Článek
Frédéric Bastiat, francouzský ekonom 19. století, nám zanechal důležitý ekonomický princip, který v dnešní době rezonuje možná více než kdy jindy. Ve své práci „Co je vidět a co není vidět“ Bastiat rozlišuje mezi okamžitě viditelnými důsledky ekonomických akcí a těmi, které jsou skryté, později se projevující. Tento rozdíl je zásadní pro porozumění, jak ekonomické a politické rozhodnutí ovlivňují naši společnost a prostředí.
Bastiat poukazuje na to, že politická rozhodnutí často vykazují jasně viditelné krátkodobé výhody, které jsou snadno komunikovatelné a populární mezi voliči. Tyto rozhodnutí však mohou mít dlouhodobé důsledky, které nejsou okamžitě zřejmé. Tyto „neviditelné“ efekty mohou být v dlouhodobém horizontu mnohem závažnější a nákladnější než krátkodobé výhody. Problém je, že tyto dlouhodobé náklady jsou často opomíjeny nebo nedostatečně zohledněny v politickém rozhodovacím procesu.
Příklad plastových brček a tašek
Praktickým příkladem, který ilustruje Bastiatovu myšlenku, je nedávný zákaz plastových brček a tašek v některých jurisdikcích, včetně členských států EU. Tento zákaz byl přijat s cílem bojovat proti plastovému znečištění, což je bezpochyby ušlechtilý záměr. Viditelným důsledkem je snížení používání jednorázových plastů, což by mělo vést k čistšímu životnímu prostředí.
Nicméně, jak ukazují některé studie a zprávy, například nedávný článek v The New York Times, reakce na tento zákaz vyvolala nečekané „neviditelné“ důsledky. Jedním z nich je zvýšená produkce plastů pro alternativní produkty, které plastové tašky a brčka nahrazují. Tyto alternativy ne vždy nabízí lepší environmentální profil a v některých případech mohou být jejich celkové dopady na životní prostředí horší, což představuje přesný typ neviditelného důsledku, na který Bastiat upozorňoval.
Je skoro ironické, že snaha o snížení plastového odpadu může ve skutečnosti vést k opačnému efektu. Tento příklad ukazuje, jak snaha o řešení jednoho viditelného problému bez důkladné analýzy všech možných důsledků může vést k neočekávaným a někdy kontraproduktivním výsledkům.
Tento případ je jen jedním z mnoha příkladů, které ilustrují význam hlubšího zaměření se na komplexní dopady politických rozhodnutí. Ukazuje, že i když jsou naše úmysly dobré, skutečné výsledky mohou být zcela odlišné od očekávaných, pokud nebudeme pečlivě zvažovat všechny „viditelné“ i „neviditelné“ důsledky našich akcí.
Problémy a důsledky gobálního charakteru
Věnujme se chvíli tématu, které je pro naši planetu zásadní – globální změně klimatu a politickému rozhodování, které ji doprovází. Toto téma je jako paleta barev Bastiatova principu „Co je vidět a co není vidět“, neboť zde vidíme celou škálu politických rozhodnutí s okamžitými, dobře míněnými cíli, které však mohou mít neviditelné a někdy i nechtěné dlouhodobé důsledky.
Politické rozhodování v oblasti klimatických změn je komplikováno množstvím faktorů, mezi které patří volební cykly, veřejné mínění, lobbing průmyslových zájmových skupin a nezbytná, ale obtížná mezinárodní spolupráce. Politici jsou často motivováni potřebou ukázat rychlé výsledky, které mohou prezentovat svým voličům, což může vést k preferenci krátkodobých řešení před nutnými, ale méně viditelnými dlouhodobými akcemi.
Konkrétní příklad: Dotace pro fosilní paliva
Jedním z konkrétních příkladů, kde se projevuje Bastiatův princip, jsou dotace pro fosilní paliva. Na první pohled se může zdát, že dotace podporují ekonomickou stabilitu, zaměstnanost v energetickém sektoru a nabízejí spotřebitelům nižší ceny energií. To jsou viditelné a politicky atraktivní výhody. Avšak když se podíváme hlouběji, odhalíme „neviditelné“ důsledky – včetně dlouhodobých škod na životním prostředí, zpoždění přechodu na obnovitelné zdroje energie a v konečném důsledku i ekonomické ztráty spojené s klimatickými změnami, které tyto dotace nepřímo podporují.
