Článek
Ubytovali jsme se ve skromnějším hotelu na kraji města. V ceně zvýhodněného ubytovacího balíčku jsme si koupili pobyt s romantickou večeří. Milá recepční nám sdělila podrobnosti k ubytování i službám a předala klíčky od pokoje. Na pokoji nás uvítaly labutě složené z ručníků a na stolku láhev sektu.
Jarní počasí přes den ukazovalo svou hřejivou sílu slunečních paprsků, za to večery a noci ještě ukrývaly chlad. Na nedalekém svahu se ještě nestihly rozpustit poslední stopy sněhu a do našeho hotelového pokoje se také vkrádaly zbytky zimy. Topení netopilo, ale naše oblečení nás zahřálo.
Zbytky sněhu v Mariánských Lázních u hotelu
Po ubytování jsem šli prozkoumat okolí. Naše kroky mířily do nedalekého centra, k obdivuhodné zpívající fontáně, na kolonádu a za ochutnávkou pramenů.
Zpívající fontána
Dominantní fontána se rozprostírá poblíž kolonády a přináší nejen nenadálou podívanou, na své si přijdou také milovníci hudby. Do rytmu významných skladeb od Petra Hapky, Metallica, Antonína Dvořáka, Vangelis, Ludwig van Beethovena nebo Karla Gotta stříká více než 330 trysek a po setmění i za doprovodu světelných efektů.
Zpívající fontána je ovládána počítačem, tudíž vytváří zajímavé střikové kombinace a střední střik dosahuje výšky šesti metrů. Kruhový tvar fontány doplňuje dvanáctidílná kamenná plastika květu s ocelovou středovou částí.
Mariánské prameny
Ochutnávka minerální vody z mariánských pramenů nesměla chybět, proto jsme popíjeli. Přítel odvážně testoval ve větším, já jen po douškách. Křížový, Rudolfův nebo Karolinin, toť jen tři zástupci z více než čtyřiceti pramenů Mariánských Lázní.
Výčet některých pramenů v centru Mariánských Lázní
Večerní romantika ve dvou
Do hotelu jsem se vrátili v domluveném čase na romantickou večeři. V téměř prázdné restauraci jsme s partnerem zasedli k pro nás připravenému stolu se svíčkou a červeným zdobením, servírka nám otevřela láhev vína a postupně nosila tři chody. Na parapetech oken ležely podlouhlé těsnící polštářové válce a k tomu jsem ocenila vrstvu svršků navíc. Společnost nám v celé restauraci dělal jen další pár a servírka s barmanem. Večer nic nezkazilo a na večeři jsme si pochutnali. Před odchodem na pokoj nás servírka zvala na zítřejší hotelovou diskotéku v restauraci, tak jsme slíbili, že přijdeme.
Výřez fotky z posezení u večeře v našem hotelu
Nový den v parku miniatur
Nad centrem města ční kopec Krakonoš. Na němž se na šesti hektarovém prostranství rozprostírají zmenšené modely českých pamětihodností v parku Boheminimum. Čtvrtý největší park miniatur v Evropě nás nalákal na procházku v přírodním prostranství s krásným výhledem a setkáním s Karlštějnem, Ještědem, Bezdězem, Minaretem v Lednici, Kamenným mostem v Písku, kostely, přehradou a mnoha dalšími známými památkami na jednom místě. Park navíc obklopují lesy, louky, ohrady s koňmi, obora s daňky a nedaleká rozhledna Hamelika (říká se jí také Panorma). Návštěvou parku tedy náš výlet neskončil.
Kabinková lanovka koliba Krakonoš
Na vrch Krakonoš se lze dopravit čtyřmístnou kabinkovou lanovkou se speciálním pulzním systémem. Tato lanovka se stala první v tehdejším Československu a na dlouhou dobu také jedinou v České republice. Tzv. gondolovou lanovku jsme využili, a vychutnali si tak asi čtyřminutovou zážitkovou jízdu.
