Článek
Šití často řešilo to, co obchod nenabídl
Zvlášť v padesátých letech nebylo samozřejmé koupit módní nebo kvalitní oblečení podle vlastního vkusu. Textil i obuv podléhaly do roku 1953 přídělovému systému a lidé znali takzvané šatenky. Později sice zboží přibývalo, jenže nabídka zůstávala omezená a mnoho věcí se shánělo dlouho nebo přes známé.
Domácí šití a pletení proto nebyly jen dekorativní práce na dlouhé večery. Ze staršího kabátu se dal udělat dětský, sukně se přešila, vyměnil se límec nebo se upravila délka. Paměť žen připomíná, že ženám pomáhala Střihová služba Vkus s hotovými střihy a v padesátých letech fungovaly i kurzy šití organizované Svazem žen a ROH.
Dnešní vzpomínka často vyzdvihne nápaditost a ruční zručnost, ale už méně to, proč byla potřeba. Přešívat neznamenalo, že si člověk jen hrál s módou. Někdy prostě neměl z čeho vybírat.
Kreativita přicházela po další směně
Za socialismu se ženy ve velkém zapojovaly do placené práce. Vlastní výdělek pro mnohé znamenal větší ekonomickou samostatnost, jenže domácnost se z jejich ramen jen tak nezvedla. Vaření, praní, shánění věcí, péče o děti i opravy oblečení dál zůstávaly převážně doma.
Odborná studie v časopise Český lid ukazuje, že už dobové časopisy psaly o „dvojím břemenu“. Nástup žen do zaměstnání neznamenal odpovídající zapojení mužů do domácích prací; na ženy tak po návratu z práce čekala druhá část dne.
To je podstatné i pro pohled na šití. Zručnost byla výhoda, jenže málokdy šlo o volný čas bez povinností. Ušít dětem věci, spravit manželovi kalhoty nebo uplést svetr znamenalo další hodiny práce. Na rovinu, „šikovná hospodyňka“ byl hezký obraz, ale uměl zakrýt, kolik času a energie domácnost spolykala.
Ne všechno staré je třeba lakovat na růžovo
Móda v socialistickém Československu nebyla jednotvárná a lidé rozhodně nenosili jen šedivé uniformy. Výstava, kterou popisoval Radiožurnál, připomněla rozpor doby: vedle konfekce vyráběné v obrovských sériích existovaly domácí modely podle střihů z časopisů, háčkování i snaha dostat se k západním trendům.
Tohle si lidé často pletou. Šití doma tehdy neznamenalo, že byl každý originální z vlastní vůle. Často šlo o způsob, jak z omezené nabídky vytěžit alespoň něco, co dobře sedělo a nevypadalo jako z výlohy pro všechny stejné.
Dnešní domácnosti mají jiné možnosti, ale poučení zůstává použitelné. Než vyhodíte oblečení kvůli prasklému švu, krátkému zipu nebo utrženému knoflíku, má cenu se zeptat krejčího. Ne každý kus stojí za záchranu. U kvalitního kabátu, džín nebo dětského oblečení však drobná oprava často vyjde levněji než další nákup. A navíc člověk nemusí čekat, až se z nedostatku zase stane životní styl.