Ironicky, ve snaze udržet ekonomiku na plný plyn, tyto politiky ve skutečnosti přidávají palivo do ohně globálního oteplování. Je to trochu jako pokoušet se zhasnout požár benzinem – ačkoli to může na okamžik vypadat, že to má efekt, ve skutečnosti jen zhoršujete situaci.
Politické incentivy a Bastiatův pohled
Z Bastiatova pohledu není těžké pochopit, proč politici často upřednostňují tyto krátkodobé, viditelné výhody před složitými, dlouhodobými řešeními. V politice, kde je úspěch měřen počtem znovuzvolení, jsou politici motivováni k nabízení rychlých řešení, která jsou snadno pochopitelná a která mohou být rychle prezentována jako úspěchy. Avšak, jak nám Bastiat připomíná, pravá cena těchto rozhodnutí se může objevit až mnohem později, a často je mnohem vyšší, než jsme ochotni připustit.
Když politiky, jako jsou dotace a regulace, často vedou k nechtěným důsledkům, tržní řešení nabízí alternativní přístup, kde incentivy přirozeně podporují udržitelné a efektivní využívání zdrojů.
Inovace v oblasti obnovitelné energie
Tržní soutěž a inovace hrají klíčovou roli v rychlém rozvoji a snižování nákladů na obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární a větrná energie. Bez významného zásahu státu firmy investují do výzkumu a vývoje nových technologií, aby zlepšily efektivitu a snížily náklady. Například vývoj perovskitových solárních článků představuje slibnou budoucnost pro solární energetiku díky jejich nižším výrobním nákladům a vyšší efektivitě přeměny energie ve srovnání s tradičními křemíkovými solárními články. Tento pokrok není výsledkem státních dotací, ale spíše výsledkem tržní soutěže a touhy po dosažení lepších výsledků.
Decentralizace energie
Dalším příkladem, kde tržní řešení přináší pozitivní výsledky, je trend decentralizace energetiky. Snižující se náklady na solární panely umožňují domácnostem a firmám stát se nezávislými na tradičních energetických sítích tím, že si vyrábějí vlastní energii. Tento posun nejen snižuje závislost na fosilních palivech, ale také snižuje zátěž na energetické sítě a zvyšuje energetickou bezpečnost. Tržní síly zde podporují inovace a investice do nových technologií bez nutnosti státní intervence.
Spotřebitelská volba a udržitelnost
Rostoucí poptávka spotřebitelů po udržitelných produktech a službách je dalším příkladem, jak tržní mechanismy mohou podporovat ekologické cíle. Firmy, které nabízejí udržitelnější alternativy nebo které provozují své podnikání s menším dopadem na životní prostředí, jsou čím dál tím více odměňovány spotřebitelskou preferencí. Tento trend vede k inovacím a změnám ve výrobních procesech, které přinášejí ekologické výhody bez potřeby státních regulací.
Závěrem
Výzva pro vás, čtenáře, je přijmout a aplikovat toto myšlení ve vašem každodenním rozhodování. Když se setkáte s novými politikami, regulacemi či osobními rozhodnutími, zamyslete se nejen nad okamžitě viditelnými výsledky, ale také nad těmi, které nejsou na první pohled zřejmé. Ptejte se, jaké mohou být dlouhodobé důsledky pro ekonomiku, životní prostředí a společnost jako celek.
Tento přístup k rozhodování vám umožní lépe pochopit složitost světa kolem nás a přispět k udržitelnější a prosperující budoucnosti pro všechny. Jako jednotlivci máme moc přijímat informovaná rozhodnutí, která nejen že nám přinášejí osobní prospěch, ale také respektují dlouhodobé dopady na naši planetu a společnost.
---
Autor Václav Veselý, spoluautor podcastu „A kdo by stavěl silnice?“