Zajímavé jsou paradoxy historie této stavby. Lanovka totiž nebyla pro město nutností, jen snahou zvýšit prestiž lázeňského města. I v porovnání s městem Karlovy Vary, které v tu dobu provozovalo již dvě lanovky, se zástupci Mariánských lázní v 80. letech pro projekt lanovky rozhodli. Její umístění, 15 minut od centra, však předem rozhodlo o její nevalné vytíženosti. Navíc stavbu a provoz lanovky čekalo mnoho úskalí, budovala se od roku 1988 a do provozu se ji podařilo uvést až v roce 1993. V průběhu následujících let se projevovalo mnoho technických i vlastnických problémů, několikrát byl její provoz i dlouhodobě přerušen a lanovka prošla mnoha opravami. Od roku 2019 po větších opravách jezdí kabiny navíc v novém zeleném kabátku. Provozní doba se rozšířila, a lanovka se tak stala pro návštěvníky lázeňského města přístupnější.
Podvečer a večer v Mariánkách
V podvečer nechyběla návštěva centra se zastávkami u pramenů, které jsme ještě neokusili a znovu jsme si nenechali ujít další představení Zpívající fontány.
Při vstupu do našeho hotelu jsme čekali hlasitou hudbu a bujarou zábavu. Nic z toho se nekonalo. V restauraci hrála jen tlumená hudba z rádia, na volném prostranství nikdo netančil a u stolů seděly dvě popíjející skupinky hostů. Diskotéka se nekonala. Klidný hotel s pár hosty zůstal nadále klidným. Pozdravili jsme obsluhu a přesunuli se na pokoj.
Přírodní rezervace Soos
Následujícího dne ráno jsme se po snídani vypravili do národní přírodní rezervace Soos poblíž Františkových Lázní. Rezervace představuje rozsáhlá rašeliniště a slatiniště s množstvím vyvěrajících minerálních pramenů na dně pradávného vyschlého jezera. Odkazem postvulkanické činnosti těchto míst je suchý oxid uhličitý vyvěrající puklinami na zemský povrch, tzv. mofety.
Mofety - vyvěrající plyny na povrch země v rezervaci Soos
Před vstupem na naučnou stezku vedoucí po dřevěných chodnících jsme u vstupu prošli záchrannou stanicí živočichů, kde jsme obdivovali daňky, dravce nebo mývala.
V areálu jsme měli možnost navštívit také muzeum s expozicemi Ptačí svět, Příroda Chebska a Soosu nebo Dějiny Země, paleontologie, geologický park a modely prehistorických ještěrů v životní velikosti.
Trochu z historie Soosu
V prostoru rezervace v 18. a 19. století probíhala těžba rašeliny používané jako palivo nebo k lázeňským účelům. Těžba způsobila úplné odlesnění krajiny a značné snižování hladiny podzemních vod. Postupem času se začala těžit také křemelina, z níž se vyráběli žáruvzdorné cihly a firma Mattoni z ní od roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh. K poslední těžbě křemeliny docházelo v 50. letech 19. století. Na okrajích rezervace se také těžili žáruvzdorné a pórovité jíly.
Třetina území rezervace se rozprostírá nad ložiskem hnědého uhlí, které se naštěstí díky ochraně využívaných minerálních pramenů nikdy nezačala těžit.
V roce 1877 byl prohlášen léčivý Císařský pramen za chráněný a s ním bylo vytyčeno přibližně 2 km ochranné pásmo se zákazem těžební činnosti. Navzdory opatřením těžba nadále probíhala, i přes další snahy o územní ochranu v letech 1887 nebo 1947 se teprve v roce 1964 podařilo rezervaci prohlásit za státní přírodní rezervaci a v pozdějších letech se pak ještě chráněná oblast zvětšovala.
Jedinečný Soos je přezdíván českým Yellowstonem, a pohltila nás v něm podivná zvrásněná krajina, pokrytá bílou a žlutou vrstvou vysrážených minerálních solí s mokřady, místy se syčícím vyvěrajícím kysličníkem uhličitým nebo bublajícím bahnem či vodou (mofety). Nahromaděná křemelina ze schránek jezerních řas rozsivek vytvořila raritní tzv. křemelinový štít.
