Článek
Dvacet minut před představením jí ochrnula část jazyka
Bolesti hlavy ji trápily delší dobu. Přesto pokračovala v práci a snažila se zvládat divadlo, rodinu i péči o malého syna. Zlom přišel v šatně Divadla v Dlouhé před tříhodinovým představením Polední úděl.
Helena Dvořáková se podívala do zrcadla a všimla si, že špatně vyslovuje. Do začátku zbývalo přibližně dvacet minut. Zjistila, že jí ochrnula polovina jazyka. Přesto tehdy na jeviště nastoupila.
Ve své pozdější otevřené výpovědi v pořadu Na kafeečko popsala také zvětšené útvary v oblasti krku, problémy s polykáním a silné bolesti hlavy. Vyšetření nakonec přinesla diagnózu, kterou sama označila za rakovinu lymfatického systému v posledním, tedy čtvrtém stadiu.
Následovalo období, během něhož už nešlo o další roli ani odehrané představení. Zesláblá herečka se podle svých slov musela znovu učit i tak základní věc, jakou je chůze.
Čtvrté stadium nemusí být poslední větou
Označení čtvrté stadium působí jako definitivní rozsudek. U lymfomů však samotné číslo nevypovídá o všem. Rozhoduje přesný typ onemocnění, jeho biologické vlastnosti, rychlost růstu, zasažená místa, celkový stav pacienta i reakce na léčbu.
U nehodgkinských lymfomů znamená čtvrté stadium rozšíření nemoci mimo lymfatický systém, například do kostní dřeně, jater, plic nebo mozkomíšního moku. Zároveň ale existuje mnoho odlišných druhů lymfomů a jejich léčebné možnosti i prognózy se výrazně liší. Přehled amerického National Cancer Institute proto rozlišuje nejen stadium, ale také pomalu a rychle rostoucí formy, laboratorní ukazatele a další rizikové faktory.
Z veřejných vyjádření Heleny Dvořákové nelze určit všechny podrobnosti její diagnózy ani zpětně hodnotit konkrétní lékařská rozhodnutí. Jisté je, že podstoupila rozsáhlou léčbu a nemoc ji na dlouhou dobu vyřadila z běžného života.
Neodmítla veškerou medicínskou pomoc
Příběh bývá někdy zkracován na tvrzení, že herečka odmítla chemoterapii a uzdravila se jinou cestou. Takové podání ale vynechává podstatnou část toho, co se skutečně stalo.
Dvořáková nejprve podstoupila nemocniční léčbu. Ve své výpovědi uvedla, že dostávala chemoterapii, byla jí schválena biologická léčba a kvůli komplikacím prodělala také dvě operace břicha. Chemoterapie jí podle jejích vlastních slov v první fázi výrazně ulevila.
Teprve později odmítla další navržený krok. Lékaři měli obavu, zda se nemoc nemohla dostat do centrální nervové soustavy, a nabídli jí podání cytostatik do mozkomíšního moku. Tento postup se odborně označuje jako intratekální chemoterapie. Léčivo se při ní nepodává „do míchy“, jak se často zjednodušeně píše, ale do tekutiny obklopující mozek a míchu. U některých lymfomů se používá také jako ochrana před rozšířením nemoci do centrální nervové soustavy.
Tuto část léčby herečka nepřijala. Zároveň však v původním rozhovoru výslovně řekla, že následně dobrala biologickou léčbu. Nešlo tedy o člověka, který by od první chvíle odmítl nemocnici a spoléhal pouze na alternativní postupy.
Nejtěžší rozhodnutí udělala na lavičce
O pokračování léčby se rozhodovala na lavičce v zahradě nedaleko nemocnice na Karlově náměstí. Sama tento okamžik později označila za jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života.
Vedle lékařské péče se začala intenzivně věnovat józe, ájurvédě, psychice a změně dosavadního způsobu života. Odjela také na kliniku v Indii. Podle vlastního pohledu potřebovala pochopit, proč dlouhodobě překračovala své síly a přehlížela varovné signály těla.
Ani sama Dvořáková ale svou volbu nepředstavovala jako univerzální návod. V rozhovoru pro Český rozhlas ji doprovodila důležitým upozorněním: „Není to recept!“ Připustila také, že další doporučená léčba mohla vést ke stejně dobrému výsledku.
Právě tato věta by neměla z jejího příběhu zmizet. Odmítnutí části léčby bylo osobním a podle jejích slov riskantním rozhodnutím, nikoliv důkazem, že obdobný postup pomůže jinému nemocnému.
Osobní příběh nemůže nahradit výsledky léčby
Psychická podpora, přiměřený pohyb, kvalitní strava a pomoc blízkých mohou pacientovi usnadnit náročné období. Neexistuje však důkaz, že by zvláštní dieta, vitaminy, byliny nebo doplňky stravy samy dokázaly rakovinu vyléčit či zabránit jejímu návratu. Některé přípravky navíc mohou ovlivnit účinek protinádorových léků, upozorňuje National Cancer Institute.
O léčbě lymfomu by proto měl rozhodovat pacient společně s hematologem či onkologickým týmem, který zná přesnou diagnózu a výsledky vyšetření. Zkušenost známé osobnosti může dodat naději, nemůže však určit, co je bezpečné pro konkrétního člověka.
Stejně opatrně je potřeba zacházet se slovem vítězství. Ve veřejně dostupných rozhovorech Dvořáková mluví o tom, že je zdravá a znovu pracuje. Nejsou však k dispozici její lékařské zprávy, podle kterých by bylo možné přesně popsat remisi nebo další sledování. To je její soukromí a pro pochopení životního obratu ani není nutné je znát.
Do života se vrátila, do toho starého už ne
Nemoc neuzavřela její hereckou kariéru. V roce 2023 se po dlouhé přestávce vrátila jako policejní psycholožka Jana Chládková v seriálu Kriminálka Anděl. Na obrazovce zůstala i v dalších řadách; mezi stálé členy týmu ji řadí také oficiální stránky TV Nova.
Návrat před kameru ale neznamenal návrat k někdejšímu tempu. Postupně opustila pravidelné divadelní hraní a začala více zpívat. Místo velkých pódií si vybrala komorní koncerty s akustickou kapelou. V rozhovoru pro Český rozhlas popsala, že právě v menším a klidnějším prostředí našla novou radost.
Její druhé narození proto nespočívá pouze v tom, že přežila těžkou nemoc. Podstatnější je, že se nevrátila ke způsobu života, který ji předtím vyčerpával. Zůstala herečkou, matkou i zpěvačkou, ale přestala se snažit unést všechno najednou.
Z příběhu Heleny Dvořákové tak nezůstává jednoduchá legenda o zázračném uzdravení. Je to svědectví o moderní léčbě, riskantním osobním rozhodnutí, dlouhé rekonvalescenci a životě, který po návratu dostal jiné tempo. Podruhé se nenarodila do stejného světa. Vytvořila si nový.
