Článek
Paní učitelka Neplatilová své žáčky nepochválí, jak je rok dlouhý, nic jí není dost dobré, písemky zásadně neohlašuje předem a úkolů dává kopec i přes prázdniny.
Vždycky si vyhlédne pár neoblíbenců, které se potom snaží před třídou nějak znemožnit, ale na růžích ustláno nemá u ní ve třídě nikdo, ani premianti.
Také zásadně neuznává své chyby a na děti se usměje zřídka.
Nebyla ale taková vždy. Může za to hrozná příhoda, která se jí přihodila v dětství.
Její příběh je tak příšerný, že nevím, jestli vám ho mohu, milé děti, vůbec povědět.
Že mohu? No tak dobře, ale počítejte s tím, že se vaše malé mozečky samou hrůzou zabalí do svých mozkových blan, jak do pampersek, a tam se budou panicky klepat jako osiky, dokud je nezklidní cukr z krupicové kaše.
Jestli tu ještě, i přes všechna varování, pořád jste, tak tedy považte tu hrůzu.
Inu, to bylo tak.
Malá Mirečka bydlela jenom s maminkou. Byla to veselá, roztomilá holčička. Jenom to učení jí zrovna dvakrát nešlo. Ze všeho nejméně jí šla chemie, i když ani v matice zrovna nevynikala.
Ráda měla češtinu a dějepis, tedy takové ty předměty, kde není třeba moc logického uvažování.
Jednou v chemii, když se učili prvky, tak jí pan učitel Procházka vzal k tabuli, a řekl jí, nechť napíše chemickou značku prvku s vůbec nejnižším bodem varu mezi prvky.
Milá Mirečka tam stála u tabule, jako to tvrdé Y.
Jaký prvek má pan učitel na mysli nevěděla, ani když jí napověděl atomové číslo 2. Helium prostě nějak přeskočila a tedy neznala.
Pan učitel Procházka byl nazloben, a ne moc chytře, začal malou Mirku před třídou pěkně ztrapňovat.
,,Podívejte se, milá třído, na největší ignorantku, co nezná druhý nejrozšířenější prvek ve vesmíru! Zatleskejte Mirce Neplatilové!"
Chudák Mirečka se, celá rudá, s brekem a pětkou, posadila zpět do lavice.
Odpoledne Mirka předložila svou žákajdu mamince ke kontrole.
Ta zírala na obří pětku a najednou se chytila za břicho.
Žlučník! Zasípala maminka a volala si sanitku.
V nemocnici odvezli maminku rovnou na hepatologii na operační sál, že její žlučník musí ven.
Anesteziolog tedy maminku uspal a pak odešel.
Malá Mirka seděla před operačním sálem a všimla si, že nápis
„HEPATOLOGIE“ je nalepen z písmen, a zrovna první dvě jsou značkou hélia.
Rozhodla se, si na chvilku ta písmena půjčit, aby si je lépe zapamatovala.
Odlepila je tedy a na dveřích zůstal nápis „PATOLOGIE“.
Inu děti, každý dělá chyby.
Co čert totiž nechtěl! Zrovna ten den nastoupil do nemocnice nový nezkušený patolog, a jak uviděl nápis, tak vtrhnul na operační sál, kde ležela uspaná Mirčina maminka.
No, a začal pitvat! Nejprve rozřízl nebohé mamince lebku a vyndal mozek na stůl.
Když tam za pět minut přišel chirurg a jeho asistenti, co měli vyndat žlučník, už bylo pozdě.
Tak už teď víte, proč je paní učitelka na děti tak přísná. Žije s pocitem viny.
