Článek
Vnímám svou sedmiletou dceru, své okolí, děti svých kamarádů i známých a naslouchám i zkušenějším, učitelům nebo příbuznému, který vede skautský oddíl. Cítím, že se mnohé neubírá správnými směry. Necháváme se strhávat rychlým tempem života, výdobytky dnešní doby, moderními technologiemi, které nám na jednu stranu velmi usnadňují život a na straně druhé nám jej ničí.
Pomocníci v domácnosti i před nudou
Jak luxusní je naházet špinavé prádlo do pračky, po chvíli ho čisté a voňavé vhodit do sušičky? Bez potřeby kolíků, sušáku v bytě a dlouhého čekání. Jak je snadné doma odklidit židle a kobercové předložky, zapnout v aplikaci „vysávat všude“ a přitom se bavit procházkou nebo řešit nákup? Robot za nás může i vytírat, myčka zas umyje nádobí a internet zabaví neposedné, unuděné dítko…
Zrychlené tempo a stále mnoho podnětů
Čas plyne a stále se něco děje. Všichni jsme stále v pohybu. Práce, škola, nákupy, vaření, domácnost, kroužky, povinnosti, zájmy, kamarádi, úklid, zábava… Když opustíme všední dny, v létě cestujeme na dovolenou, plánujeme dětem prázdninový program, v zimě nesmíme vynechat lyžování, před Vánoci se honíme po nákupech a s každými narozeninami řešíme dárky, dorty a oslavy. Umíme také zpomalit? Dokážeme vypnout a odpočívat? Zvládneme se i nudit?
Neutěšené tempo udává veškeré dění, které probleskuje jako obrázky z okna rychlíku. Vše děláme rychleji a internetový prostor nám pomáhá. Práce, nákupy, získávání informací i zábavy se odehrává z velké části online, ale pak snadno nahrazuje lidský kontakt nebo zásadně snižuje pohyb a pobyt venku. Můj dospělý syn, když viděl svou mladší sestru u videa, kde holčička testovala hračky, prohlásil: „Dnešní děti se dívají na to, jak si jiné děti hrají. Sestřičko, ty buď ta, která si hraje, ne ta, která se jen dívá.“
Přihlouplý obsah na internetu pro děti
Obsah na internetu snadno dostupných videí pro děti mi jde silně proti srsti. Velmi oceňuji edukační, a přitom zábavnou formu pořadů, her, kvízů nebo pohádek. Bohužel však realita ukazuje, že téměř každé dítě zná z internetu především nekonečná přihlouplá videa typu „chystají jídla, soutěží mezi sebou, chovají se k sobě bez respektu, nepřejí výhru druhému, plýtvají surovinami“ nebo „dítě si hraje s živým zvířetem jako hračkou“ nebo „rozmazlená holčička se parádí, vzteká a vše se kolem ní točí“ nebo „žena rozbaluje jedno vajíčko s překvapením za druhým“.
Naše děti jen pohnou prstem a rázem si zajistí pasivní zábavu. Mám z videí plytkého obsahu pocit, že při jejich sledování musí divákovi odumírat miliony neuronů. Netvrdím, že je to fakt, jen uvažuji, co dokážou minuty, někdy i hodiny sledování nesmyslného, hloupého nebo škodlivého obsahu způsobovat. Chceme prostřednictvím internetu naše děti učit stále jen soutěžit, vysmívat se druhým, závidět, ponižovat, nadřazovat se, být povrchní, agresivní, nafoukaní nebo trápit zvířata?
Ten pravý život je hlavně za okny našich domovů, samozřejmě i doma, ale rozhodně ne v oknech počítačů, mobilů či tabletů.
Jen zlomek toho, jak jsou naše děti poznamenány
Tak, jak se mihotají bezvýznamná videa na mobilech i v rukou těch nejmenších, tak se mihotá i svět kolem nás. Děti si přejí mít vše rychle, postrádají trpělivost, vytrvalost, trénink a začínají lenivět. Myslí si, že se naučí jezdit na kole, nakreslit slona, udělat stojku, tak rychle, jako když přejedou prstem po smartphone. A pokud to tak rychle nejde, jsou frustrovaní a vzdávají se předem. Neradují se z dílčích úspěchů, protože jim ani nedají šanci, chtějí vše hned teď, anebo jdou od toho.
Pozoruji také, že se naše děti neumí nudit a razantně nudu odmítají. Raději pak sklouzávají k pasivní zábavě, kde stačí jen koukat. Zásadní otázkou je: Na co, a co jim to přinese?
Rozhodně neházím všechny dnešní děti a rodiče do jednoho pytle. Pouze se zamýšlím nad dobovým fenoménem, který mě jako rodiče, tetu, kamarádku… trápí.
Hledání cesty
Zajímám se o to, co mé dceři obstarává zábavu a pokud vidím nevyžádané, komunikuji s ní o tom, co vnímám jako špatné, účelové a bez užitku. Dcera nepoužívá techniku denně, ani obden, vlastně jen občas a nepravidelně. Když už má v ruce mobil nebo je na počítači, zahraje si hru, pustí písničky, učí se pracovat s MS Office, občas realizuje videohovor, vypracovává úkoly do školy a ráda si zapne YouTube Kids, kde na ni stěžejně „vyskočí“ obsah, co rozhodně zážitky, zkušenosti nebo vědomosti nepřinese.
Množství času v online prostoru
Potřeba času tráveného s informačními technologiemi se s věkem dětí stupňuje. Mládež se často pohybuje v prostředí sociálních sítí, mají své youtuberské vzory udávající módu, online komunikují s množstvím lidí a vkládají různorodý obsah. Tehdy je již pozdě začít dítě online světem provázet a připravovat na množství úskalí.
Dítě, které sotva mluví, stojí, sedí, ale v ruce drží mobil
Ničí mě pohled na dvouleté dítko hypnotizované nekonečnými videi na YouTube, které si navíc samo vybírá. Desítky minut do sebe nasává nevalný obsah a při odebrání mobilu následuje plačtivá scéna. Rodič jen potřeboval své dítě bezpracně „zabavit“.
Nemohu pominout nízký věk uživatelů online světa. Jako rodič za své dítě zodpovídám a uvážlivě v jeho prospěch rozhoduji o vhodné době pro seznamování s novými věcmi a činnostmi. A pak především, co dítěti předáváme a jaký obsah mu servírujeme? Raději, když už má i nejmenší dítě dostat do rukou mobil nebo tablet, stáhnu vzdělávací programy, hry a poučné příběhy úměrné jeho věku než potomka nechat beztrestně nasávat cokoliv, co mu „internet“ připraví na zlatém podnosu.
Vývoj a dobu nezpomalíme a nezměníme, ale můžeme měnit vlastní přístup. A v online prostoru plném nástrah buďme našim dětem dobrými průvodci i učiteli, již s jejich prvními kroky a nenechávejme je topit se v množství nesmyslů, které mohou přerůst v množství nebezpečí.
