádně umýt a nemíchalo syrové maso s jídlem, které už půjde rovnou do pusy.
Není potřeba dělat z kuchyně laboratoř. Stačí přestat používat jedno staré rozřezané prkénko na všechno. To není úspora. To je zlozvyk, který se doma drží jen proto, že ho nikdo nechce pojmenovat.
