Článek
Na slevovém portálu mi do oka padla nabídka pobytu v pohádkovém městě Jičín. Nalákalo nás dosud nepoznané a zajímavé místo, dobře dostupné autobusem z Prahy a ubytování s pěkným vyžitím pro děti. Zarezervovala jsem termín, koupila voucher a zanedlouho jsme s dcerou odjížděly.
Jsme tu a chladno též
Do Jičína jsme dorazily před polednem, proto jsme si dopřály chutný oběd v mexické restauraci, kde nás ve stylovém prostředí přivítal nejen milý personál, ale také agamy v teráriu.
Chladné počasí nás neodradilo a prošly jsme se centrem kolem pohádkového draka do parku k rybníku Šibeňák se zastávkou na místním hřišti.
Panelákové holky zase v paneláku
Nepřehlédnutelná budova hotelu připomínala panelák. Jak paradoxní, holky z pražského sídliště ubytované ve věžáku v Jičíně. Na recepci prostorné hotelové haly nás přivítala usměvavá recepční, předala pokojovou kartu a instrukce k využití wellness, hotelové restaurace i sousedního aquaparku.
Navoněný, čistý, světlý, udržovaný a moderně vybavený pokoj. Lepší ubytování jsme dosud nezažily. Velkolepý prostor s velkými okny, klimatizací, designovými svítidly, moderními obrazy, pracovním stolem, minibarem, kávovarem a nablýskanou koupelnou. Jedním slovem luxus. Zaskočila nás jen nefunkční elektřina, a protože se právě na chodbě pohybovala pokojská, neváhala jsem se ni obrátit. Jaké to překvapení, když paní jen zasunula naši pokojovou kartu do „krabičky“ u dveří a světla zazářila. Zarděla jsem se svou neznalostí a poděkovala.
Náš krásný hotelový pokoj
Hotelový relax zpestřila malá nehoda
Na odpočinek v hotelové sauně jsme se těšily a jak je na hotelu zvykem, vydaly jsme se výtahem do wellness části jen v županech, pantoflích a s pokojovou kartou v kapse. Od výtahu pak stačilo projít chodbu kolem fitness centra a vejít do vzdálenějších dveří k saunám. Jen jedno malé klopýtnutí a ušila jsem si z ostudy kabát. Pantofel odletěl a já se na podlaze válela s odhaleným pozadím. Kdyby tudy právě neprocházela čtyřčlenná rodinka, asi bychom se s dcerkou za břicha popadaly a já si u toho foukala svá odřená kolena. Takto jsem se zabarvila do ruda a bleskurychle vyskočila zpět na nohy. Manželský pár se starostlivě doptával, jestli jsem v pořádku a já si jen přála zalézt někam do díry.
Chválabohu, že pak v přítmí wellness jsem se dalšího faux pas nedopustila a odpočinku jsme si užily příjemně.
S večeří v hotelu se pojila dětská zábava. Dominantní nafukovací hrad se skluzavkou, množství hraček, stavebnic, a hlavně noví kamarádi, to všechno dceru skvěle zabavilo.
Ranní slast a trapná vzpomínka
Ráno bez nutnosti pobíhání po kuchyni a příprav snídaně si nesmírně užívám. Jak bezstarostné je nabrat si jídlo na talířek, do misky, zasednout a posnídat? Navíc tak široké snídaňové nabídky jsme dosud neokusily a čerstvě číšníkem připravené lívance chutnaly skvěle.
Od blízkého stolu nás vřele zdravila známá rodinka, tak jen doufám, že jim včerejší příhoda nezkazí chuť k jídlu. Má představa vlastního rozkydlého těla s holým pozadím není ani trochu lichotivá, proto představu raději zaháním a jdu si přidat vejce se slaninou.
