Článek
Ležím v posteli a cítím silné bolestivé pnutí na srdci, brní mě levá ruka a lapám po dechu. Je noc a vím, že to může být vážné. Bojím se. Vypadá to jako infarkt… Přesto nemám odvahu vytočit linku 155. Co když jsem jen příliš přecitlivělá? Vždyť je mi trochu přes 40, nemám tak zlou životosprávu a…? Já vím, na věku nezáleží. Mám strach! Bojím se zvednout telefon a vytočit záchranku. Dokonce mám v mobilu aplikaci pro první pomoc v případě nouze, ale taky ji nepoužiji. Nechci vyvolat poplach. Nevím, jestli je to oprávněné. Co když nejde o nic vážného? A k tomu, nechci nikoho obtěžovat. Třeba to za chvíli přejde…
Probudila jsem se. Je ráno. Stále se mi hůř dýchá, ale je to lepší a na hrudi ani v ruce mě už nebolí. Žiju! Číslo nouze jsem nevytočila a podařilo se mi usnout. Nejsem na sebe hrdá, co když by to bylo vážné. A ten velmi nepříjemný stav musím rozklíčovat. Už to nechci okusit znovu.
Klepu na dveře praktické lékařky, která mě kárá: „Proč jste si proboha nezavolala záchranku?“. Měří mi EKG, poslouchá dech a telefonicky konzultuje můj stav s lékařem v nemocnici. EKG je v pořádku, ale to ještě nemusí nic znamenat, prý mě pošle do nemocnice, protože příznaky vyžadují důkladné vyšetření. Volá mi záchranku, samotnou mě nikam jít nenechá.
Rychlá pro mě přijíždí a opravdu rychle mě převáží do nemocnice. Přijímají mě na urgentním příjmu. EKG, sono, rentgen srdce a plic, odběry, monitor a k tomu čekání na výsledky. Dlouhé čekání.
Sněhobílé závěsy kolem nemocničního lůžka jsou zatažené, ale zvuky a slova ke mně doléhají až příliš zřetelně, než abych je nevnímala. Kapačka neslyšně zásobuje a v pravidelných intervalech hlasy v místnosti protíná jeden tlakoměr po druhém.
Přiváží nového pacienta, který velmi hlasitě dýchá. Záchranář ho napomíná: „Dýchejte prosím normálně!“ Asi čtyřicetiletý muž svůj dech zklidňuje, ale začíná zmateně hledat telefon, aby zavolal své přítelkyni. Lékař z urgentního příjmu pacienta uklidňuje a doptává se na jeho stav. Vystrašený muž vypráví o preventivní prohlídce u lékaře, při níž ho přepadl silný třes a omdléval. Praktik proto přivolal záchranku. Teď tu muž leží, vyjadřuje strach o svůj život a rozklepaným hlasem jmenuje rodinnou anamnézu. Zmiňuje také několikadenní bolest zubu, otok dásně a teploty, které chtěl vyřešit zítra u zubaře. V obavách následně telefonuje své matce, aby ji ještě slyšel. Sestřička pacienta uklidňuje, že je pod kontrolou a má tu nejlepší péči. Výsledky vyšetření muže potěšily, přesto však jeho strachy nadobro nezahnaly. Protentokrát si odnesl novou zkušenost a doporučení na promptní návštěvu zubaře, a tím odstranění zánětu v zubu.
Starší žena tichým a klidným hlasem mluví o svém kolapsu při oslavě narozenin své příbuzné. Příčinou je velmi vysoký krevní tlak. Blízkých a oslavy si neužila, nestihla ochutnat dort ani předat dárek, ale je klidná a zdravotníkům dává najevo velkou důvěru.
Žlutý mladík netrpělivě čeká na výsledky vyšetření. Je u něho podezření na hepatitidu nebo cirhózu jater. Prokázána je alkoholová hepatitida a příčina je jasná, protože ještě nyní v jeho krvi koluje více než 2 promile, přestože alkohol požil už včera. Lékař varuje před nebezpečnými následky a stanovuje další nezbytné kroky proti závažnému stavu.
