Článek
Impuls tentokrát nepřichází odjinud než z Maďarska, kde Péter Magyar otevřel téma, které bylo dosud v regionu považováno za téměř nedotknutelné: otázku zrušení nespravedlivých Benešových dekretů, které dodnes jako ostudný cákanec vyskakují z našeho právního řádu.
Zatímco v minulosti se podobné návrhy setkávaly s nervózními reakcemi, dnes už je zřejmé, že doba pokročila. Symbolicky to potvrzuje i letošní sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který má místo konání v Brně, tedy v regionu, kde se Němcům na sklonku 2. světové války děla ta nejhorší příkoří. Místo, kde se historie psala, se tak logicky stává místem, kde se konečně začne i přepisovat a zbaví se jednostranného náhledu.
Vzhledem k tomuto gestu už se nemusíme ptát, zda ke zrušení Benešových dekretů dojde, ale začít konkrétně řešit, jak důstojně tento akt provést a spojit ho s gestem lítosti, odpuštění, ale především otevřené náruče všem, jejichž předkové z naší strany utrpěli nespravedlnost.
A to je příležitost pro českou politickou reprezentaci, která má jedinečnou příležitost ukázat, že to s příslušností k hodnotovému jádru Evropská unie myslí vážně. Rád bych byl svědkem toho, jak přední osobnosti veřejného života aktivně vystoupí a vyzvou k tomu, aby se k okamžitému zrušení Benešových dekretů připojilo i Slovensko. Maďarsko oslavuje po 16 letech zvolení demokratického premiéra, lepší příležitost k tomuto gestu nikdy nebude. Společný postup by byl jasným signálem, že region konečně překonal svou ostudnou minulost a je připraven přijmout i její méně pohodlné interpretace.
Nelze přitom přehlédnout širší kontext. Pokud se Maďarsko skutečně vrací do demokratické Evropy, jak mnozí s nadějí naznačují, pak je na místě toto gesto nejen ocenit, ale i oplatit. A to nejen symbolicky.
Debata o odpovědnosti za události konce druhé světové války tak dostává nový rozměr. To, co bylo dlouho vnímáno jako uzavřená kapitola, se dnes jeví spíše jako příležitost k novému začátku. Začátku, který bude stát na otevřenosti, sebereflexi a především společné budoucnosti
V této souvislosti se znovu ukazuje, jak důležitou roli by mělo v Evropě sehrávat Německo. Stabilní, sebevědomé a hodnotově ukotvené vedení celého kontinentu není je předpokladem funkčního celku. A právě střední Evropa dnes naznačuje, že je připravena tuto realitu konečně přijmout.
