Článek
Mrazivé předvánoční odpoledne nás zavedlo do centra Prahy. Procházka klidnými zákoutími, odlehlými uličkami i několika frekventovanými turistickými cíli nám přiblížila Štědrý večer a připravila nemilou zkušenost.
Staroměstské nebo Václavské náměstí bez turistů je v denním i večerním čase iluzí, tím spíše pak ve vánočním období, kdy se obě náměstí proměňují ve vánoční trhy. Stánkaři nabízejí občerstvení, nápoje i suvenýry za ceny vyšponované do astronomických výšin. Nabídka pečených kaštanů, punčů, pražské šunky, trdelníků, svíček i chlupatých beranic zve k nákupu všechny, kteří si v odlescích vánočních světýlek slibují krásnou a klidnou sváteční atmosféru, jenž se pod rouškou tlačenice mezi stánky až tak pohodově netváří.
Pražské Staroměstské náměstí s vánočním stromem ze dne 24.12.2025
K historickému centru Prahy tíhnu, ale procházka v davu mě příliš neláká, proto si užíváme příjemné a méně známé uličky, průchody, zkratky, až se ocitneme na kraji Staroměstského náměstí, abychom jen krátce zahlédli letošní vánoční strom. Ke stánkům a orloji se nepřibližujeme a znovu se ztrácíme příjemnějšími cestami od houfů a tlačenic pryč.
V historickém centru Prahy mám moc ráda malé uličky bez davů
Přibližujeme se k trhům na náměstí Republiky, kde zimou prokřehlí podléháme představě malého zahřátí a vůni svařáku. Částky 60 korun za svařák a 120 korun za horkou čokoládu jsme se rozhodli vydat. Svařák je tu oproti jiným místům levnější, tak jen doufáme, že bude chutný. Muž ze stánku nám podává dvě svařená vína a jednu horkou čokoládu. Bez vysvětlení si žádá 390 korun a s penězi za naši útratu dostává otázku, zda si tím také platíme zálohu za kelímky či co? Prodavač jen arogantně prohodí: „Kelímky vracejte!“ a věnuje se dalším ve frontě. S odpovědí jsme se spokojili, ale s mužovou arogancí vůbec.
Poblíž stánku popíjíme horké nápoje z pevných plastových kelímků s vánočními motivy podle Josefa Lady, a přitom pozorujeme šum kolem stánku. Zjišťujeme, že ani jiní zákazníci nedostávají informaci o ceně složené z části za nápoje a zálohy za kelímky. Informace není ani nikde napsána. Většina zákazníků odchází od stánku nevratně, a tak jistojistě některé kelímky v lepším případě končí jako nevyžádané suvenýry a mnohem hůře v odpadkových koších.
Svařáky nechutnaly špatně a trošku nás i zahřály, u srdce však nikoliv. Nápoj, který měl být horkou čokoládou jsme dopili jen pro vyprázdnění kelímku. Chuť rádoby „čokolády“ neměla s tímto nápojem nic společného a bohužel jsme usoudili, že i „horká čokoláda“ z automatu chutná lépe.
Horkou čokoládu na fotce, kterou prodávají v naší oblíbené kavárně, jsem u stánku nečekala, avšak cenou se ta stánková kvalitní čokoládě vyrovnala
Prázdným a pěkně malovaným kelímkům dávám sbohem, nepotřebuji je, a proto je stánkaři předávám se slovy: „Mohu vám vrátit tři kelímky?“ Muž si je přebírá a štosuje si jeden na druhý a druhý na třetí. Poté mi vkládá do dlaně stovku. „Nemáte mi vrátit 50 korun za kelímek?“ ptám se důrazně. Muž podrážděně reaguje: „Už vám to dávám.“ A dodatečně v pokladně loví 50 korun.
Mužovy zlé úmysly byly zjevné. Po takových setkáních vždy lituji, že nejsem pohotová, ráznější a nedokážu dalšímu takovému jednání zamezit. Konejším se, že snad většina zákazníků toho muže odhalila a ošálit se nenechala. Bohužel však mužovy pokusy mluví o opaku, a proto buďme obezřetní a nenechme se okrádat.
