Článek
Maďarsko žije svůj sen
/
Ve stínu Dunaje se mění čas,
kroky zní lehčeji, zní nový hlas,
ulice šeptá: „už přišel den,“
kdy starý řád mizí jak noční sen.
/
A jméno zní v dálce i z oken domů —
Peter Magyar kráčí vstříc novému zlomu,
zvedá se vítr, co zatuchlý prach smétá,
a staré jistoty v nové sny splétá.
/
Padá trůn, kde seděl Viktor Orbán sám,
Končí jak sen, co povinně nám byl zdán,
Prezident za chvíli bude jen vzpomínkou
Ústavní soud zmizí za chvíli malinkou
/
Úřady očistí vítr i proud
Pro staré myšlení zbude jen kout.
Staré tváře zmizí a nové jdou dál
V úřadech rozkvétá barevný ideál
/
Místo strachu je otevřen svět,
Kupředu jdeme, už nikdy zpět
Euro k nám proudí jak příslib změn
Budoucnost nebude svázaná jen.
/
Ten nový řád, co z chaosu má vstát
Píseň o Evropě bude nám psát
Nenávist u nás chvíli už nebobtná
Evropo, jsme s tebou, teď už jsi jednotná.
/