Leje a leje, přesto vyrážíme ven
Větrné a deštivé počasí si na nás nepřijde. Nepršelo až tak, že bychom snad měly zůstat zavřené v hotelu. Zamířily jsme na nedaleký vrch Zebín, míjely místo odpočinku saského vojína, jízdárnu, psí útulek, starý kostel s dřevěnou zvonicí a letitý opuštěný lom. Na vrchol jsem si vyšláply k barokní kapličce svaté Máří Magdaleny, kde nás i skrz nepřízeň počasí neminul krásný výhled do okolí. Dalším cílem výletu se stala nedaleká barokní Valdštejnská lodžie, od níž jsme se poté vydaly dvoukilometrovou lipovou alejí zpět k našemu hotelu.
Koně ve výběhu a pohled na vrch Zebín s kapličkou
Po návratu jsme se v restauraci zahřály polévkou a vybaveny plavkami, župany a osuškami jsme cupitaly kolem hotelové recepce do přilehlého aquaparku. Příhoda včerejšího dne mě neodradila ani od podvečerní sauny. Po večeři nám dělaly společnost hračky, hry a přátelští hosté s dětmi v dětské herní části restaurace.
Nový den a zase prší
Po vynikající snídani jsme se vrátily na pokoj a naplánovaly dnešní odjezdový den. Času do pozdějších odpoledních hodin jsme chtěly naplno využít, i když nás k dlouhému venkovnímu programu počasí zrovna nezvalo, přijely jsme přeci za poznáním a z cukru také nejsme.
Plány mění realita
Návštěva známé jičínské dominanty nesměla chybět, v plánu tedy nechyběl výšlap schodů Valdické brány. Samozřejmostí pak měla být prohlídka pohádkové Rumcajsovy ševcovny. Před cestou k pobytu jsem si také vytipovala místní Muzeum hry a Rumcajsův svět na jičínském Valdštejnském zámku. K našemu zklamání jsem po bližším ohledání webových stránek zjistila, že se prostory zámku rekonstruují a stálé expozice jsou do roku 2025 - 2026 uzavřeny.
Valdická brána a její otvíračka
Nejprve jsme přistoupily k prohlídce Valdické brány, její vstup však zůstal uzavřen. Otvírací doba jen dva dny v týdnu a v daných časech nám návštěvu neumožnila.
Rumcajs přes zimu spí
Přesunuly jsme se k Rumcajsově ševcovně, kde jsme braly za kliku marně. Na webu žádná informace o nepřístupnosti prostor nestála, tedy alespoň na první pohled ne. Chtěla jsem se ujistit, proto jsem telefonicky kontaktovala správce. Muž mi objasnil, že mají v zimním období zavřeno a posléze jsem tyto nepříliš zřetelné informace odhalila i na webu.
Uzavřená rozhledna a pomoc se zavazadlem
Spásný nápad zajít do informačního centra nám odlehčil od zavazadla, které nám na místě do našeho odjezdu za třicet korun uschovali.
Milí pracovník centra nám s lítostí jmenoval nepřístupné možnosti poznávání Jičína, ale také doporučil návštěvu rozhledny Milohlídka na kopci Čeřovka. Abychom předešly zklamání, nezapomněl se zmínit, že je rozhledna uzavřená a jedním dechem dodal, že by výhled stejně nebyl výjimečný, neboť stromy na vrchu dosáhly výšky rozhledny.
Oběd, nádvoří zámku, jeho zahrady a doporučený vrch
Posilněny obědem jsme nahlédly na nádvoří jičínského Valdštejnského zámku, do zámeckých zahrad a poté jsme zamířily k Čeřovce. Procházka za přítomnosti dešťových kapek nám dojmy nezkazila. Potěšilo nás setkání s datlem, na kopci jsme hledaly porcelanity, pročítaly zajímavosti z informačních tabulí, vystoupaly k rozhledně a poseděly v altánu.
Pohled ze zámeckého parku na kostel a část Valdšejnského zámku
Nu což, stále máme co poznávat a učit se. Nejlépe si důkladně a s dostatečným předstihem prověřovat veškeré návštěvní doby. Ale i přes nepřízeň počasí a zavřená místa utkvívají samé pěkné vzpomínky. Událostí s odhaleným pozadím bavím své přátele, Rumcajse s rodinkou jsme si odvezly v podobě praktického suvenýru (tužky) a v Jičíně jsme rozhodně nebyly naposledy.
