Článek
Přepadalo mě nutkání navštívit nedaleké vyhlášené lahůdkářství a dopřát svým chuťovým buňkám dobrotu, na níž nedám dopustit. V centru Prahy jsem zamířila do Jungmannovy ulice. Před vstupem do lahůdkářství Zlatý kříž mě nečekaně zastavily uzamčený vstup, vyklizené vnitřní prostory a výlohy polepené igelitovými plachtami. Smutný pohled smutného konce věhlasného lahůdkářství se stoletou tradicí. Nechala jsem si zajít chuť, zatlačila slzu a celou cestu domů jsem přemýšlela, co majitele přimělo, aby tento podnik uzavřeli.
Historie chlebíčku
Příběh oblíbeného českého klenotu se začal psát na začátku 20. století. Tehdy si hudebník a malíř Jan rytíř Skramlík od svého přítele vyhlášeného lahůdkáře Jana Paukerta, vyžádal něco dobrého, co spořádá alespoň „na dvě tři kousnutí“. Velikostí mu totiž nevyhovovala ani jednohubka, ani obložený chléb, zato Paukertův výrobek zadání splnil na jedničku (pozn. v té době měl chlebíček menší velikost oproti té současné). Úspěšná Skramlíkova ochutnávka přinesla žádanou novinku do pultů nejen Paukertova lahůdkářství.
Věhlasné Paukertovo lahůdkářství na pražské Národní třídě
Jan Paukert se svou ženou Štěpánkou v roce 1916 založili Paukertovo lahůdkářství. Vyhlášený podnik v centru Prahy na Národní třídě nabízel nejen vynikající chlebíčky, ale i kvalitní české uzeniny, francouzské sýry, husí a kachní játra, vína, likéry a další české i zahraniční delikatesy. Lahůdkářství se těšilo zájmem a oblibou požitkářské veřejnosti, zásobovalo stůl rodiny Tomáše Garrigua Masaryka i mnoha známých prvorepublikových osobností, jako byl Hugo Haas, Lída Baarová nebo Jan Werich.
Roku 1952 došlo ke znárodnění podniku a až v roce 1991 jej v restituci získal zpět syn zakladatelů Jan Paukert mladší. Jeho první kroky v prostorech nově nabytého rodinného dědictví vedly k pilíři, do něhož spolu se svým otcem v roce 1938 ukryl před nacisty sbírku vzácných koňaků z 19. století. Lahůdkářství prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a pod názvem Paukert opět otevřelo v říjnu 2008. Bohužel v roce 2015 došlo k ukončení provozu. Jméno Paukert pak ještě neslo malé bistro na karlínské náplavce, které fungovalo do roku 2022.
Lahůdkářství u Lipperta v Praze na Příkopech
29. března 1892 se na pražských Příkopech otevřely dveře k dobrotám a delikatesám, které do té doby nebyly nikde k mání. Lahůdkářství u Lipperta založil sudetský Němec z Žatce Josef Lippert a ve svém podniku nabízel například tatarák ze svíčkové, husí játra s lanýži, kaviár, šampaňské, paštiky a později také humrové chlebíčky. Sehnaly se zde špičkové pochutiny, které k nákupu vyzývaly především politiky, obchodníky a herce. Pravidelným zákazníkem byli třeba Vlasta Burian s manželkou.
Po válce museli Lippertovi, jakožto českoslovenští Němci, republiku opustit a jejich majetek propadl státu. Tím v roce 1945 věhlasné Lahůdkářství u Lipperta skončilo.
Dnes už je i Zlatý kříž minulostí
Třetím ze tří velikánů českého lahůdkářství byl Alois Zoufalý. Ten svůj um ve svém podniku představoval na počátku vzniku první republiky a zaměřoval se na francouzské delikatesy. V jeho sortimentu nechyběla žabí stehýnka, šneci a v neposlední řadě chlebíčky. V roce 1948 byl podnik rodiny Zoufalých znárodněn. Lahůdkářství však fungovalo nadále a od té doby si neslo název Zlatý kříž.
Obchod Aloise Zoufalého se původně nacházel na rohu pražské Jungmannovy ulice a Jungmannova náměstí, později se přesunul do menších prostor a hlouběji do ulice, avšak v rámci stejné budovy, která se roku 1931 stala kulturní památkou.
