Článek
Naším bytem zní písnička Severní vítr, kterou si má devítiletá dcera ráda hraje na kytaru. A nebyla by to ona, kdyby nebádala nad významem textu písně. Text jsme si rozebraly a mluvily jsme i o filmu, s nímž je píseň spjata. A tak jsem se díky naší oblíbené písničce vydala do hloubky a po stopách mého oblíbeného filmu Vrchní prchni.
Na úvod pár základních informací
Filmová komedie Vrchní prchni vznikla roku 1980. Námět a scénář napsal Zdeněk Svěrák, film byl natočen v režii Ladislava Smoljaka a hlavní role ztvárnili manželé Josef Abrhám (Dalibor Vrána) a Libuše Šafránková (Helena Vránová). Ve filmu si také například zahráli Zdeněk Svěrák (soused Pařízek), Zuzana Fišerová (prodavačka v knihkupectví Libuše Douchová), Milada Ježková (paní Váchová z Deštnice v rybářské restauraci okradená i zachráněná falešným vrchním) nebo Dagmar Patrasová (krásná Manuela, manželka Vránova spolužáka Rudyho).
Píseň Severní vítr měla mít jiného zpěváka
K filmu Vrchní prchni si Smoljak vyžádal ústřední píseň o zlatokopectví, v níž se měla odrazit myšlenka honby za bohatstvím. Text vytvořil Svěrák a hudbu složil Jaroslav Uhlíř. Píseň byla připravena pro Pavla Bobka, který ji však odmítl nazpívat, a tak se poprvé Uhlíř uplatnil i jako zpěvák.
Scénář psaný pro jiného režiséra
Příběh o falešném vrchním zpracovaný do scénáře pro celovečerní film byl určen k režii Jiřího Menzela. Toho však příběh nezaujal a připadal mu příliš řídký. Zato Smoljak se rád díla ujal, protože v něm cítil velký potenciál a vnímal ho více autorsky než jen pohledem režiséra.
Příhoda, která inspirovala příběh o falešném vrchním
Zdeněk Svěrák si prý mezi představeními z tehdejší scény divadla Járy Cimrmana v Malostranské besedě odběhl na oběd. Když ve tmavém obleku s košilí a motýlkem vstoupil do blízké restaurace U Schnellů, dožadovali se u něj hosté zaplatit svou útratu. Svěrák hosty samozřejmě neinkasoval, sám se v restauraci naobědval a později svou zkušenost promítl do scénáře fenomenálního filmu.