Cestou jsme se napili z nejteplejšího a prý nejchutnějšího chebského pramene, nazývaného Císařský. Nutno podotknout, že se jeho popíjení nesmí přehnat, neboť má silně projímavé účinky. My jsme si však dali pozor.
Císařský pramen v rezervaci Soos má při větší konzumaci projímavé účinky
Motýlí dům v obci Žírovice
Cestou ze Soosu jsme si naplánovali zastávku v obci Žírovice. Třicet let tu manželé Mackovi ve svém domě chovali exotické motýly. První patro domu přizpůsobili teplotou, vlhkostí a vybavením pro kukly, housenky a motýly všeho druhu. Součástí byla i malá botanická zahrada, kde rostla pro motýly veškerá potrava. Kromě živých, poletujících motýlů mohli majitelé zvát také na zarámované sbírky motýlů.
Bohužel již v domě několik let poletující krasavce nenajdeme, Motýlí dům byl totiž zrušen. Dnes si tedy z Žírovice fotku exotických motýlů neodvezeme, ale pokud by se nám hodily nový stůl nebo skříň jsme na správném místě místního truhlářství.
Motýlí dům v Žirovnici již nenajdeme
Naučná stezka Kladská
Poslední den na Chebsku jsme se rozhodli trávit nejprve seznámením s přírodou Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny, kterou představuje Naučná stezka Kladská. Tato z nejcennějších částí Slavkovského lesa se stala chráněnou krajinnou oblastí již v roce 1933 a rozděluje se na pět částí, z nichž nejrozlehlejší, přístupnou a námi navštívenou je tzv. Tajga.
Na samém začátku stezky se rozprostírá lovecký zámeček Kladská, vybudovaný ve švýcarském stylu knížetem Schönburgem-Waldenburgem v roce 1877-1878. Stezka vedená dřevěnými chodníky nás směrovala kolem Kladského rybníka a představovala rašeliniště, vyhlídková místa a bohatou faunu i floru.
Naučná stezka Kladská, Kladský rybník a v pozadí lovecký zámeček Kladská
Pocítili jsme Smraďocha
Na zemský povrch vystupující oxid uhličitý a sirovodík zavání nepříjemným zápachem zkažených vajec. Přesto, a právě proto jsme Přírodní rezervaci Smraďoch nechtěli minout. Jedinečné rašeliniště s malými puklinami v zemi je dalším pozůstatkem kdysi mohutné sopečné činnosti na Chebsku z období přelomu třetihor a čtvrtohor. Plyny se z nitra země dostávají na povrch kalužemi i suchými plochami (mofety) a unikají do vzduchu v lese.
V blízkosti rašeliniště jsme opět dodržovali pitný režim zdraví prospěšných pramenů, tentokrát Farské kyselky.
Tajemné a prý i temné místo
Historická budova slavné výletní kavárny Nimrod byla srovnána se zemí, ale v době našeho pobytu v Mariánských lázních ještě stála. Její ruiny skýtaly velmi smutný pohled toho, jak dokáže lidská ignorace a netečnost likvidovat a ničit. Tajemné prostory budovy Nimrodu nás nevtáhly do útrob, stačil pouhý pohled z dostatečné vzdálenosti, a přesto jsme pocítili zvláštní energii, kterou místo vyzařovalo. S Nimrodem se totiž také pojí temné příběhy a v době jeho chátrání se stal často vyhledávaným místem záhadology. Jsem ráda, že jsem měla možnost spatřit kavárnu a penzion Nimrod na vlastní oči, přestože již v tak zuboženém stavu.
Nimrod
Naše země je překrásná kuchyně mnoha chutí a vůní. A při psaní těchto zážitků bych se po letech moc ráda na Chebsko vrátila. Tento úžasný kraj dá poznat pradávnou historii naší země, kouzlo přírody i lidského umění. Přestože některá místa jako Motýlí dům nebo Nimrod zanikla, jiná další a zatím nepoznaná zůstala právě připravená k dalšímu prozkoumání.
