Článek
V tajemných pražských uličkách, po poloprázdném Staroměstském náměstí nebo na Kampě jsem ráda skotačila už jako malá holka, když jsme tu s mámou a bráchou bydleli ve starém činžovním domě. Dávno už v historickém centru nebydlím, ale velmi ráda se sem vracím. Lákají mě zákoutí nasáklá historií a příběhy, které jsou staré stovky či jen desítky let.
Neřesti v Perlovce
Sešli jsme se poblíž pověstné Perlové ulice, která je známým symbolem neřesti. Historie Perlové ulice sahá až do středověku a její původní název byl „Na písku“. Později se jmenovala podle kdysi zde umístěné branky v hradbách vedoucí ke kostelu „U Fortny k Panně Marii Sněžné“. Název Perlová získala ulice v roce 1769 nejspíše po šlechtici panu z Perlštejna, který v ulici vlastnil jeden z domů.
Za socialismu a následně v divokých devadesátých letech se Perlová ulice nechvalně proslavila prostitucí. Přes den jedna z mnoha pražských uliček, ale po setmění se zde mezi Jungmannovým náměstím a Uhelným trhem procházely výrazně nalíčené holky na vysokých podpatcích a v minisukních. Pasáci bděle kontrolovali své zájmy a neřestnou atmosféru občas narušila obhlídka muži zákona.
Rozmístění lehkých holek po ulici mívalo svá pravidla. Její horní část byla nejprestižnější a postávaly zde ty nejzkušenější, které si své místo vysloužily a mezi sebe nikoho nového nepustily. Níže se prodávali muži a nabízely se ženy na privát. Ve spodní části ulice nebo až pod ulicí na své klienty čekaly ty nejlevnější prostitutky.
V roce 2008 pak pouliční prostituci narušila, avšak zcela nevymýtila městská vyhláška. Z Perlové ulice se prostitutky odsunuly hlavně na priváty a do podniků nabízejících sexuální služby.
Zákon, který by prostituci zakazoval nebo povoloval, neexistuje. Městská vyhláška však otevírá městům a obcím možnosti vydat vlastní nařízení, která upravují pravidla chování v konkrétních lokalitách, ulicích, náměstí či parcích veřejného prostranství.
Recesní pomník prostitutkám v Perlovce
Pamětníkem dob, kdy Perlová ulice patřila kněžkám lásky je pan Cibulka z místního uzenářství, které tu funguje již od roku 1842, kdy obchůdek vlastnili jeho předci. Kolem roku 2010 se na domě uzenáře Cibulky s jeho souhlasem objevila pamětní deska „Padlým ženám“, která je připomínkou nedávné historie, ale také recesí. Stačí si přečíst dovětek, v němž je zvýrazněný pouze text: „Čest jejich p… “.
Pamětní deska v Perlově ulici v Praze
Příběh naší průvodkyně
Na první pohled obyčejná žena v letech, u níž by nikdo nehledal tak neobyčejné prožitky. Do její tváře se důkazy drogové závislosti, prostituce ani psychické nemoci nezaryly, dokonce ani léta v podobě vrásek nebyla příliš patrná. Její pohled působil upřímně a projev byl zcela otevřený.
Svěřila se se svou touhou po bohatství, kvůli níž se už v pubertě vydala špatnou cestou. Překážky jí do života kladly neutěšený způsob života, špatná rozhodnutí i její psychická nemoc.
Příběh její prostituce se začal psát kousek pod Perlovkou na Uhelném trhu, kde nezkušená, vystrašená, ale přesto odhodlaná vyčkávala na svého prvního zákazníka. Plno zkušenějších holek pro ni místo v ulici neuvolnilo, proto se do horní části Perlovky musela teprve propracovat.
Výslechy prostitutek kvůli vraždě
Na Uhelném trhu poblíž Perlovky se nachází restaurace U dvou koček, proto když se v roce 1981 vyšetřovala hrůzná vražda místního kuchaře, kriminalisté vyslechli také nespočet lehkých holek z Perlovky. Zkušenost s výslechem k tomuto závažnému případu vraždy nabyla také naše průvodkyně.
Restaurace U dvou koček v Praze místo, kde se natáčel film Vrchní prchni, ale také místo brutální vraždy.
Zavražděný kuchař restaurace s useknutými pažemi
Tehdy byl v ranních hodinách v restauraci U dvou koček bez známek života a bez paží nalezen místní kuchař. Horní končetiny si vrah z místa činu odnesl jako děsivý suvenýr. Neúspěšné vyšetřování se začalo objasňovat až po třech letech při výpovědi prostitutky, která měla dříve s vrahem (Jiřím Doležalem) poměr. Podle vyšetřovatelů se psychopatický Doležal se svými kamarády vloupal do restaurace, kde je však překvapila přítomnost kuchaře, kterého následně Doležal brutálně napadl tyčí, usmrtil a řeznickou sekyrou mu usekl obě paže.
Při vyšetřování případu se při výsleších rýsoval i jiný motiv než vloupání a krádež. Motivem, který se však neprokázal, mohlo být kuchařovo falešné hraní karet v restauraci, což by zapadlo do morbidního symbolu useknutých rukou.
Reálně se po hrůzném činu z restaurace ztratilo jen pár láhví nepříliš kvalitního bílého vína a několik kartónů cigaret.
Příběhy dalších míst a životní cesta průvodkyně
Se zastávkami jsme prošli kus centra a vyslechli si povídání o několika hotelech a podnicích, o sexuálních praktikách, sexuálních zákaznících, vzniku závislosti na drogách, bezdomovectví a také o znásilnění.
Zakončení na neutěšeném místě
Poslední zastávkou naší procházky se stal pražský Sherwood, tedy Vrchlického sady u Hlavního nádraží. Neutěšené místo, kde blikající majáky aut a zásahy záchranářů nebo policistů jsou na denním pořádku.
Hlavní nádraží v Praze
V parku jsme se zastavili u nízké betonové zídky, za níž se rozprostíraly deky, spacáky, odpadky a malý dětský stan. Nechyběli ani obyvatelé provizorního přístřeší, kteří na nás pokřikovali a žadonili o drobné.
Vrchlického sady u Hlavního nádraží v Praze
Závěrem nám průvodkyně skromně odhalila sílu vyhraného boje se závislostí na drogách. Mluvila o své touze žít obyčejným a klidným životem, který se jí naštěstí daří posledních pár let udržovat. Životní cesta tak změnila mladou dívku prahnoucí po bohatství ve zkušenostmi oprýskanou skromnou ženu, která bydlí, pracuje a spokojeně vyjde s několika málo tisícovkami měsíčně.