Malostranská beseda, která svého času sloužila jako scéna divadla Járy Cimrmana. Ve žlutém domě vlevo za křižovatkou je restaurace U Schnellů.
Zajímavý příběh zhrzeného číšníka
Tento příběh film Vrchní prchni sice neinspiroval, ale prý se skutečně stal. Odehrál se v Anglii po 2. světové válce, kdy muže, který se živil jako číšník vyhodili z práce. Zhrzený číšník zosnoval mstu a v několika velkých restauracích, které dobře znal, se vydával za falešného vrchního. Brzy bylo jeho řádění zastaveno, byl odsouzen a zavřen na tři roky do vězení. Částka, kterou podvodně získal, činila v přepočtu 800 korun.
Spor o obsazení hlavní role
Svěrák si již při psaní scénáře představoval v hlavní roli Petra Nárožného. Smoljak se však s takovým obsazením neztotožňoval. Nárožného, v tu dobu často obsazovaného do role „vzteklého blbce“ jako fantoma restaurací pro svou komedii neviděl. Nepřál si, aby mu divácká očekávání měnila dějové pojetí díla a také nechtěl humor na první pohled, proto se rozhodl pro herce činohry Josefa Abrháma a očekával, že do filmu dostane humor jemněji.
Popravdě si neumím představit, že by falešného vrchního zahrál někdo jiný lépe než právě Josef Abrhám. Opovažuji se zhodnotit, že svou roli ztvárnil mistrovsky a s vážností, lehkostí, přirozeností i elegancí perlil nejen slovy, ale také gesty.
Scéna s významnými herci musela z filmu pryč
Dramaturg Filmového studia Barrandov rozhodl, že filmový obraz, kde si zahráli Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý a Jiří Suchý bude z filmu odstraněn. Vystřižená pasáž pojednávala o falešném vrchním, jak chce inkasovat umělce v divadelním klubu, ti mu však odmítají zaplatit, protože se jim dle zvyklostí útrata připisuje na účet. K vystřižení scény došlo kvůli zákazu natáčení pro Jiřího Suchého.
Malé role pro blízké aneb hraje celá rodina
Smoljak jako režisér vždy rád do svých filmů obsazoval kamarády, známé a rodinu. Ve filmu Vrchní prchni si zahrála téměř celá jeho rodina. Třeba manželka Dáša se objevila jako host v restauraci horského hotelu. Smoljakova maminka si zahrála roli zaskočené ženy, které se ptá Pařízek u Vránova domu, jestli už šel Prdlavka domů. Pařízkova syna, který u auta hlásil: „Levé přední bliká,“ „Pravé přední bliká,“ „Světla svítí,“ ztvárnil Smoljakův syn Filip. Syn David platil falešnému vrchnímu na zasněženém parkovišti horského hotelu za celou výpravu a jedna ze Smoljakových dcer se vezla sněhem na saních tažených psím spřežením, které řídil sám Smoljak.
Pařízek Vránové představuje inženýra Králíka
Poněkud absurdní scéna, kdy Pařízek vede Vránu představit Vránové jako inženýra Králíka se málem do filmu nedostala. Tvůrci uvažovali, že nesmyslnou scénu odstraní, ale hercům se velmi líbila, a tak si její natočení prosadili.
Navíc facka, která přilétla, nebyla ve scénáři, a nakonec jich letělo hned několik kvůli různým záběrům z různých úhlů.
Remake této nezapomenutelné scénky později natočil režisér Jakub Kohák jako upoutávku na filmový festival Fresh Film Fest 2005.
Trojkolka Velorex
Hlášky spojené s Velorexem: „Já nevim, já to dávám do čistírny,“ „Jak se tam do toho vlastně leze, prosim vás?“, „Jako za kulomet, pani, přikrčit a mírně zaklonit,“ „Strčil byste do mě?“
Trojkolka Velorex se stala symbolem filmu, proto nutno zmínit, že jde o jedinečný vůz s plátěnou karoserií vyrobený konstruktéry bratry Stránskými v Československu. Původně malosériovou výrobu po znárodnění podniku nahradila výroba vozů pro invalidy ve velkém družstvu a celkem se jich vyrobilo 15 300 kusů.
Věta, která ve filmu nezazněla poprvé
„Věřím, že důvěru ve mě vloženou nezklamete,“ nezaznělo ve filmu poprvé. Kromě tohoto prohlášení Daliborem Vránou jako falešným vrchním při shromáždění číšníků u Vřídla v Karlových Varech ji vyslovil také Vlasta Burian ve filmu Katakomby, když byl jmenován generálním tajemníkem (v přiloženém úryvku filmu se věta objeví v čase 2:56).
Po stopách natáčení v Praze
Tlačítko, které se mačká zády, padající roleta nebo za pokladnou knihkupectví pronesený dotaz „Polívčička byla, prosím?“, to vše a mnohem více se stalo v knihkupectví, na pracovišti Dalibora Vrány, které se nacházelo na křižovatce ulic Žatecká a Kaprova poblíž Staroměstského náměstí. Knihy se zde skutečně prodávaly od roku 1933 do 2016, kdy se bohužel prostory proměnily v bistro a nyní je zde provozována jedna z poboček velkého řetězce kaváren.

Bývalé knihkupectví, které nyní slouží jako jedna z mnoha poboček řetězce kaváren na křižovatce ulic Žatecká a Kaprova u Staroměstského náměstí.
Zato restaurace U dvou koček na Uhelném Trhu, která pamatuje hlášku: „To je celá věčnost, člověče, já už mám úplně odkrvenou ruku,“ a kde si Vrána přišel k 500 korunám za jedno pivo, funguje téměř nezměněná dodnes.

