Článek
Před několika dny mi přišla zpráva od mé z nejbližších kamarádek. Četla jsem ji stále dokola a nedokázala ji pojmout. Začínala slovy „Puklo mi srdce …“, její neuvěřitelně bolestivé pokračování nemohu a nebudu uvádět. Avšak ta první tři slova sdělují všechno to utrpení, neštěstí, zoufalství, prázdnotu, temno… smrt. Uhasl dětský život!
Právě jsem pekla muffiny na dětskou narozeninovou oslavu, když na mě tíha právě přečteného dopadla. Slzy mi máčely triko, mráz běhal po těle a v břiše tlačila úzkost. Představa pocitů mé milované kamarádky, jejího muže, jejich dalších dětí a nejbližší rodiny, mě mučila. Představa trýzně těžko překonala realitu, přesto byla zničující.
O den později jsem měla na starost kromě své dcery také její tři kamarádky. Nebyla jsem na to sama, ale v kontextu zlé události jsem cítila obrovský tlak a pronásledovaly mě černé scénáře. Narozeninová oslava však proběhla hezky, děti si ji užily a organizace zábavy mě oprostila od zlých stínů tragické události, než zase nastoupil ten nepříjemný tlak v břiše, který nešlo setřást.
Svým dětem jsem sdělila, co se stalo a smutek zasáhl také je. Dcerka citlivě a lítostivě sdělila, že na sebe bude opatrná. Dospělý syn se stal velkou oporou a součástí smutného rozloučení.
I k neznámé květinářce zavála těžkost, když vázala bílé květy do bílé stužky s černým lemem. Takových květinářek bylo jistě nespočet, stejně jako smutečních květin a věnců u bílé rakve.
Minulá setkání se smrtí
Tehdy jsem těhotná absolvovala pohřeb milovaného dědečka. Jeho odchod mě neskutečně trápil, moc jsem ho milovala. Navždy mi zůstane v mé mysli, v mém srdci, a stále lituji, že toho úžasného člověka nepoznaly mé děti.
Před několika roky odešli krátce po sobě má „skoro tchyně“ a „skoro tchán“. Nikdy jsem je tak neoznačovala, byli pro mě maminkou a taťkou a pro dceru i syna úžasnou, milující babičkou a osobitým dědou. Loučili jsme se s nimi v širokém rodinném kruhu, s bolestí v srdcích, velkým zármutkem, ale i vzácnými vzpomínkami. Nebáli jsme se smutnit, žal jsme v sobě nedusili. Tehdy pětiletá dcera se slzami na tvářích malovala obrázky a psala vzkazy do nebe, ať se babička vrátí zpět. Rvalo nám to srdce.
Nedávno tento svět náhle opustila skvělá mladá žena, vychovatelka ve škole. Mezi děti a rodiče, jichž se tato smrt dotkla nejvíce, jsme patřili i my. Pláčem jsme vyplavovali nepopsatelnou lítost a dcera namalovala duhu s pozdravem jako rozloučení s touto milou osobou.
Slova do nebe pro tebe
Znala jsem tě od miminka a stále nedokážu uvěřit, že byl tvůj dětský život tak tragicky zpřetrhán, a že tvůj úsměv spatřím už jen ve vzpomínkách.
Za svůj krátký život si toho našel tolik, co jiní hledají ještě ve zralém věku a někteří ani nikdy nenaleznou. Poznal si láskyplnou náruč rodičů a sourozenců, pevné pouto širší rodiny a věrné kamarády, objevil si své zájmy, životní radosti a žil si naplno. Nikdo nezapomeneme na tvou upovídanost, zvídavou a přátelskou povahu, bystrou otevřenou mysl a sportovního ducha.
Citace bolestivé řeči tvé maminky a tatínka na obřadu k tobě vzlétla s hlubokou láskou, něžností, obdivem a pokorou. Tato řeč nenechala jedinou tvář bez vrásky, slz a chmury, též dovolila hlouběji nahlédnout do tvého života a současně předala důležitý vzkaz i těm, co tě neznali.
Křehkost našeho bytí nabádá k opatrnosti, ale užívejme života naplno s radostí a otevřeným srdcem, kráčejme jím tak, abychom se za sebe nestyděli a zanechali za sebou pozitivní stopy.
Za ohňostroje ses narodil, tvůj život přinesl mnoho světel a s každým následujícím rozbřeskem na obloze na tebe vždy s láskou vzpomeneme.
