Článek
Je to příběh tak strašný, že vůbec nevím, jestli se vám s ním mohu svěřit.
Myslím, že byste to asi nezvládly, a tak raději vám dnes povím něco veselého o žížale Žofii.
Že ne? Inu, dobrá, ale je to jen na vaši zodpovědnost!
Připravte se ale na to, že se vaše malé mozečky strachy ufritují ve vlastním mozkomíšním moku, pak se strachy samy pokrájí na hranolky, osolí se a vyjedou vám nosem s kečupem.
Že to nevadí? Tak tedy:
Dnes se z pražské Zbraslavi přesuneme jihovýchodně asi o 3 kilometry do obce Zvole u Prahy.
Jaké hrůzy se tam odehrávají v tamní škole u rybníka, to je silná káva, i na takové borce, jako byl Jeffrey Dahmer.
Zvolským rezidentům vždy přišlo divné, že tamní škola končí prvním stupněm, a nebohá dítka musí od 6. třídy dojíždět například až do Zdiměřic.
Na rozdíl od jiných obcí navíc obec Zvole ani nezajišťuje školní autobus.
Všechno to ale má svůj děsivý důvod, který až do teď znal jen tamní starosta a školník v jedné osobě, pan Klobása.
Klobása totiž vůbec nestojí o to, aby byly dětičky pěkně nablízku, pod dohledem maminek a tatínků!
On potřebuje naopak, aby dojížděly pěkně daleko, ráno v zimě, ve tmě, a aby je tak mohl potom sám lovit jako škodnou, a následně jejich vypreparované kostřičky vystavit ve školním kabinetu hrůzy.
A jak to vím? Sám jsem totiž jeho poslední zamýšlenou oběť vyrval ze spárů smrti na poslední možnou chvíli!
Bylo to tenhle pátek.
Anička Pospíšilová, žákyně 7.třídy, se ráno kolem sedmé hodiny vydala na autobusovou zastávku ve Zvoli.
Protože si ale zapomněla čip na oběd, musela se vrátit, a autobus do Ohrobce nestihla. Kdyby jela až dalším, tak by jí ujel autobus z Ohrobce do Zdiměřic, kam chodí do školy.
Vydala se tedy pěšky ze Zvole do Ohrobce. To je přesně ta situace, na kterou vždy, jako pavouk, číhá zvolský starosta, školník,zvrhlík, a brutální psychopatický řezník, Klobása.
Zastaví nebohému dítku, a nabídne mu odvoz do školy. Nic netušící dítko pana školníka přece dobře zná z prvního stupně své zvolské školní docházky, tak čeho by se bálo, že?
No jo,děti..každý dělá chyby.
Anička tedy nastoupila do vrahova vozu.
Ten ovšem auto otočil do protisměru, a jel zpět do Zvole. V Ohrobci jsou totiž kamery, a tak tam náš vrah nesmí se svou obětí ve voze.
Anička vyděšeně zírá, kam jí to Klobása veze. Ptá se ho, kam jedou, a začíná plakat v předtuše toho nejhoršího.
V tom já jedu náhodou naproti, a vidím vyděšený pohled Aničky, která by správně měla být v buse do školy.
Je mi to divné, a tak nenápadně otáčím auto, a jedu za nimi.
Nechávám si odstup, aby Klobása nic netušil.
Moje podezření sílí, když zastavují u zvolského hřbitova, kousek od domu, kde Klobása bydlí.
To začíná pěkně smrdět krchovem, říkám si v duchu, a sleduji Klobásu, jak táhne Aničku do malé hřbitovní márnice.
Volám na policii, a oznamuji jim, co sleduji. Pošlou prý hlídku. Mám počkat na její příjezd a nic nedělat.
No jo, ale co když už bude pozdě?
Pomalu se plížím k oknu márnice. Je zakryté, a nic nevidím, jen slyším Klobásu, jak říká Aničce, že ještě dnes večer se bude její kostřička bělat v kabinetu mezi kostrami dalších šesti žáků, kteří zmizeli za poslední 3 roky.
Vezmu opatrně za kliku. Je zamčeno.
Sakra! Co teď?
Vidím hřbitovní multikáru. Jdu k ní.
Naštěstí jsou v ní klíče. Startuji, a jedu plnou rychlostí k márnici.
Prorážím dveře právě včas! Klobása už drží nůž a blíží se k Aničce.
Lekne se a nůž mu vypadne z ruky.
Využívám momentu překvapení a nakládám Aničku do multikáry.
Cestou k mému vozu jí vyndavám roubík z pusy. Aha, tak proto nekřičela!
Přesedáme do mého vozu a jedeme pryč.
Ve zpětném zrcátku vidím, jak u Klobásy staví policejní vůz.
Tak už ho mají..říkám si a stavím.
Ale co to je? Sakra!! Baví se s ním jako jeho kámoši. Ukazuje jim směrem k nám. Nasedá k nim do vozu, zapínají houkačky a jedou za námi.
Jede v tom s nimi! Proto mu to procházelo takovou dobu! Jdou po nás!
Jsme jediní dva živí svědkové!
Ujíždíme. Mají naštěstí jen Karoqa.
Nejede jim to a tady to znám dobře. Ztrácíme je hned na rovince za Ohrobcem.
Jsme na útěku. Komu máme věřit?
Milé děti, jestli bude i nadále Klobása starostou, tak nás nakonec dostali a on vraždí dál.
Vzpomeňte na nás v tiché vzpomínce…