Zmatený stařík neodpovídá na dotazy lékaře, nesouvisle popisuje události bez návaznosti na jeho zdravotní stav, pak zmíní i jednu dávnou zdravotní příhodu. Lékař trpělivě naslouchá, cíleně se doptává, až se starý pán konečně rozpomene, co se mu před jízdou sanitkou stalo. Pád v bytě na podlahu a s tím spojená bolest krční páteře.
Arogantní žena středního věku se s doktorem před propuštěním dohaduje o medikaci a léčbu odmítá. Záchranku si zavolala kvůli opakujícím se zdravotním obtížím, což přiznala až posléze. Lékař je empatický a nabízí i alternativní možnosti, avšak žena se stále dohaduje a odmítá pomoc.
Nesmutnější příběh přišel s pětapadesátiletým mužem. Z ošetření mokvajících bércových vředů ambulantní lékař poslal pacienta k hlubším vyšetřením na urgentní příjem. Rozsáhlá poškození celého organismu, nepříznivý krevní rozbor, špatná funkce srdce, plic i jater. Pán dlouhých 6 let nechodil k lékařům. Poslední roky pečoval o svou nemocnou maminku, ale své zdraví opomíjel. Jako jeden z mála pacientů dnešního dne byl ve velmi vážném stavu převezen k hospitalizaci.
Po 8 hodinách čekání jsem se dočkala i já. Lékařka mi oznámila, že jsem zdravá. Závažně vyhlížející obtíže způsobil nedostatek draslíku. Navíc prý i jeho nadbytek dokáže způsobit podobné nepříjemnosti. Draslík jsem jisto jistě vyloučila při teplotách, žaludečních a střevních obtížích a ani minerálky a iontové nápoje mi ho nepomohli dostatečně doplnit. Propuštěna z nemocnice jsem si draslík doplnila předepsanými tabletkami v předepsaných zvýšených dávkách a přinesla jsem si domů nejen novou zkušenost.
Za plentou nemocničního lůžka jsem vyslechla příběhy z každodenního života lidí, kteří léčí, pečují, zachraňují. A také příběhy lidí, kteří se náhle stanou pacienty, jde jim o život, zdraví nebo je zachvacuje strach, starost, panika nebo odevzdanost. Nechci se stát někým, kdo si přijde pro pomoc pozdě a ublíží tak nejen sobě, ale hlavně svým nejbližším.
Poté, co si můj dospělý syn vyslechl mou příhodu, oprávněně mě pokáral. Vyřkl to tak hezky, a přitom zcela otevřeně, jak to jen milované dítě (byť dospělé) umí. I má devítiletá dcerka se ke svému velkému bráchovi přidala a já si uvědomila, že jsem opravdu neměla hledat důvody, proč si záchranku nevolat. Riskovala jsem svůj život a podhodnocovala ho pro obavy, že někomu budu na obtíž, nevěřila jsem sama sobě a projevům svého těla a tím vším jsem degradovala také své blízké, které o mě přijít nechtějí.
S velkými obavami mé vyprávění o příhodě poslouchali také moji další blízcí a přátelé. Překvapil mě jejich přístup, z něhož jsem pocítila, že tu na světě mám lidi, kteří mě mají opravdu rádi.
Přestože můj stav neměl vážné příčiny, tvářil se tak. Vím, že pokud by se u někdo z mého okolí takové příznaky objevily, nebudu váhat ani vteřinu a vytočím 155. Poučena, udělám to stejné i pro sebe.
Stále myslím na mladíka, který si svým nezodpovědným přístupem zničil zdraví. Myslím i na pána, kterého možná už ani naši zázrační doktoři, pokročilá medicína a zdravotnické technologie nedají do pořádku. Přitom mohl mít před sebou ještě mnoho let života, kdyby své zdraví neodsouval na druhou kolej, nezanedbával preventivní prohlídky a nepodceňoval příznaky.
