Článek
Představa je jednoduchá: jednou něco uděláte, nastavíte, zainvestujete a pak už jen ležíte na pláži, pijete mojito a koukáte, jak vám na účet samy přistávají peníze. Žádný šéf, žádné ranní vstávání, žádný open space s kolegou, co jí u stolu sardinky. Jen svoboda a nekonečné léto. Realita roku 2025 je ale o dost méně pohlednicová.
Pasivní příjem má totiž jednu drobnou nevýhodu – většinou není pasivní a příjemný zároveň. Pokud chcete opravdu „nic nedělat“ a dostávat peníze, musíte buď zdědit činžák v centru Prahy, nebo se narodit do rodiny, kde slovo „dividenda“ zaznívá častěji než „dobrou chuť“. Vše ostatní má sklon se zvrhnout v aktivní, časově náročnou a nervy drásající činnost, kterou si lidé lakují na růžovo jen proto, že to zní líp na sociálních sítích.
Rok 2025 navíc přinesl nový fenomén: „pasivní příjem“ se stal marketingovým synonymem pro jakýkoli vedlejší kšeft, který vám sežere večery a víkendy. Investice do kryptoměn? Jasně, pasivní příjem… pokud tedy považujete každodenní kontrolu grafů a panické čtení tweetů o kolapsu burzy za relax. E-shop na autopilota? Ano, pokud ten autopilot zvládne i reklamace, dodavatele, clo a rozzlobené recenze od paní, které přišly místo bot pantofle.
Je tu i generace influencerů, která pasivní příjem povýšila na formu náboženství. Na TikToku vám s vážnou tváří vysvětlí, že stačí natočit deset videí o tom, jak mícháte smoothie, a peníze už potečou samy. Pravda je, že potečou – ale většinou spíš směrem od vás, protože algoritmus se rozhodne, že dnes se mu líbí někdo jiný. Mýtus o trvalém výdělku bez práce má totiž krátkou trvanlivost, zvlášť v době, kdy konkurence nikdy nespí a AI generuje obsah rychleji, než stihnete otevřít Canva šablonu.
Samozřejmě, jsou cesty, jak se k pasivnímu příjmu aspoň přiblížit. Pronájem bytu, investice do akcií nebo podílových fondů, autorské honoráře za knihu, kterou jste napsali před lety… to všechno může fungovat. Ale i tady je „pasivní“ jen část příběhu. Byt se musí opravovat, nájemníky vybírat, fondy kolísají a kniha, co se přestala prodávat, se už sama od sebe do žebříčků nevrátí. Vždycky je potřeba nějaká péče, dohled a občas i krizové řešení. Jinak se váš pasivní příjem promění v aktivní ztrátu.
Pasivní příjem roku 2025 má ještě jednu záludnost – inflaci. Když jste před deseti lety měli z pronájmu deset tisíc měsíčně, připadalo vám to jako příjemné kapesné. Dnes za to koupíte polovinu nákupního košíku a tři lístky na vlak. A tak se honba za pasivními příjmy stává nekonečným maratonem, kde se cílová čára neustále posouvá. Jakmile máte jeden zdroj, potřebujete druhý, třetí, pátý… a nakonec zjistíte, že tohle „nicnedělání“ vám zabere víc času než regulérní zaměstnání.
Možná je tedy pasivní příjem v roce 2025 spíš stav mysli než reálný stav účtu. Stav, kdy věříte, že jednou přijde den, kdy nebudete muset pracovat. Někteří k tomu dojdou, ale většina z nás zůstane někde mezi: s pár drobnými z pronájmu, dividendami, co pokryjí účet za elektřinu, a vedlejším projektem, který je sice „automatizovaný“, ale vyžaduje, abyste mu věnovali každou druhou sobotu.
A tak se ukazuje, že pasivní příjem je možný – ale jen do té míry, do jaké jste ochotni pracovat, než se stane pasivním. Což je trochu jako říct, že běh je pohodlný, jakmile doběhnete. Realita roku 2025 zkrátka potvrzuje starou pravdu: peníze bez práce existují, ale většinou jsou to peníze někoho jiného.
