Článek
Dvě sopečné věže samy o sobě budí fantazii
Trosky nestojí na obyčejném kopci. Jejich dvě věže vyrůstají z tmavé sopečné horniny, která v krajině Českého ráje působí skoro nepatřičně. Právě proto hrad odedávna vypadá jako místo, pod nímž se musí skrývat něco víc než jen základy a sklepy.
Podle České geologické služby jsou Trosky erozním reliktem struskového kužele starého asi 16,5 milionu let. Eroze postupně odnesla měkčí okolní materiál a odkryla dvě tvrdé přívodní dráhy dávného vulkánu, tvořené bazanitem. Laicky řečeno: zůstaly dvě ztuhlé cesty, kterými kdysi stoupalo magma.
Geologie sice sama žádný labyrint nepotvrzuje, ale dává pověstem silnou kulisu. Pukliny, balvany, propadlé prostory a skalní terén umí na člověka zapůsobit víc než obyčejný hradní sklep. Když se k tomu přidá silueta věží Panny a Baby, není divu, že si lidé pod nimi začali představovat tajné chodby, únikovou cestu i poklad z dávných válek.
Varovné nápisy jsou součástí pověsti, ne mapou k pokladu
Nejvíc fantazii dráždí tradované nápisy z podzemí. Místní vyprávění připomíná větu „Ani krok dále, sice tvoje smrt“, která měla stát na balvanu bránícím dalšímu průchodu. Kudy z nudy tuto historku spojuje s výpravou studentů a s představou jezírka či dalšího prostoru za závalem.
Další nápis psaný starým švabachem mluví o lidech, kteří se v podzemí několik dní toulali. Takové texty zní děsivě i bez filmové hudby. Jenže přesně tady je potřeba brzdit. Nápis dokazuje hlavně to, že se lidé v podobných místech pohybovali, báli se a své zážitky chtěli zanechat dalším. Není to důkaz, že pod hradem vede průchozí síť chodeb až kdovíkam.
Na rovinu, legenda o pokladu se drží i proto, že se nedá snadno vyvrátit. Vždy se může říct, že další chodba je za závalem, že jezírko bylo zasypáno nebo že se vchod ztratil. Jenže mezi poutavým příběhem a doloženým faktem je velký rozdíl. A Trosky jsou zajímavé i bez toho, aby z nich člověk dělal českou verzi Indiana Jonese.
Skutečné podzemí leží nedaleko hradu
Podzemní prostor v okolí Trosek skutečně existuje, ale není to veřejně přístupný labyrint pod oběma věžemi. Asi 400 metrů východně až východojihovýchodně od hradu se nachází Jeskyně Sklepy. Česká geologická služba ji popisuje jako pseudokrasovou puklinovou jeskyni v křemenných pískovcích.
Jeskyně sleduje puklinový systém přibližně 30 metrů do skalního masivu. Nevznikla tedy klasickým rozpouštěním vápence, jako třeba Moravský kras, ale pohybem a zvětráváním puklin v pískovci. Vchod je dnes uzavřen mříží, hlavně kvůli ochraně vrápenců a dalších netopýrů, kteří prostory využívají.
Romantika s lucernou tedy končí dost rychle. Místo honby za truhlou zlata přichází ochranný režim citlivého přírodního místa. A vlastně je to dobře. Jeskyně nejsou kulisa pro dobrodružné výpravy, ale prostor, který se dá snadno poškodit a kde zimují živočichové citliví na rušení.
Na Troskách se chodí po povrchu, tajemství zůstává v hlavě
Kdo dnes zamíří na hrad, žádný oficiální sestup do podzemí nenajde. Národní památkový ústav nabízí samostatnou prohlídku celého areálu bez průvodce, nikoliv trasu tajnými chodbami. Návštěvník tak dostane hlavně hradní zdivo, skály, výhledy a dost prostoru domyslet si zbytek.
A možná právě to je na Troskách nejsilnější. Pověst o labyrintu není zajímavá proto, že by byla spolehlivě potvrzená. Funguje, protože sem dokonale pasuje. Dvě osamělé sopečné věže, rozlámaný kámen, skutečná puklinová jeskyně poblíž a varovné nápisy dělají své.
Poklad pod Troskami možná nikdy nikdo nenajde. Zato důvod, proč se tu lidé po staletí bojí podzemí a vymýšlejí si k němu další příběhy, leží na očích každému. Stačí se podívat vzhůru na černou skálu, z níž trčí dvě věže.