Restaurace u Dvou koček Na Uhelném trhu v centru Prahy
Restaurace Dubonnet, kde hrál Darek Vrána jako miláček publika na housle, se nacházela na křižovatce ulice Dlouhá 43 a Revoluční. Dnes se zde nachází jedna z mnoha poboček řetězce rychlého občerstvení.

Bývalá restaurace Dubonnet na křižovatce ulic Dlouhá a Revoluční na Náměstí republiky. Vlastní fotku jsem upravila smazáním nápisů rychlého občerstvení.
V domě U tří čápů v restauraci Valdštejnská hospoda na Malé Straně se Dalibor Vrána setkal s Manuelou a při té příležitosti zinkasoval německého hosta. Při náhodném setkání se sousedem Pařízkem se musel vydávat za smyšleného inženýra Králíka.

Dům U tří čápů s restaurací Valdštejnská hospoda na Malé straně
Před restaurací U Zelené žáby v ulici U Radnice 8 poblíž Staroměstského náměstí parkoval Dalibor Vrána svůj Velorex, kterým naboural do zaparkovaného vozu číšníka. Klidný Vrána reagoval slovní perličkou: „To je hardák, pane, ten neublíží, ten leští“. Znak žáby na domě zůstává, ale restaurace si nese již nový název.

Dům U Zelené žáby s bývalou restaurcí stejného názvu, dnes již přejemnovanou.
Restaurace Rotisserie v Mikulandské 6 poblíž Národní třídy přivítala filmovou oslavu úspěšné promoce, kde se sem rodina právníků chystala také na budoucí oslavu budoucího vnuka. Ovšem jen do té doby, než jim plány překazil falešný vrchní. V současnosti se na místě Rotisserie nachází bar, ale na chodníku si lze přečíst vydlážděný původní název restaurace.

Vydlážděný kus nápisu bývalé restaurace Rotisserie před nynějším barem v Mikulandské ulici poblíž Národní třídy.
„Ústí není Praha,“ prohlásil Dalibor, než inkasoval tučnou částku za svatební hostinu v restauraci v pražské Krči. „Syn se žení dvakrát, třikrát za život, ne?“ Sídlištní restaurace ukončila svůj provoz v polovině 90. let a od té doby jsou původní prostory budovy využívány jako obchody, sklady, supermarket a pivnice.
Honosná vila v Říčanech u Prahy
Setkání abiturientů na začátku filmu představuje život jednoho chudého knihkupce a jeho přílišné náklonnosti k ženám. „Já jsem po maturitě se vyučil jako knihkupec, pak jsem nastoupil jako knihkupec a jsem pořád knihkupec.“ K velkému setkání Vránovo spolužáků po letech došlo v domě nazývaném Vatlachova vila v Říčanech u Prahy v Černokostelecké ulici.
Rybářská restaurace
„Teď stačí, abyste se podrbal na hlavě a máte u stolu vrchního.“ Další filmový výjev proběhl v prostorech loděnice Českého Yacht klubu v Podolské ulici v Praze. Dřevostavba budovy loděnice, která byla vybudována v roce 1912 je zapsána na seznamu chráněných památek.

Pohled na Yacht klub v Podolí
Právě zde se také odehrály trable staré paní Váchové ztvárněné Miladou Ježkovou s platbou nejen za drahé preclíky a čočolovou/čočovou polévku falešnému vrchnímu. Zvláštní výraz pro čočkovou polévku (ve filmu zní jednou čočová a podrhuhé čočolová) pochází z raného dětství Zdeňka Svěráka. Jeho maminka se tehdy chlubila sousedkám, jak Zdeněk umí mluvit a ptala se ho, jakou polévku má nejraději a on odpovídal „šošolovou“.
Pár kroků z Žižkova na Vinohrady, domů k Vránovým
Dům, kde bydlel Dalibor Vrána s rodinou se nachází ve Vozové 4 na pomezí Vinohrad a Žižkova, ale spadá ještě pod Vinohrady. Garáž, kde pan Pařízek parkoval své auto je v tomtéž domě.

