Článek
Žije na ulici. Udělal mnoho chyb, které ho k tomuto životu odkázaly, ale mnohé se snaží napravit. Vyléčil se ze závislosti a začal pracovat. Svou prací předává svůj životní příběh silně kořeněný o zážitky ze svého mládí v divokých devadesátých letech, upřímně mluví o své orientaci i o místech, kde prožil své smutné i divoké dny. Našel uplatnění v sociálním podniku Pragulic, prostřednictvím něhož představuje centrum Prahy neutěšeným pohledem bezdomovce… průvodce.
Naši skupinku Prahou provází muž bez domova
Necítíme k němu odpor, nevnímáme ho jako zavrženíhodného a s napjatým sluchem vnímáme každé jeho slovo. Nabral špatný směr, potkalo ho mnoho pádů, zažíval euforii, povznesení a poté drsné prozření. Žil nezodpovědně, ale měl také smůlu, udělal mnoho chyb, a právě teď stojí před námi, aby je napravil. Je životem protřelý, ale také ponaučený a pokorný. Není troskou, odrazil se ode dna, stoupá a předává důkazy, že se z něj stává ten, kdo boří mýty o bezdomovectví.
Přiblížil nám také svůj pohled na některé skupiny bezdomovců. Třeba na lidi klečící na dlažebních kostkách u Prašné brány se skloněnou hlavou, kteří žebrají do čepice. Nebo zapáchající morousy s dlouhými vousy, ve špinavém oblečení a igelitkou plnou odpadků. A také na osoby pro žebrání zneužívající a týrající němé tváře. Všechny takové považuje za ostudu bezdomovců. Navíc tito lidé nastavují společenský obrázek bezdomovce, přestože ukazuje jen špičku ledovce.
Smradlavý, zarostlý a špinavý somrák
Něco na tom bude. O lidech bez domova máme často jasné představy… jsou špinaví, smradlaví, žebrají, opíjejí se krabicovým vínem, spí pod mostem, jsou obklopeni odpadky, nepracují… Sociální stigmata nám však udávají zkreslenou realitu.
Být bez domova neznamená páchnout
Dozvídáme se, že každý, kdo se dostane do nouze, má dost možností být čistý, oholený, mít teplé oblečení, nezůstat hladový a může přespat v teplé posteli. A nejen to. Pro lidi v nouzi a bez domova je také dostupná zdravotní péče, psychologická pomoc, sociální i právní podpora.
Za noclehárnami, poskytnutí ošacení, lékařskou péčí, gulášem zdarma, sklenkou vody nebo přístupnou toaletou se však skrývá nespočet organizací, dobrovolníků, jednotlivců, aktivit měst, městských částí, obcí, anebo soukromých firem tvořících síť solidárních podniků.
Malé příklady velké pomoci bezdomovcům
Program Homeless blues funguje již od roku 2013 a vznikl díky aktivitám představitelů úřadu Městské části Prahy 9. Program nabízí vybraným lidem bez domova bydlení v unimobuňkách a k tomu práci hlídače i úklidu ve vyhrazeném okolí unimobuňky.
Magistrát města Plzně se tímto funkčním projektem Homeless blues inspiroval a v roce 2024 začal za dotační podpory s budováním obytných přístřešků pro lidi bez domova. Za realizací projektu zvaného Safety first stojí spolek SISU, který dané lidi bez domova vytipoval a zajistil výstavbu několika přístřešků, včetně malého domku na odstavném parkovišti. Domek na plzeňském parkovišti složí jako domov partnerskému páru bezdomovců, který navíc získal i práci v podobě ostrahy parkoviště a udržování pořádku.
New Leaf Česko jako nový unikátní projekt nalezl inspiraci v Kanadě. Ředitelka neziskové organizace Neposeda, z.ú. si zajistila půjčku na 4 milióny korun, které následně po 100 tisících rozdala 40 vybraným lidem bez domova. Projekt zkoumá a sleduje čtyři skupiny těchto lidí, včetně těch obdarovaných a jejich cest k návratu do běžného života nebo setrvání v beznaději, efektivní či neefektivní využití finanční pomoci, práci s podporou sociálních pracovníků a čerpání veřejných služeb. Součástí projektu je také natáčení dokumentárního filmu Sázka na důvěru představující životy a osudy obdarovaných lidí bez domova.
Vlastní i velmi blízká zkušenost
Každý si neseme svůj vlastní životní příběh, někdy se dostaneme na scestí, a pak stačí jeden krok doleva namísto doprava a topíme se v bahně hnusu.
O bezdomovectví by mohl vyprávět můj bratr, když byl jako kluk na útěku z diagnostického ústavu. Můj kamarád, když se neúspěšným podnikáním zadlužil a přišel kromě peněz o ženu, děti i domov. A také já, když jsem jako 17letá holka ze špatných rodinných poměrů, odešla za láskou a přebývala půl roku v garážích, ve stanu, a chatce v kempu.
Odkud se berou bezdomovci?
Někdy člověk vychází ze silně narušeného rodinného prostředí nebo svou rodinu vůbec nepoznal a vyrůstal v dětském domově. Propadne závislosti na alkoholu, drogách nebo hazardu. Ztratí práci, naletí podvodníkovi a přijde o peníze a majetek, zadluží se a ztratí střechu nad hlavou. Rozpadne se mu vztah, rodina a nemá kam jít. Nebo s jeho životem zamává vážná nemoc, smrt blízkého či vážné psychické problémy. Životní katastrofy sráží k zemi a jen těžko se zase vstává.
Jistěže, každý se „pere“ se svým osudem po svém a jsou mezi námi i tací, kteří jdou snad odjakživa problémům se svou komplikovanou povahou vstříc. Nerespektují pravidla, autority, zákony, používají agresi, vyhýbají se zodpovědnosti a vymezují se proti všemu a všem. Takovým těžko pomáhat, protože jsou i ve svém neštěstí určitým způsobem šťastní a nenechají se omezovat státem, zaměstnavatelem, pronajímatelem, nikým.
Pomáhat, či nepomáhat?
Nejvíce naši pomoc potřebují ti, kteří si o ni neřeknou. Hodit žebrákovi pár mincí do dlaně nepovede k žádnému prospěchu. Vaše mince se spolu s dalšími promění v alkohol nebo drogy, a pokud narazíme na žebráka třeba se psím doprovodem, námi poctivě vydělané peníze mohou končit v rukou organizovaného gangu.
Naopak přínosné je pomoci třeba pracujícímu člověku bez domova koupí časopisu Nový prostor, přispět svým vyřazeným ošacením nebo obuví do charitního šatníku, věnovat nadbytečné potraviny do sdílené lednice, koupit nocleženku pro spánek pod střechou a v teple nebo si zajít na pražskou prohlídku s průvodcem bez domova.
