Článek
Pokuta nebývá hlavní problém, spíš sousedský spor
Kdo sází túje blízko hranice, nemusí se automaticky bát pokuty. Zákon o některých přestupcích míří na úmyslné poškození cizího majetku, ne na samotnou výsadbu keřů na vlastním pozemku. Pokuta do 50 tisíc korun tedy nehrozí jen proto, že máte živý plot metr od sousedova pletiva.
Tady je ale háček. Mnohem pravděpodobnější je civilní spor. Občanský zákoník dává sousedovi možnost bránit se proti výsadbě stromů v těsné blízkosti hranice, má-li pro to rozumný důvod. A když už stromy stojí, může se za určitých podmínek domáhat i jejich odstranění.
Na rovinu, samotné „nelíbí se mi túje“ nestačí. Soused musí ukázat konkrétní problém nebo důvodnou obavu. Může jít o budoucí stín, narušování pozemku kořeny, škodu na stavbě nebo situaci, kdy vysoký porost úplně mění podmínky užívání sousední zahrady.
Tři metry od plotu nejsou univerzální pojistka
Zákon pracuje se známými čísly. U stromů, které obvykle dorůstají výšky přes tři metry, uvádí vzdálenost tři metry od společné hranice. U ostatních stromů a dřevin je to metr a půl. Mnohé túje přitom třímetrovou výšku běžně překonají, takže je dobré přemýšlet ne podle velikosti sazenice, ale podle toho, co z ní bude za deset let.
Jenže ani tato vzdálenost není automatická výhra. Zákon připouští odlišná pravidla podle jiného předpisu nebo místních zvyklostí. A režim pro odstranění stromů se nepoužije ani tehdy, když porost skutečně tvoří rozhradu mezi pozemky. Jenže živý plot vysazený až za hotovým plotem nemusí být rozhradou jen proto, že tak vypadá. V rozhodnutí 22 Cdo 1554/2018 Nejvyšší soud řešil právě túje vysazené za oplocením a upozornil, že rozhradou byl v takové situaci plot, nikoliv automaticky další zeleň za ním.
Metr od hranice tedy nemusí znamenat problém. Ale stejně tak tři metry nezaručí, že spor nikdy nevznikne. Rozhoduje druh dřeviny, její budoucí růst, místní poměry i konkrétní dopad na sousední pozemek.
Stín a jehličí musí být opravdu nad míru
Soused se může bránit také proti takzvaným imisím. Tím zákon myslí účinky, které z jednoho pozemku zasahují na druhý, například stín, větve, kořeny, listí, jehličí nebo nadměrný spad plodů. Podle § 1013 musí jít o obtěžování nepřiměřené místním poměrům, které navíc podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku.
Tohle si lidé často pletou. Každá jehlice na terase není právní případ a ani část zahrady ve stínu automaticky neznamená, že musí živý plot pryč. Nejvyšší soud v rozhodnutí 22 Cdo 3940/2014 připomněl, že proslunění pozemku není samo o sobě samozřejmým nárokem. Posuzuje se, jak je lokalita běžně osázená a jak vlastník pozemek skutečně používá.
Jiná situace nastane, když husté túje dlouhodobě zakryjí okna, promění zahradu v tmavý koridor nebo jejich větve a kořeny působí škodu. Soud pak nemusí nařídit okamžité odstranění celého porostu. V některých případech může stačit snížení, pravidelný řez nebo jiné opatření, které problém vyřeší šetrněji.
Rozhoduje i stáří výsadby a způsob řešení
Datum výsadby hraje větší roli, než by člověk čekal. Nejvyšší soud v případu 22 Cdo 5259/2015 uzavřel, že požadavek na odstranění stromů podle § 1017 nelze úspěšně uplatnit u stromů vysazených před 1. lednem 2014. To ale neznamená, že staré túje mají navždy volnou cestu. Soused se stále může bránit proti nepřiměřenému stínění, přesahům nebo jiným konkrétním dopadům.
Přesahující větve a kořeny si soused nesmí bez dalšího vzít do ruky motorovou pilou. Nejdřív má vlastníka vyzvat a dát mu přiměřenou dobu k nápravě. Teprve pak může šetrně a ve vhodné roční době odstranit to, co přesahuje na jeho pozemek a působí mu škodu nebo závažnější obtíže.
Nejlepší řešení proto začíná dřív než u právníka. Před výsadbou si ověřte budoucí výšku vybrané túje, nechte prostor pro údržbu a sousedovi rovnou řekněte, jak vysoký plot plánujete. Když už se problém objeví, vyfoťte stav, domluvte termín řezu a nenechte z pár metrů zeleně vyrůst spor, který bude dražší než celá nová zahrada.