Dům se žlutou fasádou ve Vozové ulici 4, Vinohrady. Natáčelo se v bytě ve 2. patře, v prvních 2 oknech zprava. A Pařízkova garáž poškozena graffiti.
Na křižovatce ulic Vozové a U Rajské zahrady (již Žižkov) se nechal Vrána ve Velorexu nejednou roztlačit.
Nové auto, na které si Vrána nakradl peníze, parkoval v blízké Bořivojově ulici na Žižkově. Zajímavostí je jistě i fakt, že se v této ulici nachází dům, který se stal domovem filmové rodiny Homolkových při natáčení známé filmové série.

Bořivojova ulice na Žižkově, kde Vrána parkoval nové auto a natáčely se příběhy o rodině Homolkových.
Nad Vozovou ulicí je umístěna zastávka autobusové linky číslo 101, která na počest filmu nese název „U Prdlavky“. Prdlavkou ve filmu přezdívali sousedé Dalibora Vránu kvůli jeho plátěné trojkolce.

Autobusová zastávka spoje 101 s názvem U Pradlavky
Vrchní řádí ve Špindlerově Mlýně
Zimní scéna s inkasováním platby za celou výpravu na zasněženém parkovišti se odehrála před hotelem Hubertus.
V hotelu Montana si Dalibor Vrána příliš nenakradl, větou: „Tady inkasuje pan Mokříš,“ jeho řádění zastavil filmový ředitel hotelu, který příliš nezná svůj vlastní personál.
Karlovy Vary
Záběr z grandhotelu Pupp, kdy číšníci nenápadně pronásledují falešného vrchního, který kasíruje hosty, vznikl jako vůbec nejdelší záběr bez střihu trvající minutu a půl. Stalo se tak proto, že vedení hotelu nesouhlasilo s uzavřením restaurace kvůli natáčení na příliš dlouhou dobu.
Honička vrchních za falešným vrchním se natáčela mimo jiné na Mlýnské kolonádě. A na stejných filmových místech se na počest filmu a herce Josefa Abrháma pořádalo několik soutěžních běhů výčepních v rámci Mezinárodního filmového festivalu.
Příběh motorestu
V motorestu U čtyř kamenů koupil Dalibor Vrána víno na třídní sraz a současně si ho zde poprvé spletl opilý host s vrchním. Motorest vybudovaný v roce 1972 na křižovatce komunikací Stará Boleslav – Tuřice a Hlavenec – Podbrahy se stal na konci 90. let ruinou a byl zbořen. V roce 2011 byla na jeho místě postavena unikátní největší dřevěná koliba v Evropě. Bohužel ta v listopadu 2017 lehla popelem kvůli vadnému komínu. Nyní je toto místo sjezdem z dálnice D10 na Hlavenec a stojí zde benzínová pumpa.
Závěrem
Je tomu už pár let, kdy se mi chtěl známý pochlubit svou znalostí Česka a tím, jak je mu blízké. Vytáhl z rukávu pár hlášek z filmu Vrchní prchni. Pobavila jsem se a smekla nejen za to, že je Američan, který češtinu studuje a perfektně ji ovládá, ale i proto, že se aktivně zajímá o českou kulturu.
Myslím, že si vybral vynikajícího průvodce češstvím, s ukázkou života v období 70. let, se zajímavým námětem a trochou filozofování, současně mohl nahlédnout pod pokličku nadstandardního humoru, nezapomenutelných hereckých výkonů, famózních dialogů a legendárních scének a hlášek.
Zdroje: ČSFD - Vrchní prchni -zajímavosti; Kinobox - zajímavosti; Kinobox Vrchní prchni článek; Filmovky - Vrchní prchni; YouTube - Tady se točilo - Vrchní prchni; Novinky.cz - Běh výčepních; idnes.cz - Běh výčepních; Seznamzpravy.cz - Motorest čtyři kameny lehl popelem; Filmová místa - Vrchní prchni; Kafe.cz - Jak spolu hráli Šafránková a Abrhám