Budova, ve které se nacházely Lahůdky Zlatý kříž
Lahůdky Zlatý kříž překonaly zlé válečné časy, znárodnění, změny majitelů, revoluci i covidové období a fungovaly neuvěřitelných více než 100 let. Tak, jak je pamatuje dnešní generace, nabízely různé delikatesy, uzeniny, bonboniéry, alkohol, zákusky, množství salátů, pomazánek a přednostně více než sedmdesát druhů poctivých chlebíčků specifických tradičních chutí.
Ještě loňského prosince obchod fungoval a jeho majitelka poskytla rozhovor o jedinečnosti nejstarší prodejny nejen v Praze, Česku, Evropě, ale nejspíše i na světě. Promlouvala o pečlivé a poctivé výrobě chlebíčků nejen vlastníma rukama zaměstnanců, ale i srdcem. Také vyjadřovala návaznost na tradice tehdejšího zakladatele a pokračování v jeho velké energii a vůli. O to neuvěřitelnějším se tak stává definitivní konec tohoto místa.
Co bude dál?
Zlatý kříž nadobro uzavřel svůj vstup. Stále se mi nechce věřit, že již nevezmu za madlo dveří ozdobené zlatým křížem, nevstoupím do prodejny plné lákavých dobrot a nekoupím si svůj oblíbený chlebíček. Chutnal nezaměnitelně.
Copak asi za výlohou tohoto prostoru vznikne? Možná další z řetězce drahých kaváren, fast foodů nebo minimarketů, jimiž je vybaven nespočet historických ulic Prahy. Umístí sem vagóny s želé bonbóny, otevřou muzeum voskových figurín nebo se zde začnou prodávat kýčovité suvenýry?
O chlebíčky nepřicházíme
S uzavřením Zlatého kříže chlebíček zůstává a můžeme jej v tradičních i netradičních obměnách ochutnávat na nejrůznějších místech.
Nedávno jsem na doporučení navštívila bistro ve Spálené ulici. Z chladících vitrín na mě významně mrkaly krásně nazdobené chlebíčky, a přestože se ceny šplhaly k 50 korunám (nejnižší cena za chlebíček zde), neodolala jsem a tři kousky si nechala zabalit s sebou. Doma jsme ta designová dílka ochutnali. Šunkový s vajíčkem na mě působil méně výraznou chutí, rostbífový s křenem zaujal netypickou kombinací a výrazný chlebíček s pikantním salámem u nás zabodoval. Přesto jsme si na zadek sedli spíše z té ceny než z gastronomického prožitku. Tyto neotřelé kousky bych zařadila mezi lákavé, chutné, kvalitní a zajímavé. Vynikala čerstvá a křupavá veka, moderní podoba a netradiční kombinace surovin. A přestože ráda zkouším nové chutě, u chlebíčku již pro příště upřednostním oblíbenou klasiku.
Naše ochutnávka chlebíčků z bistra v pražské Spálené ulici
Klasický chlebíček si můžeme vychutnat třeba i ve dvou známých prodejnách s pobočkami v Praze a okolí. V prvním případě se jedná o obchody s lahůdkami, ve druhém stěžejně s cukrářskými výrobky. Známé prodejny mají své příznivce, protože rozhodně platí, sto lidí, sto chutí. Já však mezi ně nepatřím, proto budu hledat svého favorita jinde.
Udělej si chlebíček sám
Domácí chlebíček si každá domácnost vyrobí dle vlastních představ, zvyků a chutí, za použití domácích pomazánek, domácího bramborového salátu, kvalitních i domácích surovin a tím vzniká originální kousek, avšak ne jeden, neboť z jedné veky se jich zvládne připravit podle velikosti až na dva tácy. Tuto lahůdku tak povzneseme vlastníma rukama zas na novou úroveň.
Protože domácí chlebíčky nepřipravuji příliš často, převážně pro návštěvy nebo na oslavy, ráda si jednou za čas dopřeji jeden chutný kupovaný kousek. Těším se, až najdu tak uspokojivou náhradu, abych se netrápila pro oblíbence se šunkou a půlkou vejce na bramborovém salátu ze Zlatého kříže. Co však již nic nahradí je zaniklá historická tradice a jméno jednoho slavného lahůdkářství v centru Prahy.
